První otázkou je, co je to stará kočka. Kolik se kočka dožije, odkdy jí lze hodnotit jako seniora? Druhou otázkou je, jak je ve skutečnosti možné s jistotou určit její věk.

V obou případech nejsem schopna ani ochotna určovat pevnou hranici. Jsou kočky, které se dožily dvanácti let, jsou takové, které se celkem v pohodě dožívají i sedmnácti let. Nejstarší číču s prokazatelným věkem jsem zažila osmnáctiletou. Některé zvíře jeví známky stáří v osmi letech, jiné třeba ve dvanácti. Pokud není znám přesný věk, spoléháme na více či méně nepřesný odhad. Od okamžiku, kdy vymění všechny mléčné zuby za trvalé (pes či kočka), je jakékoliv určení věku podle zubů už jen odhad, závislý na názoru a zkušenosti veterináře, dědičných dispozicích a způsobu života kočky!

Jaké jsou?

Stará kočka – jaká je? Obecně to nejde shrnout, je taková, jako byla zamlada, jen se některé povahové rysy prohlubují a jiné jsou méně intenzivní. Jasné ale je, co potřebuje. Více spánku a klidu obecně. Lehčí stravu s menším obsahem bílkovin, plnohodnotnou ale z hlediska vitamínů a dalších nezbytných látek. Pečlivější kontrolu zdravotního stavu (je–li možná), zejména zoubků, hlídání váhy. (pokud chcete být opravdu důkladní, neškodí občasné vyšetření moči či krve.) Pochopení pro občasné nenálady starých dam a pánů či různé vrtochy.

Stará kočka má své výhody. Kočku zamlada hloupou můžete ke stáru omlouvat senilitou. Kočka zamlada chytrá se (někdy) ve stáří stává moudrou. A u kočky zamlada moudré se už musíte bát, aby ke stáru nemluvila :-)
Ne, vážně. Staré kočky bývají klidnější, obvykle vyrovnanější, neřádí, nehoupají se na záclonách a nedemolují byt, povětšinou už oceňují pohodlí a péči.

Lidé se jim vyhýbají z obavy, že o zvíře, které si oblíbí, rychle přijdou. Z obavy z vysokých nákladů u veterináře či náročné péče. Konec přijde pravděpodobně dřív než u malého koťátka (což nikdo neví jistě - "do kočky nevidíš"), ale pokud je kočka stará, ale zdravá, může tu při troše štěstí být několik let.

Kde se berou?

Většina starých "útulkových" koček žila a přežila na ulici. Obohatí vás svou vyrovnaností, zkušenostmi, kočka přeživší deset let venku, to je už většinou výrazná osobnost. Dalším případem jsou staré kočky, jejichž majitel zemřel dřív, než jeho zvíře. Kočka navyklá na svůj klid, člověka, rituály se tak ocitá ve smečce ostatních, mladších, průraznějších a obvykle se topí ve smutku, zmatku, depresích. Přestává žrát, po psychických problémech následují fyzické, první obvykle selžou ledviny. V tom případě zvířeti jiné klidné místo u hodných lidí může zachránit život.

Nejčastějším důvodem úmrtí kočky je selhání ledvin (tak jako lidé mají svá typická onemocnění). Prvními příznaky bývají ztráta váhy a nadměrné pití a močení, zvíře špatně žere, později zvrací, typicky páchne z tlamky močovinou.. Dalšími důvody často bývá nefunkčnost jater, srdeční selhání... ale "na něco se umřít musí."

Zpět k zdravým, spokojeně dožívajícím kočičím důchodcům. Jsou, tak jako lidé, různí. Ocení spánek v teple, košík či pelíšek u kamen. Mají radši pravidelnější, předvídatelný režim. Obvykle umí být sami, dobu, kdy nejste doma, prostě prospí. Někdy na stará kolena "roztají" a zbaveni existenčních starostí si hrají jako kotě. A vůbec, i my jednou budeme staří. Vezměte si je, budou vám dělat radost :-)

Staré kočky z naší marodky

V průběhu zimy a jara nám, kdoví proč, rychlým tempem přibývali kočičí důchodci - Šelmík, Čertík, Dip, Špidla, Madlenka, Oldie, Svinya, Lojza, Dědoušek, Moták. Tady jsou:

Šelmík

Tak ten má slíbený vlastní článek, o něm by se totiž daly psát romány.

Čertík

V domácím depozitu u paní Černé stále čeká na nový domov černý kocourek Čertík. Z černého plašena, roky žijícího samostatně venku, se, když ho zradilo zdraví, vyklubal mazlivý a přívětivý kocour. Ráno na pozdrav vyžaduje pohlazení, většinu času prospí, rád baští, už vychází dobře i s ostatními kočkami. Život tuláka se podepsal na jeho zdraví. V důsledku prodělaných zánětů dýchacích cest má teď chronické změny na plicích, hůř dýchá, občas kašle, není to infekční problém. Zvládá vše i bez léků, ale dýchání by mu asi usnadnilo podávání nízkých dávek kortikoidů. Ty ale snižují imunitu, a to si netroufneme v prostředí, kde se číči často střídají. Čertíkovi je jedenáct, což pro kočku od paní Černé není žádný věk :-), třeba Kulče jednozubce je šestnáct a přesto myšaří a Mundošovi, jediné vlastní kočce paní Černé a zároveň nejstaršímu kočičímu obyvateli, je už sedmnáct let.

Dip

Čtrnáctiletý zrzoun už má rád svůj klid, přesto, je–li provokován, se pouští do rvaček s kocoury mnohem mladšími a chce jim dokázat, že je ještě jura. Dip je čistě "byťák", miluje své polštářky. Polštář okupuje v posteli a když se ráno sklidí peřiny, přesune se i s polštářem na gauč. A večer zase zpět. Má rád (některé) návštěvy, dokáže ležet hodiny někomu na klíně a nejradši je, když se dotyčný moc nehýbá, jemné hlazení je vítáno.
Dip má ledvinovou dietu, jeho ledviny už nepracují tak, jak by měly.

Špidla

Černé zlatíčko, mírné, milé, mazlivé, více o něm jste si mohli přečíst už ve článku Diety a dietáři. Brzy ho čeká kontrolní vyšetření krve a pak už, snad, ho objevíte mezi kočkami k umístění.

Madlenka

Přišla k nám, přesněji k paní Černé, ve zuboženém stavu. Dnes už je to krásná číča, s rozporuplnou povahou, osobnost, ve které se míchá strach s dřívější sílou i láska k tomu "svému" člověku… Madla, to je také adept na samostatný článek. Takže příště…

Oldie

Oldinka je hodná, desetiletá, trošku bojácná, nenápadná skvrnitá kočička. Její strach má svůj důvod. Přišla ze vsi, kde majitelka koček zemřela a hodná paní ze sousedství tu kočky krmila. Z téměř desetičlenné skupiny tu po roce zůstaly živé dvě. Oldie má zdravotní problém, poranění na uchu, které si z původního místa přinesla, se jí stále ne a ne zahojit a tak jí k novému domovu čeká ještě dlouhá cesta,dělá ale pokroky v důvěře k lidem.

Svinya

Černá, plachá a vyděšená, taková je Oldinčina kamarádka ze stejného místa. Osmiletá číča má mnohem méně důvěry v lidi než její kamarádka, teprve poslední dobou "roztává" a vylézá z úkrytů. Snáší se ale dobře s ostatními kočkami, hlavně s problematickou Susankou. Zdravotně je bezproblémová a mohla by žít i venku, u domku se zahradou, ve statku...

Svinya

Lojza

To je velekocour, resp. kocour o velikosti středního psa. Lojza je osobnost. Přišel k nám z jednoho sídliště v Příbrami, kde prožil skoro celý život, předtím ale zřejmě zažil krátkou karieru "byťáka", podle slov "pamětníků" se na sídlišti ocitl už jako kastrát. (Bohužel, už ho tam místní lidé nechtěli a jeho krmící paní se stěhovala...)

Lojza

Lojza byl při příchodu k nám desetikilové "hovádko" a protože to jeho zdraví samozřejmě neprospívá, tak teď pod dozorem Marcely pomalu a nerad hubne. Je to pohodlný, milý kocour který má rád svůj klid, neváhá se ale ohradit, když ho někdo ruší (například když mu rozdováděná Elisa skočí z okna rovnou na záda) a packy má na takového tlouštíka neuvěřitelně rychlé.

Při příchodu k nám dostal výjimku, kterou dávám tak jednou za tři roky, přijel z Příbrami na volno, na klíně (řidiče). Důvod je prozaický. Pohodlnou přepravku jsem napřed přidělila zraněné Elise a do normální přepravky se Lojza prostě nevešel. Přesto, že mu muselo být horko na bříško (mě tedy rozhodně horko bylo), sedačku spolujezdce odmítal považovat za adekvátní náhradu a cestou se zaujetím koukal z okénka. Po příjezdu byl dva dny "načuřený", že jsme mu omezili pohyb (musel do karantény), nakonec si ale nechal i ostříhat "dredy" plné bodláků na zádech.

Lojza je konzervativní, ačkoliv už je "na volno" v depozitu, vyžaduje návrat na krmení a wc do "své" volierky, ve které na začátku v karanténě bydlel. Jinak se kvůli němu v depozitu musela některá místa upravit a "jeho" pelíšková bedýnka má vysazenu jednu stěnu. Kdesi na své životní pouti přišel o jedno oko, čeká ho tedy ještě důkladnější vyšetření, co že mu v očním důlku zbylo (není těmto cvikům příliš nakloněn :-), poté ho snad už brzy najdete v nabídce koček u umístění.

Dědoušek

Starý kocourek byl mazlíčkem své paničky. Po její smrti se ocitl spolu s ostatními v nezáviděníhodné pozici venkovských bezprizorných koček. Naštěstí se našli hodní lidé, kteří dnes už dvacetičlennou smečku začali krmit a sháněli i další pomoc (kastrace, umístění části koček...).

Dědoušek

Moták

Moták je rezavý kocour, opravdu žádný mladík. Když jsem pro něj jela, trošku jsem se děsila, co mě čeká. Kocour, který se mlátí v uhlí a nemůže vylézt, slintá a má nervové příznaky… Zrzek byl v zoufalém stavu a má poruchu rovnováhy, zatím se pomaličku zlepšuje. Říkáme mu Motáček a čeká ho zřejmě dlouhá léčba.

Moták

Staré kočky z naší inzerce

Starým kočičkám trvá déle, než najdou nový domov, tyto číči stále ještě čekají na své štěstí:

Suzanne

Ze "služebně starších" připomínám ještě Suzanne, devítiletou kočičku, o které jste si mohli číst v článku Handicapované kočky.

Suzanne

Ebony

Už téměř rok čeká na nový domov i černá kočička Ebony, můžete jí vidět zde.

Málinka

"Služebně nejstarší" kočička Málinka stále čeká na "svého" člověka. Víc jste se o ní mohli dozvědět v článku Málinka a Sergej – soužití protikladů.

Málinka

Dáte jim šanci? Ozvěte se!