Tak hlavně: jmenuje se Mikeš a myslím, že z jeho rychlé integrace do naší
zvířecí a lidské (tzv. dodavatelské) smečky nám jde pořád hlava kolem.
Protože se nejdřív musel naučit běhat po 3 tlapkách, dostal svůj samostatný
pokoj, aby měl klid na zkoušky, nicméně v něm moc nepobyl. Vlastně
dostal ještě 2 nohy navíc, a to lidské, protože ho pořád někdo nosí (aby
měl výhled, aby se prošel, aby si zvyknul, aby se nenudil, aby se
nenachladil, aby se skamarádil...). Krom toho ho musí pořád někdo hladit,
nejdříve po zádech, pak pod krkem, za ušima a drbání po břiše oceňuje
vrněním jako natočený buldozer.
Mikeš ulovit foťák :)
Jeho nejoblíbenější odpočinková poloha
je na gauči - leží na zádech, nohy vytrčené do vzduchu, zakloněnou hlavu
a chrápe :- ) (má totiž maličko předkus, řezáky jsou mu vidět normálně),
nejlepší připodobnění je k králíkovi (má přezdívku Dynamický český
strakáč :-). Představte si u toho ještě asistenci Jonáše (skotský
teriér), který mu vylízal "pankáče" na čele, pořád ho pusinkuje a lehá
si k němu, pak dlouhosrsté jednooké kočky Sušenky (taky z útulku,
původně Saša), která na něj sice neustále syčí jako proražený hydrant,
ale přesto ho očichává, lehá si k němu a ta úžasná (jejich,
pochopitelně) zábava, když spolu závodí po bytě!
Zbylá kočka Mikeše naprosto ignoruje (jistě, ona je cappo di tutti cappi) a velký pes Samuel si k němu pokládá hlavu do křesla.
Mikeš je kocour společenský - miluje návštěvy! Je to docela problém, vysvětlit mu, že nepřišli kvůli němu a třeba bychom si rádi povídali, vnucuje se, mňouká tak hlasitě, že se neslyšíme a vůbec se předvádí, dokud ho někdo nevezme na klín, kde sebou tak mele a válí se ze strany na stranu, že ho musíme držet, aby nespadl.
Mikeš odpočívá
Jeho nejnovější komunikační vynález je "ulovit" si svého člověka, lehnout si na něj, pak hlasitě mňoukat a soustředit okolo sebe ostatní zvířata a navzájem se očichávat a hrát si. A zkuste se hnout!
Mikeš je stále ještě trochu plachý, nemá rád rychlé pohyby lidí nebo
příliš hlučnou řeč, rychle se však osměluje, následně blaženě přede,
drcá hlavou a máchá přední bílou packou ve vzduchu radostí. Zřejmě se mu
líbí i ta pozornost, kterou je zahrnován, vlastně jako každý "chlap"
chce být jediný a jedinečný. Ale je to velký kliďas, nikoho schválně
nekousl, nesekl drápkem, v nejhorším zavře oči a myslí si, že je
neviditelný.
Ze začátku jedl jenom sušenky, ale teď už se cpe jako
Všichni, a když nejsem dostatečně hbitá v doplnění misky, dost hlasitě
dává najevo svoji nespokojenost - to je hlas, úplný bas! Všechna naše
zvířata ráda jí (ano, naše kočky mají maličko, ale jenom maličko
zkaženou figuru, můj otec tvrdí, že si z nich vlastně můžu uplácat
zvíře, jaké chci a říká jim tekulíny), takže se dá předpokládat, že to
čeká i Mikeše :-).
Zvláštní věc je, že se mu líbí světlé barvy, lehá si na
světlé polštáře, světlé deky a o tmavé zájem nejeví, nevím proč. Také
je nadšený z venkovního poponášení, doma kouká toužebně z okna ven, ale když byl za dohledu postaven venku na vlastní packy, prchal jako o život ke ZDROJI (chápejte, do kuchyně).
Mikeš, krb a Samuel :)
Tam tráví většinu dne: leží pod stolem nebo na křesle v kuchyni, jakmile se otevřou dveře a vejde jakýkoliv z dodavatelů, hned stojí u lednice a huláká jak na lesy! Rychle se naučil
stoupnout si do "fronty", tzn. ráno dostane pánský klub kousek točeňáku
(nejdřív ten nejmenší, tj. Mikeš, pak Jonáš a nakonec Samuel, pak
následuje většinou druhé zahřívací kolo před snídaní) a je to ochoten
opakovat v jakoukoliv noční či denní dobu. Mám pocit, že se Mikeš
zabydlel dost dobře a zatím je s námi spokojený, takže se budeme snažit, abychom kvalitu poskytovaných služeb nezhoršili! :-)
Přikládám pár fotek a zdravím všechny šťastné dodavatele!
Související odkazy:
Související články:
