Dala jsem se na kočky. Náhodou. Nikdy jsem se ani trochu nezamýšlela nad
tím, že bych nějakou kočku mohla doma mít. Měla jsem totiž irského
setra, který byl vždycky dost divoký, i když k ostatním zvířatům hodný. No a
když přičtu ještě tři morčata, tak podle spousty lidí prý už docela slušná
ZOO.
Jednou se kolega z práce mezi řečí zmínil o tom, že mají koťátka. A já
se zeptala, jestli mají i rezavá - můj pes byl rezavý, jedno zachráněné morče
taky, jsem prostě na rezavou a dělala jsem si legraci, že ho potřebuju do
sbírky. Měl, jenže s koťaty to asi nedopadlo dobře, prý ze stodoly zmizela.
Já už jsem si ale na myšlenku, že bych mohla mít kočku docela zvykla, a tak jsem
narazila i na tyto stránky a bylo rozhodnuto. S paní Zárubovou jsem se
telefonicky dohodla o tom, která kočka by pro mě byla vhodná, kolega
zapůjčil přepravku a pak jsem si pro ní konečně jela. Vlastně pro něho.
Mufík (Sváťa)
Mufík (dříve Sváťa) byl plašan. Pamatuju na první pohled mezi námi a jeho
okamžitý útěk s ostatními plachými kočkami pod postel. Po jeho vylovení
jsem ho dostala do náruče, byl celý schoulený a ztuhlý strachy, ouška
přilepená k hlavě. Jen pár vteřin, pak utekl a schoval se opět pod
postel. Takže žádná velká láska na první pohled.
Docela jsem se bála, co bude doma, jak ho přijme pes Danny. Byla jsem ale
příjemně překvapená, ten ho jen očuchal a dál si ho nevšímal, nehonil
ho. Mufík se ho samozřejmě zpočátku hodně bál, utíkal před ním nebo radši
vůbec nevylézal. Jen když byl na mém klíně, byl klidnější, pes od něj dostal
první facku až po týdnu. Pak byly ještě asi dvě, ale už bez drápků. Jinak byl
Mufík celých 14 dní zalezlý v úložném prostoru sedačky a vylézal jen k
papání a na záchod, a to jen když jsme byli pryč. Já ho aspoň dvakrát za den
vyndavala a nemohla jsem pořád uvěřit, že je to takový mazel. Mazlil se tak,
že mi připadalo, že má mazlící absťák. Možná měl, ale zůstalo mu to, naštěstí.
Pak začal vylézat čím dál častěji a zkoumat, hlavně v noci, celý byt. Na psa
si zvykl do měsíce, nechávala jsem je spolu po dobu, co jsem byla v práci, už
věděl, že mu neublíží. Sice nebyli kamarádi, ale respektovali se a chodili
okolo sebe beze strachu. Nedávno pejskovi dokonce Mufík olízal hlavu, když
si jí opřel o okraj postele, možná to bylo něco víc než jen neutrální
vztah.
Mufík (Sváťa) a setr Danny
Po třech měsících si kocourek doma zvykl a já zjistila, že by nutně
potřeboval kamaráda nebo kamarádku. Byl na mě hodně fixovaný a měl smutné
oči, když jsem musela do práce, a ta radost a pusinky po příchodu! Pořád mi
něco povídal, chodil za mnou jako ocásek. V noci se konaly v obýváku
olympijské hry, ale když jsem tam potichu šla, nastalo ticho.
Tak jsem se rozhodla pro další číču z azylu a Pipuška už je u nás pět měsíců.
Nevěřila bych nikdy, že budu žárlit na kočku. Mufča totiž chtěl být pořád s
ní, dříve spával se mnou na posteli u mojí hlavy, a to mi teď dost
chybělo. Přijal ji dobře, hned se kamarádili, ale taky se dost prali a někdy
vřeštěli jak opice. Několikrát jsem ho z ní musela sundat.
Teď je už ale
klid a rvačky pozoruju s úsměvem. Zatím rozbili jen jednu vázu, u které mi
ale bylo naznačeno jejím občasným povalením, že je postavená na špatném
místě, zrovna tam , kde Mufík číhá na Pipušku. Dobře mi tak, když to nechápu.
Pipa
Pipuška je milá, ale mazlí se jen, když je unavená, jinak totiž pořád něco
objevuje, nemá na nějaké mazlení čas. Při vytírání honí hadr na koštěti a má
hroznou radost, když jí zpod gauče vyndám její hopsakoule, za kterými se v
jednom kuse honí a přenáší si je i v tlamičce. Po celém bytě pak nacházím
různě zastrčené hračky a hlavně kožešinové myšky. Hrozně ráda leží na
pletivu na akvárku s morčaty a pozoruje je, natahuje po nich packy a často
tam i spí. Vaří se mnou (strká fousky a tlapky pod nůž při krájení), zkouší
teplotu vody při mytí nádobí, na připravené utěrce se hned rozvalí. Vydrží i
půl dne na balkóně. Je to pohodová a zvědavá kočička a díky ní se Mufík dost
zklidnil a po bytě chodí jako sebevědomý kocour, tolik se už neleká různých
zvuků a pohybů. Dokonce ho naučila používat škrabadlo, sedačku už nedrbe.
Bohužel nás koncem května opustil ve svých 14 letech můj milovaný pejsek
a kamarád Danny. Byla to pro mě velká rána. Vzala jsem si z útulku malou a
hodnou kříženku Šelinku a měla trochu obavy, jak se s ní tygři srovnají. Ale
všechno dopadlo nad očekávání dobře, s Pipuškou byly kamarádky od první
chvíle, s Mufíkem už po týdnu spolu spali vedle sebe na gauči.
Kvůli kočičákům jsem se musela vzdát odpadkového koše v kuchyni, protože
jsem nacházela odpadky po celém bytě. Taky kytky musely do ložnice, kde je
přes den zavřeno, Pipuška v nich hrabe jako krtek. Závěsy musely dolů, byly
Pipou zaměňovány se šplhadlem. V posteli je obšas stelivo z tlapek, na
peřině oslizlá myš. Na podlaze už taky nejsou jen psí chlupy a o chlupatém
oblečení ani nemluvím. V noci kolikrát dupot jak v Chuchli, minule mi někdo
při honičce ve spánku šlápl na krk, co by mě obcházeli. Jen co večer
zhasnu, Mufík začne koncert. Dodnes nevím, proč tak řve, naštěstí to netrvá
moc dlouho. Zpočátku mi i vadilo, že Pípa leze po lince.
Na druhou stranu mám zase tři asistenty při vaření, při
koupání, uklízení, dozor u záchodu. Při jídle mě sledují tři páry očí, tři
dáblové mě vítají doma u dveří. Nechce se mazlit jeden, chce druhý. Kočičáci
se mnou oba spí v posteli. Když je vidím spinkat natažené vedle sebe nebo
jak si hrají a honí se, jak jim chutná, jsem ráda za své rozhodnutí vzít si
je, jak jednoho, tak druhého a vlastně i třetího původně nešťastného a
nechtěného tvorečka. Dávají mi hodně radosti.
Chtěla bych tímto článkem moc poděkovat paní Zárubové z Azýlku Lucky za
moje zlatíčka a vůbec všem útulkovým tetám, že kočkám zachraňují životy, i
lidem, kteří těmto chlupatcům dávají nové domovy a lásku. Přemýšlím o třetí
kočce, ale o tom, jestli nějaká bude, možná zase příště.
Zdraví Petra Černá a její ZOO
Související odkazy: