Velká vlna z Valois aneb jak koťata k biblickým jménům přišla
(Podrobné líčení o průchodu kočiček svým depozitem pro vás napsala Zuzka H.)
Valinky se ke mně přiřítily jako velká voda. V depozitu tou dobou byly kromě mé vlastní kočky Samanty a kocoura Maxe tři kočky útulkové – odrostlá koťata Štaflík a Špagetka, kteří měsíc poté našli nový domov, a krásná, ale dosti svérázná kočičí dáma Messalina.
Monči, Pipenka a Dafné
Valinek bylo i po několika zastávkách v ostatních depozitech stále plné auto, tak jsem k sobě vzala čtyři, i když můj původní plán na depozitování byl mít doma kromě mých dvou vlastních koček 2-3 kočky útulkové. Přijetím Valinek jsem se dostala na stav 2+7, a to jsem ještě netušila, jaké pro nás Valinky chystají překvapení.
Vyfasovala jsem dvě mourinky Nelly a Pipenku a dvě černotky, miniaturní Monči s bílou náprsenkou a krásku Dafné. Nelly i Monči byly od začátku velmi kontaktní a mazlivé, obě v celkem dobrém zdravotním stavu. Pipenka si držela odstup, ale pohlazení se nebránila, Dafné si našla úkryt a z něj několik dnů vylézala jen k misce a na záchůdek. Dafné vypadala docela dobře, ale Pipenka byla zoufale vyhublá, propadlé boky, vystupující kyčle a obratle, matná urousaná srst... byl na ni smutný pohled ("ledvinová" vizáž)– nebylo divu, živit z jednoho důchodu 40 koček opravdu neumožní kočkám dávat kvalitní krmiva. Moje předsevzetí holky rychle vykrmit (měla jsem pro ně přichystané superprémiovky Iams a Mastery a prémiovou Acanu + kvalitní konzervy) ale velmi rychle narazilo na nečekané úskalí - Valinky nebyly na kvalitní granulky zvyklé a zvýšený obsah tuků i bílkovin se u nich projevil trvalými průjmy. Stejnou zkušenost hlásila i ostatní depozita, takže se Valinky na kvalitní stravu musely převádět hodně pozvolna a postupně.
První dny s novými přírůstky byly hodně krušné – Valinky si na nové prostředí, na cizí kočky a vlastně i na sebe navzájem zvykaly těžce a byly velmi nečistotné, každou chvíli jsem utírala loužičky a sbírala hovínka, o "vůni" linoucí se celým bytem ani nemluvě. Tohle byly jedny z těch mála chvil, kdy si coby kočkohlídačka říkám, jestli tohle mám zapotřebí :) Po pár dnech opakovaného uklízení jsem se rozhodla pro radikální řešení – všechny čtyři Valinky putovaly do uzavřené chodby, která je poměrně prostorná a zařízená pro kočky (několikapatrové odpočívadlo, pelíšky, kukaň, hračky), ale zároveň není tak velká, aby tu nenašly záchůdek. Potřebovala jsem zjistit, jestli jsou holky nečistotné trvale, nebo jestli jim jen vadí změna prostředí a přítomnost cizích koček. A ejhle – jako když utne, kočiny začaly bezchybně chodit na záchůdek a problém byl vyřešen.
Nelly
Pobyt Valinek v omezeném prostoru měl i druhý pozitivní dopad - Pipenka i Dafné si rychle zvykly na přítomnost lidí a začaly být mazlivé, Pipenka téměř okamžitě, Dafné to vzala malou oklikou - kdykoli jsem vešla do chodby a holky se běžely nechat pohladit, Dafné se s nimi "svezla", nenápadně se přiblížila bok po boku jiné kočky a nechala se pohladit zároveň s ní, pak poodběhla a přišla zpátky s jinou kočkou. Bylo úžasné sledovat, jak v ní pomalu vítězí její vrozená mazlivost nad strachem ze mne. Asi po třech měsících se už i nechala vzít do náruče, aniž by se hystericky snažila dostat pryč. Zhruba tři měsíce jí také trvalo, než mě poprvé odměnila svým předením, nejdřív to byly takové malé náznaky, pak už krásně hrdelně předla vždy, když jsem ji hladila. To jsou okamžiky, kdy si říkám, jak skvělé je být "kočkoteta" :)
Po pár dnech "izolace" v chodbě jsem Valinky začala zase postupně pouštět i do zbytku bytu a i zde pak už Valinky chodily spolehlivě na záchůdek. Tato idylka trvala asi měsíc, než se Valinky rozhodly, že nudy už bylo dost a vytasily se s překvapením – Monči byla březí! Že nepatrně zvětšené bříško nemá jen následkem přechodu na kvalitní stravu a podstrojování mňamkami jsme zjistily už ve stavu, kdy bylo na kastraci příliš pozdě – Mončina kastrace byla pochopitelně v plánu, ale postupné kastrace takového počtu koček zabírala hodně času, navíc to pochopitelně nebyly jediné kočky, které jsme v té době měli (kastrovaly se maminy, které přišly s jarními koťaty, i odchycené kočky, které se narodily na podzim a přežily zimu, atd). Na kastraci tedy už bylo pozdě a já jsem s mírnými obavami čekala na den D – u kočičího porodu jsem nikdy nebyla a bála jsem se komplikací, i když literatura uvádí, že v naprosté většině případů kočky porod zvládnou samy a bez problémů.
Když už jsem se s tímto stavem věcí smířila – přišlo překvapení číslo dvě - Pipence se na bříšku objevily dvě boule. Vzhledem k jejímu stále ještě nepříliš dobrému zdravotnímu stavu, kvůli kterému by ani nemusela zvládnout narkózu, jsem se bála, že jde o zvětšená játra, ovšem po důkladné prohlídce zněl závěr stejně jako u Monči – budou koťata. Už jsem se nedivila ničemu a jen jsem si tajně přála, aby si holky porod odbyly, až budu v práci. Holky mi asi četly myšlenky a rozhodly se udělat mi radost - Monči porodila bleskurychle během zhruba dvou hodin, kdy jsem pracovala v druhém pokoji na počítači, aniž bych tušila, že se něco děje, Pipenka to zvládla během noci pár hodin po ní. Ani ne dvoukilová Monči měla dvě černá překvapivě velká koťátka – klučinu s bílou náprsenkou a holčičku, Pipenka porodila první kotě mrtvé, druhé (holčička) bylo v pořádku, třetí koťátko bylo slabounké, nemělo ani sílu pít a žilo jen pár hodin.
V obavách, jak koťata zvládnou příští dny a týdny – u Valinek bylo po několikaleté příbuzenské plemenitbě možné očekávat různé zdravotní problémy – jsem jim raději nedávala jména hned. Až když koťata zdatně rostla a v pohodě zvládla i první odčervení, rozhodla jsem se vymyslet, jaká jména by se k nim hodila. Z nostalgie jsem se rozhodla u černoušků použít jména Samson a Dalila (kdysi se tak měly jmenovat moje kočky) – a když už jsem byla v biblickém prostředí, hledala jsem podobné jméno i pro mourinku – do oka mi padlo jméno Noemi, a tak jsem od té chvíle měla doma tři biblíky :)
Pipenka a Noemi
Když koťata povyrostla, domácí vnitropolitická kočičí situace se změnila - Nelly a Dafné začaly na koťata být zlé, každou chvíli je fackovaly a v jednom kuse na ně syčely, musela jsem tedy maminky s koťaty zavřít do chodby, Messalina stále okupovala ložnici a Nelly a Dafné byly ve zbytku bytu, který v té době celkově čítal 2 + 8 koček. Byla celkem bojovka projít dveřmi tak, aby nikdo neproklouzl tam, kam nemá :)
Jako první z mých Valinek našla domov Nelly v září na umisťovací výstavě Sen zvířat. V první polovině října se postupně umístila všechna koťata a poté šťastnou shodou náhod i Dafné. Její noví páníčkové se sice původně šli podívat na mazlivou Monči, nakonec se ale rozhodli dát šanci Dafné, přestože věděli, že ji prvních pár dnů nejspíš neuvidí, protože zaleze za skříň. Dafinka se jim za jejich odvahu odměnila tím, že už druhý den se vyvalovala na posteli a na gauči, nechala se od nich hladit a předla :) Na další umisťovací Výstavě pro kočku ve Chvalech padla mazlivka Monči do oka mladé slečně, která se do ní zamilovala na první pohled, a bylo vidět, že Mončinku čeká život plný rozmazlování a dobrůtek :)
Doma mi tedy z Valinek zbyla už jen klidná mazlivá Pipenka, která se za těch pár měsíců dostala do skvělé kondice, má krásný hustý lesklý kožíšek, je hravá a plná energie, zakulatila se a když ji chovám, nemám pocit, že držím chrastící pytlíček kostí.
Noemi a Dalila
I Pipenka už našla nový domov, zatím "na zkušební dobu"…
Na marodce:
A jsou tu také zprávy o části zvířat z marodky (tedy o části těch, které "koček plná" dodávka dovezla až na poslední zastávku):
Nejproblematičtější z Valinek mířily na Marodku. Kočičky s problémy, kocourci, které předtím, než přišli k nám, "umělec" veterinář napůl vykastroval (kryptorchydi, kterým operoval jen tu "venku" z bříška loženou kuličku a tu v bříšku nechal), a také ti, u kterých se objevily zdravotní "maléry" v průběhu pobytu v jiných depozitech.
Tygřenka
Předzvěstí koťat s křivými tlapkami byla jediná kulhající dospělá kočička, mourovatá Tygřenka. Tehdy, při příchodu Valinek, jsme její kulhání ještě považovali za následek starého zranění. Bez zjevných známek onemocnění, ale "neslaná nemastná" pobývala na marodce a čekala, až bude v kondici na kastraci. Jednoho dne usnula nahoře na škrabadle, dolů dopadla už mrtvá s tupým zaduněním bezvládného těla a
vyděsila tím Marcelu i všechny kočky. Nevíme s jistotou, co se jí stalo, ale muselo to být opravdu rychlé (embolie, prasklá výduť nějaké velké cévy...).
EjmyMyšička
Další, o koho jsme přišli, a to dost záhy, byla malinká dlouhosrstá kočička Myšička. Při kastraci by zjištěn katastrofální stav vnitřních orgánů, původním problémem byla asi slinivka. Kočičku jsme už nebudili.
Šourinka
Šourinka je také z těch "ne úplně ok". Už při předávání jsme z kvality srsti a souměrných lysých skvrn tipovali na hormonální nerovnováhu, možné cysty na vaječníkách… kočička ale nemá v pořádku ani ledviny a její celková kondice není "nic moc". Pobývá tedy na "marodce" mezi ostatními kočkami, občas si řekne o dávku pomazlení, je nevýrazná a spíše klidná, neaktivní a její prognosa je nejistá…
Pepa
Pepa – mazel nad mazly a obětavý pečovatel všech koťat, strážce kotěcího košíku a "umývač" mimin, "obyčejný" mour a povahově bezva kocour našel nový domov. Samotnému bez koček je mu ale smutno a tak ho bude brzy následovat ještě někdo z Valinek, snad křehká Ejmy (která je čerstvě po kastraci, tím se musíme pochlubit :-) či kocourek Mojše.
P.S. Kotěcí košík neboli Aréna je veliká "proutěná věc" umístěná přímo u kamen. Zásadně se v něm usazují malá koťata či kočky slabé a zimomřivé, František Q. (což je samostatná kategorie) a nějaký ten obětavý pečovatel, který koťata čistí a zahřívá.
Mojše
S Mojšem jsou problémy, stručně řečeno. Kocourek byl už umístěný, ale v předchozí domácnosti bez zjevné příčiny přestal zvládat čistotu. Vrátil se zpět na marodku, ale své místo vyměnil s kocourkem Vrčkou (syn Čumilky), kterému je zjevně u nové rodiny dobře. Mojše nám ale přestal také růst, vypadá jako malý dráček. Zdravotně nezvládl revakcinaci a vůbec se nám nelíbí jeho kondice, ovšem proti výsledkům úzké příbuzenské plemenitby jsme bezmocní. Čekáme jen, jak se situace (a kocourek) vyvine dál.
Příště napíšu další a (slibuji na holý pupek) i pozitivnější zprávy o dalších Valinkách, pomyslná kočičí dodávka je stále ještě na cestě a vysazuje přírůstky po depozitech, tohle pořád ještě nebyli všichni.…
Související články:
