Dneska jsem už zase trošku optimističtější, protože s naším Mikeškem to snad půjde k lepšímu. Dietní granulky mu nutím se stále větším přemlouváním a stále menším úspěchem. Musím ho uplácet minimálním množstvím něčeho nepovoleného (kousek králíka, kondenzované mléko, sýr...), abych ho ukecala. Ale naštěstí nehubne a je opět ten starý neposeda a tulák. Snad ho už nic horšího nečeká a stav se stabilizuje. Budeme věřit.
Ale ten náš - váš Plzeňák! To je číslo!
O víkendu jsem konstatovali, že už byste ho nepoznali. Plachý, bojácný
kocour? Kdepak. Veterinář konstatoval, že jeho váha je právě ideální a není potřeba, aby na ní přibýval. Jenomže: pokaždě, když jde kolem misek, zobne si buď granule nebo konzervu. A protože mají misky v kuchyni, která je středem bytu, chodí a zobe neustále. Abychom ho tedy trošku omezili, přestali jsem granule neustále doplňovat. Ráno dostanou misku, když ji vyzobou, zůstane prázdná. To je něco pro Mourečka. Chodí a zkouší, koho z nás zláká k prázdné misce, aby ji naplnil. Je velmi těžké mu odolat. Vydržíme to, ale ne celý den. Kdo by odolal, když za vámi přijdou taková krásná očička, v nich žadonící pohled, brblající tlamička a za každou cenu se snaží dostat vás do kuchyně, sáhnout po pytlíku a nasypat granule.
Mourek v novém domově
Ale je chytrý a učenlivý i na jiné věci.
Celou sobotu pršelo, takže naši zavřeli i větrací okno zasklené lodžie. To bylo něco pro Mourečka. On se nechce dívat ven přes sklo, potřebuje stále nasávat pachy z venku, na síto přistávají ptáčci a on má být za sklem. To teda ne. Sedí na skříňce u okna a snaží se otevřít. Ale okno má západku, takže je neúspěšný. Taťka to nevydrží, jde a okno otevře. Moureček chvilku sedí, dívá se ven, ale když vítr zavane kapky deště na jeho čumáček, raději se vrátí do tepla bytu. Takže jdeme a okno zavřeme. Za chvilku se vše ale opakuje. Vyčítavý pohled, otvírání okna, odchod... Nechali jsem okno jenom přivřené a čekali, co bude. Moureček šel na balkon, zadní tlapky na židli, přední na skříňce. Hlavou otevřít okno nešlo. Pak si asi vzpomněl, že páníčci používají malou západku dole na okně. Proč to nezkusit? Sáhl po ní, okno se přivřelo. Takže opačně. Tlapičkou vsunul do škvíry a po několika pokusech se mu podařilo okno otevřít natolik, aby se pohodlně posadil a nasával vzduch zvenku. Ale zavřít za sebou při odchodu, to už ne. Je to
zkrátka šikula.
Mourek se svojí kočičí kamarádkou Lindou
Jenom se vystavuje nebezpečí, že ho někdo zalehne. Stává se z něj víc a víc kocour postelový. Bohužel, lehává nejen na posteli, ale rád se schová pod přehoz, takže se stane, že si člověk sedne na postel a pod ním to prostě uhne.
Související články: