Handicapované kočky, to je široký pojem. Dnes bych vám chtěla představit další dva kočičáky, náročné na péči. Jedním z těchto nestandardních "kočkokousků" je mladý rezavý kocourek Buty, druhým kočička Suzanne, které stačí strašně málo a přesto je bezkonkurenčně trvale nejnáročnější na péči z celého depozita v Holosmetkách.
Buty
Buty je mladý zrzounek a dlouhodobí čtenáři těchto stránek už budou jeho problém znát. Po prodělání inf. panleukopenie mohou kočce zůstat následky v podobě postižení mozečku, zvíře ztratí přesnou koordinaci pohybů. Od silně postižené Třásničky či Myšáka, po jen lehce postiženého Matýska jsme takových zvířátek zažili už povícero a víme, že sami se svým handicapem netrápí a žijí si svůj kočičí život. Jen okolní prostředí je třeba jim, podle míry poškození, přizpůsobit.
Fešák Buty
Buty má problémy s rovnováhou zadních pacek a zadečku. Zvládne běh či poskoky, nejvíc se mu zadnička kývá v klidné chůzi nebo když stojí. Naučil se vyrovnávat po svém, když chce zůstat v klidu stát, opře si nejistý zadek o hranu nábytku.
Jediná omezení jsou v prostředí - je třeba zajistit, aby nemohl v bytě vylézt někam vysoko, neumí totiž seskočit. Je vhodný pouze do bytu, venku by neobstál! Také je vhodné, aby jeho případný kamarád nebyl dominantní kocour v plné síle. Buty bude potřebovat domácnost bez velkého počtu či fluktuace zvířat, bude vždy trochu náchylnější, snadno ho "ofoukne". Vřed v očíčku, který měl, se podařilo zaléčit a není třeba mu podávat žádné léky, de facto je ze všech našich současných koček se "zvláštní péčí" ten nejméně náročný. Nový páníček musí být ale velkorysý a neměřit jeho nedokonalý pohyb lidskými měřítky.
Toliko o Butyho postižení, o Butym osobně vám víc poví jeho dočasná pečovatelka Marcela.
Když přišel tento rezavý kocourek se svými sestřičkami Gelle, Lvinny, Julliettou, Mandy a Skvrnďou do depozita, byl větší, statnější a aktivnější než ony. Dostal jméno Buty - "buřt tlustý". Zdál se být zdravý, jen jsme, stejně jako u sestřiček, léčili vřídek na oku.
Nemohl být tedy v té době naočkován. Po několika dnech začal být pasivní, nechtěl jíst ani pít a bylo jasné, že je zle. Když dostal křeče, teplotu a zůstal ležet na boku, myslela jsem, že to je konec . Ale přesto jsme samozřejmě léčili, krmili, zavodňovali… A Buty bojoval.
Zkrátka – po přestálé panleukopenii mu zůstaly následky. Buty nemá tak silné zadní končetiny, je trochu nejistý v pohybu, snadno se unaví, je náchylnější k infekcím.
Buty na lavičce
V současnosti nevyžaduje žádnou zvláštní péči . Je samostatný, běhá, hraje si. V době nemoci a rekonvalescence si navykl na blízký kontakt s lidmi, je tedy velmi mazlivý a kontaktní a upovídaný. Mezi neznámými kočkami si však není tolik jistý, chvíli trvá než jim objasní, že sice nevyskočí na stůl nebo na kuchyňskou linku, není ani tak rychlý v honičkách, ale rozhodně není žádný chudinka, kterého budou odstrkovat….
Svůj handicap se naučil vyrovnávat tím, že více spí, pokud cítí, že má nejisté nohy, opře se o zeď nebo o nábytek a odpočine si, běh po točitých schodech zvládá už bravurně, jen nahoře nebo dole se musí zastavit a srovnat zadek a nohy do roviny.
Buty je naprosto čistotný, naočkovaný (nadstandardně i proti leukoze), už je i kastrovaný.
Je vhodný pouze do bytu, venku by vzhledem k handicapu neobstál. Je zvyklý na hodného psa a kočičí kamarády.
Suzanne
Suzanne je na první pohled trochu vyděšená kočička ve slušné kondici. Suzanka má psychické problémy. Není plachá (nezvyklá na lidi), jak by se zdálo. Je nejistá, vyděšená z jakýchkoliv změn a především - sama nežere. Nemá prostě chuť, pocit hladu. Kromě toho zřejmě v mládí prodělala nějaký těžký zánět dýchacích cest, v důsledku kterého má změny na plicích. V případě jakéhokoliv stresu či "násilí" se u ní stejně jako u astmatiků dýchání zhorší. Léky, které mohou trvale vylepšit dýchání, u ní ale nezabírají, nejvíc její dýchání ovlivňuje momentální psychický stav. Pomáhá jí ale nízká dávka Diazepamu, který není "všespásný", a kočička po něm, k údivu nás i veterinářů, nejeví větší zájem o jídlo, je ale klidnější, či spíš "odvážnější". V klidné domácnosti s pravidelným režimem se její stav může trochu zlepšit, vždy ale bude Suzanne náročná, nikoliv na finance, ale na péči. Z medicínského hlediska jsem už zřejmě vyčerpali veškeré možnosti pomoci, největší výhrou pro ni by byl milující, trpělivý člověk.
A co říká o Suzance její dočasná pečovatelka Marcela?
Suzi je v současnosti naše největší "záhada".
Přišla ke mně loni v létě se svými dvěma sestřičkami Stellou a Sybilou. Všechny byly zpočátku plaché, bázlivé, a tak nebylo chování Suzanky ničím nápadné. Kočičky si našly svá místečka - Sybilka na skříni a Stella a Suzi pod postelí. Po čase se Sybila i Stella osmělily a začaly prozkoumávat pokoj, zajímaly se o ostatní kočky, rády jedly... Jen Suzanne seděla pod postelí a třásla se…
Od počátku byl největší problém s jídlem, protože kontrolovat množství snědeného krmení a vypité vody, byla–li pod postelí se žravou plašankou, bylo téměř nemožné. Po čase jsme zjistily, že Suzi vůbec nejí a téměř nepije, je vyhublá a vysílená (kdo měl doma vyděšenou plašanku, ví, jak se výživový stav takového zvířátka obtížně zjišťuje, nemůže–li ji odněkud vyprostit). Umístily jsme ji tedy do voliérky, abychom mohly kontrolovat množství snědené potravy. Tady jsme si ověřily, že opravdu nechce žádné kočičí lahůdky: konzervičky, granule, vařené ani syrové masíčko, ryby, vnitřnosti… a co horšího, že téměř nepije… Po tomto zjištění jsem začali s krmením.
Suzi začala dostávat tekutou výživu Convalescence Support od RC stříkačkou do tlamičky, k tomu rehydratační roztok a vitamíny. Během dvou měsíců (kdy ještě stihla zvládnout jako neočkovaná calicivirozu) se dostala do slušného stavu, dosáhla přiměřené váhy a kondice. V takové chvíli se kočky začínají o sebe starat samy. Ne tak Suzi.
Abych to zkrátila: již téměř rok ji krmím převážně stříkačkou, zkoušíme navykat nové chutě (kdo tuto kočku nezná, nevěřil by, jak takové zvíře dokáže být konzervativní i co se jídla týká…), krmíme v noci, kdy ostatní číči spí. Dostává např. konzervičku naředěnou vodou, tvaroh mixovaný s vařenou rybou, kuře mixované s rýží nebo vločkami a zeleninou, zakysanou smetanu se žloutkem atd. Seznam jídel, které Suzi zná a akceptuje není příliš velký. Začala jsem dávat tak 2-3 kostky z konzervy. Ty sní a je na odchodu - znamená to Suzanku vzít a dokrmit stříkačkou mixovanou kaší.
Jinak se mazlí (opět nedokazatelné, neboť nikdy nikdo nebyl přítomen – to by Suzi nedopustila :-), o kožíšek si pečuje sama, je čistotná, ale nesnáší, pokud její nočník použije i jiná kočka.
Po roce zkoušení léčby i navykání na "lidský" režim je jasné, že Suzanne zde v depozitu mezi tolika kočkami už o mnoho dále "nepokročí".
Pro Suzanne hledáme hodnou starší paní v klidné domácnosti , která bude mít dost času a trpělivosti se čičině věnovat. Suzi je vhodná pouze do bytu, protože venku by v konkurenci ostatních koček nepřežila. Bude nutno sledovat, zda baští, co a kolik. Nebude–li jíst sama, což je v současnosti pravděpodobné, je nutno ji nakrmit. Byt by neměl být vybaven nedostupnými schovávačkami (Suzi vyniká schopností schovat se na nejnemožnější místa, např. za mikrovlnku, pračku, za kuchyňskou linku, za knihy do knihovny, proklouznout a nechat se zavřít do skříní, do koše atd., tam sedět bez jídla a pití i několik dní), a i tak bude pravděpodobně nutno ji občas odněkud vyprostit. Suzanka je teď sice trochu méně bázlivá, ale to je jen proto, že denně dostává Diazepam. Bude–li to nezbytné, bude tento lék užívat dlouhodobě. Suzanne by měla zůstat kočičím jedináčkem.
Péče o Suzi je sice náročná, ale každý i maličký pokrok udělá člověku radost.
Chtěli byste dát Butymu nebo Suzance - případně handicapovaným kočkám z minulého (Diety a dietáři) a předminulého (Dvě kočky, které potřebují zvláštní péči) článku - nový domov? Ozvěte se Marcele.
Související články:
