Šelmík a Madlenka, "kočky na dožití", jsou posledními ze série článků o zvířatech, která obtížněji hledají nový domov. Začíná léto, všude je "přetlak" koťat a já si nedělám velké iluze o tom, že dá někdo přednost před roztomilým kotětem starší kočce s problémy. Třeba se pletu, pro jistotu je tu ještě připomenu.
V článku Dvě kočky, které potřebují zvláštní péči se představili krásná bílá číča Sněženka a hravý a mazlivý kocourek Dido. Oba dva stále hledají nový domov.
V povídání Diety a dietáři jste mohli číst o Mourečkovi s Matýskem, znovu o Didovi, Špidlovi, Korálkovi a Šemíkovi a o "Bezušáku Kikinovi". Mourek a Matýsek stále čekají na "své" lidi, Špidlovi se výsledky vylepšily a už se chystá do inzerce, Korálek potřebuje ještě další kontrolu krve.
V článku Handicapované kočky se představili Susanne a Buty, oba v depozitu stále čekají na nový domov.
V článku Staré kočky se vám přestavili Čertík, Dip, Oldie, Svinya, Lojza, Dědoušek, Moták.
Motáček je "v léčení", Dědouškovi už se podařilo zaléčit zápal plic, Lojza se chystá do inzerce, Oldie stále ještě nemá dohojené ucho. Čertík stále čeká u paní Černé na nový domov, Svinya stejně tak u Marcely a dělá zatím pokroky v ochočování.
Tedy jediným pozitivem je "zamluvení" starého kocourka s ledvinovou dietou Dipa, ten už musí jen počkat, než páníčkům dobudují byt.
Znovu (a stále :-)) připomínám Málinku, naší "služebně nejstarší" číču z článku o soužití protikladů.
Madlenka
Šelmík i Madlenka kupodivu docestovali do stejného depozita a stejným způsobem. Lidé (kdoví jestli majitelé) se je pokusili umístit ve vedlejším útulku, který kvůli nákaze a karanténě nepřijímal. Madlenku paní, která tento fakt odmítla pochopit, prostě mrskla na zahradu s tím, že jí je patnáct, tak ať ji utratí. Vyděšená kočka se nechtěla přiblížit k nikomu, až se jí paní, co pomáhá s úklidem, podařilo ulovit a odnést k paní Černé. Tady zoufalá číča seděla v otevřené přepravce, vrčela na všechny a všechno, zmatená, nešťastná, dlouhou srst zplstnatělou..
Madlenka po příchodu
Trvalo pěkných pár týdnů, než zrazené a zmatené zvíře bylo ochotno překonat šok z přítomnosti ostatních koček a neusnadnila jí to ani nutnost ostříhat jí celá záda i další spoustu "dredů (a to nás ještě čeká bříško). Zoufale se bránila, když se jí chtěl na zádech někdo dotknout, zplstnatělá srst tahala a kůže byla ve špatném stavu. Teď už se nechá i po zádíčkách hladit, velmi se zklidnila, když zjistila, že už to nebolí. Ze schodů se přestěhovala na postel a výjimečně už "vezme na milost" i některé kotě.
Madlenka už byla jednou i "na zkoušku" umístěna, zvykla si mnohem rychleji, než jsme čekali (při příchodu k paní Černé několik dní odmítala jíst), zamilovala si ale rychle novou paničku a velmi žárlila na její miminko, vrátila se tedy zpět. Jejím druhým problémem je, že nevíme, zda byla kastrovaná a v patnácti letech už nechceme narkózu riskovat. Kočička u nás nikdy nemrouskala, ale pokud by nebyla kastrovaná a skutečně někdy měla říji, nesmí se k ní dostat žádný kocour, v patnácti letech by ji porod nejspíše zabil. Je tedy třeba, aby žila jen v bytě. Ona se ale stejně venku bojí, zjevně nikdy ven nechodila a v bytě je spokojená, jen ráda kouká z okna.
Madlenka po příchodu
Madlenka tedy potřebuje byt, klidnou domácnost bez většího počtu zvířat a malých dětí, člověka ochotného oplácet její lásku, schopného tolerovat občasnou nerudnost staré dámy a v neposlední řadě je třeba občasné přeprání (za asistence veterináře, střihače psů či šikovného dobrovolníka z řad rodiny či přátel) a ostříhání plstnatějící srsti a trpělivost při česání. Madla je čistotná, ráda a dobře papá, ochotně bude asistovat při sledování televize, nemá žádné zjevné zdravotní problémy.. Patnáctiletá číča tu může být několik měsíců, ale spíš několik let. Ať tak či tak, je to kočička "na dožití", poskytne jí někdo klidné stáří?
Šelmík
Šelmík putoval také "vedle", ale lidé ho přivezli bez přepravky a paní ho postavila na blízkou stříšku, kocour na nic nečekal a utekl. Po týdnu ho objevil soused na seníku a odnesl ho k paní Černé, zpětně z reakcí psů odhadli, ze starý mourek trávil nahoře na seníku celý ten týden.
Vychrtlý velmi starý mourek se zapadlýma, ale zářícíma očima, pohyby šelmy a noblesou sobě vlastní přiměl paní Černou k podávání syrového masa, jinou krmi zarytě odmítal. Pro maso dokázal vylézt na neskutečná místa a předvést kdejaký tělocvik. Ostatní kočky ho nezajímaly, miloval jen paničku. Ze zoufalého stavu, ve kterém přišel, se vykřesal, brzy ale začalo být jasné, že není v pořádku a vyšetření krve určilo pro něj smutný verdikt - konec s masem, bude dieta. Šelmík a dieta, to bylo opravdu náročné, a tak se kocour spolu s dalšími dietáři, Špidlou a Korálkem, odstěhoval k Marcele na marodku.
Šelmík
Ukázalo se, že má šelest na srdci, že je třeba šetřit játra i ledviny. Šelmík se naučil papat dietu a stal se stálicí "spodních", tedy kuchyňských koček, které žijí "stále" s paničkou, zabral místo na kuchyňské lince pod stropem. Jen pár "lahůdkami" opepřuje své bydlení v depozitu, například tím, že nepoužije wc, ve kterém byla jiná kočka. Zvládl i soužití se psy. O všem má přehled, neztrácí nic z dohledu, hlavně ne "svého člověka".
Šelmíkův čas se odměřuje na měsíce, týdny, dny, přelom jara a léta s ním tak jako se všemi "srdcaři" opravdu mává. Je to zvíře, o kterém si myslíte, že je starší než pyramidy, takové, co už vidělo vše a se vším je smířeno, moudrý výraz ale nikdy nezakryje to, že Šelmík je pořád šelma. Jak se dostal na cestu do útulku, čím se znelíbil těm, s nimiž žil? Kdo ví. Snad najdeme jiné lidi ochotné nechat u sebe tohle zvláštní zvíře v klidu a s láskou dožít.
Marcela vám o něm také napsala pár řádek:
Psát o tomto kocourovi je pro mne opravdu těžký úkol. Občas člověk potká zvíře, o kterém je přesvědčen, že jen jen promluvit, občas se zvíře stane nerozlučným společníkem a kamarádem, který snad všemu rozumí…
Naše setkání se Šelmíkem bylo od počátku zvláštní. Okamžitě mne zaujal pomalý, plynulý jakoby plíživý pohyb, jímž se ke mně obloukem přibližoval. Jasně zelené oči mne upřeně pozorovaly. K tomu tmavě mourovatý kožich s ještě temnější kresbou. Prostě divoká šelma na lovu. Hrdý, sebejistý.
Šelmík z profilu
K paní Černé přišel vyhublý a zbědovaný. Zjistilo se, že je nutná ledvinová dieta, také jaterní hodnoty nebyly v pořádku. Přešel tedy s Korálem a Špidlou na marodku. Naučit tohoto divocha jíst granule místo syrového masa se zdálo být zpočátku obtížné, ale po čase si zvykl.
K těmto zdravotním problémům se ale přidaly potíže se srdcem, které se zhoršují v tomto teplém počasí.
Šelmík je velmi kontaktní, má rád lidi i zvířata a i když mu není dobře a leží na sedačce ve své "postýlce", neustále sleduje své okolí, ostatní kočky a lidi.
V krátké době mezi napsáním a vyjitím článku se Šelmík prudce zdravotně zhoršil, změny počasí a tlaku dostaly hrdé, ale trpělivé zvíře na kolena. Počkal ještě na paničku, než se vrátí z práce… Domov "na dožití" pro Šelmíka už nehledáme, zářící oči zhasly. Máte-li zájem o Madlenku, ozvěte se a přijďte se na kočičku podívat.
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout