Doma chovaná zvířata, jako psi, kočky, ale třeba i hlodavci, nemluvě o ptácích, mohou trpět celou řadou onemocnění, z nichž některá mohou ohrozit i člověka. Toto riziko může být reálnější tehdy, když zvířata mají volný pohyb, anebo když jsou masožravci krmeni tzv. nativní potravou, např. syrovým masem. Proto jsou základní obranou pravidelná preventivní vyšetření, popřípadě očkování a odčervování chovaných zvířat. Vždy dokáže poradit soukromý veterinární lékař.

K účinné prevenci ale také patří pečlivě doma chované zvíře sledovat, zda má vlhký čenich, jde-li o pejska, nos u kočky, sliznice zobáku, pokud jde o ptáčky. Jasné oko, lesklou, hladkou dobře udržovanou srst či peří. Je nutné také sledovat, zda zvíře netrpí ektoparazity, tedy vnějšími parazity: blechami, všemi či klíšťaty. I zde je účinná preventivní péče nebo pomoc ve formě sprejů anebo celé řady jiných prostředků. Opět poradí soukromý veterinární lékař.

Asi lze obecně říci, že chovatelé jsou s nemocemi zvířat obeznámeni dobře, ví, že základním a povinným očkováním u masožravců je to proti vzteklině, že je možné se setkat s boreliózou, leptospirózou, papouščí nemocí neboli psitakózou, toxoplazmózou, jí názvem podobnou toxokarózou, což je škrkavčitost, apod. (Viz tomuto tématu se věnující tisková zpráva, která se jmenuje Toxokaróza není toxoplazmóza).

Přirozené je, že se u zvířat vyskytují další pro ně specifické nemoci, které se na člověka nepřenášejí, a trpí jimi jen daný druh zvířat. Člověka často vyděsí svými odstrašujícími názvy, např. "mor prasat", "mor králíků" apod. Tyto názvy vznikly proto, že u daného druhu zvířat často dochází k hromadným ztrátám, které v historii znali lidé právě u moru.

Jelikož ale bylo možné se setkat v jedněch novinách s popsaným onemocněním s pro někoho poněkud tajuplným názvem "nemoc z kočičího škrábnutí", uvádíme následující fakta. Za prvé jde zřejmě o vzácné onemocnění, které, zdá se, není v ČR hlášené, tudíž informace pocházejí ze zahraničních poznatků. Údajně je možné hovořit až o 4 případech onemocnění na 100 000 obyvatel. U většiny pacientů dojde ke spontánnímu vyléčení. Původcem je na antibiotika vnímavá bakterie Bartonella henselae, dříve zvaná Rochalima henselae. K nakažení může dojít poraněním drápkem nebo škrábnutím kočičím zubem, ale snad i psím. Poranění silně zarudne a onemocnění se může do dvou týdnů projevit únavou, bolestmi hlavy a nechutenstvím. Může dojít i ke zduření mízních uzlin. Nepřenáší se z člověka na člověka.

Určitě lze dodat, že spíš než tuto nemoc po kočičím škrábnutí člověk "dostane otravu krve", obdobně jako při kterémkoli neošetřeném poranění. Proto lze doporučit při jakémkoli poranění desinfikovat ránu a v případě komplikací vyhledat lékařskou pomoc.