Rok 2008 nebyl pro naše sdružení nijak příznivý, a to hned v několika směrech.

Činnost depozita ve Štětí byla přerušena z důvodu mateřské dovolené. Velkou radost jsem měla, když se na podzim obnovila spolupráce těchto děvčat. Z minulých let si děvčata ponechala v péči přes 20 neumístitelných kočiček, a tak je jejich zájem o opuštěné kočky obdivuhodný. Skloubit práci, péči o maličké děti a ještě pomáhat zvířecím bezdomovcům.

Na druhou stranu jsme přišli o dvě depozita v Litoměřicích, protože děvčata, která byla u zrodu sdružení jako zakládající členky, založila rodiny, mají děti, a tak spolupráce zcela ustala. Trvalé depozitum je u paní Bělohoubkové. To však v roce 2008 bylo nutné zrekonstruovat, a tak se na čas, potřebný k výstavbě od základů nového depozita, jeho činnost musela pozastavit. Pět kočiček, které zůstávají v místě jako neumístitelné, si paní Krista ponechala a ty ostatní byly převezeny do azylu.

Našly se dvě paní, které jsou ochotny si ponechat do doby umístění 2-3 zvířátka. A svůj slib už v této době plní. Hlavní stan azylu je rodinný dům v obci Černiv, kde se stále pohybuje kolem 50ti koček a spousty jiných zvířat, ať už vyhozených, nebo i takových, které je nutné převézt do jiných útulků. Toto se hlavně týká ptáků, ježků, liščat, divokých kachen, ale i psů, které si už žádný člen sdružení nemůže nechat.

Velký problém je ale to, že o tak vysoký a rozdílný sortiment zvířat se starám sama, a protože rok 2008 opravdu nebyl moc příznivý, tak jsem skoro celý rok prochodila po lékařích. Promarněný čas tak silně naboural chod v azylu; jak v umísťování zvířat, tak i v nutném opatření – nepřeplňovat zvířaty.

Přesto jsme přijali: 151 koček, umístili 57 koček, zůstává 56. Vypuštěno bylo 5 koček, jedna se vrátila. Zemřelo nebo bylo utraceno bylo 35 koček.

Pro stáří a nemoc byli utraceni 4 psi, do jiných útulků bylo převezeno 5 ptáků a 5 ježků. Dále jsme umístili 25 morčat a 1 králíčka. Zůstává nám 12 ježků, 3 králíčci a 11 morčat.

Na náš účet bylo připsáno 144.780,- Kč. Nebylo by možné udržet z těchto peněz chod azylu, a tak věnuji každý měsíc svůj důchod nebo část z něj na nutné výdaje. Všichni věnujeme svůj volný čas péči o tyto krásné tvory, stojí nás i nemalé finanční prostředky, proto si zkuste představit, kolik peněz stojí udržet v chodu takový azyl.

Pomůžete nám, když dáte domov morčeti, králíčkovi, kočičce, ale i tím, že si koupíte na výstavě nějakou drobnost z našeho krámku. Oceníme i pomoc, když se budeme moci na vás obrátit a požádat o pomoc s převozem krmiva nebo odchytem kočičky.

V tomto roce budeme budovat nové prostory pro kočičky a tím nám vzniknou náklady, které je nutné uhradit. V pořadu „Chcete mě?“ jsme žádali o pomoc jak materiální, tak i finanční, ale musím napsat, že se neozval ani jeden člověk, který by nabídl svojí pomoc. A tak svůj důchod budu věnovat do této stavby.

Nové prostory jsou nutné už z několika důvodů:

• Zdravé a plně ošetřené kočky musí uvolnit místo nemocným. V nových prostorách upraveného přístavku dostanou i možnost výběhu, takže můžou být dle libosti doma i venku, prostě tak, jak chtějí.
• Je nutné vyřešit oddělení soukromí v domě a respektování doby návštěv.
• Předejde se tím krádežím a nežádoucímu vypuštění zvířat z domu.
• Ušetří se čas tím, že nebude nutné se stále věnovat úklidu domu při velkém množství koček.

To je jen pár důvodů, proč jsem začala přemýšlet o prostorách mimo dům, který je přeplněný a melou se tu uzdravené kočky s těmi, které právě přišly z karantény. Zvětší se jejich teritorium a nebude jich tolik pohromadě. Doufám, že se vše podaří podle mých plánů a kočky budou mít vlastní bydlení s možností výběhu. Držte nám palce, budeme to potřebovat.