Umisťovací výstavy jsou velice užitečnou záležitostí. A to nejen pro útulky, které si zde "vyprázdní" sklady a mohou pomoci dalším opuštěným jedincům. Ale i pro zájemce, kteří zde mají opravdu široký výběr. I když podmínky k osvojení bývají složitější než v domácím depozitu - přeci jen kočka, kocour či kotě v kleci se chovají zcela jinak než v bytě. Také šance pochovat si je a osahat je ve výstavních prostorách omezená.
Ze strany nových majitelů proto bývá výběr nového miláčka tak trochu los. Naštěstí skoro každý vyhrává. Skoro...
Bricie
Jako první se z nové rodiny po dubnové umisťovací výstavě vrátila do depozita Bricie. Černou kočičku si vybrala rodina i přes varování, že je plašší a bude potřebovat určitý čas, než si zvykne. Chtěli to zkusit. Jenže kočička nepřijala své pány a rozhodla se, že se nikdy nestane ochočeným milým zvířátkem. Majitelé ji prakticky celé dva měsíce neviděli. Bydlela za pračkou. Ven vylézala pouze v noci. Přitom pokusů, jak si ji získat, zkoušela panička několik. Ani cesta nebyla špatná – vedla skrz maso. Takže z Bricie se za dva měsíce stala mohutná kočka s krásným černým lesklým kožichem. Jen zatím není tou pravou kamarádkou. I když – jak dokazuje podobný vývoj u Batula – šance na zlepšení je stoprocentní. Potřebuje ovšem více "kočičích" zkušeností a hlavně trpělivost. Pak se z Bricie stane "pravá" kočka. Tedy svá, která se bude mazlit vrnět a chovat jen tehdy, když bude chtít ona.
Bricie
Valentýn
Překrásný černobílý kocour Valentýn měl mnohem lepší "výchozí" pozice. V depozitu se mazlil, vrněl, nechával se chovat. O to víc jeho návrat mrzí. Vzal si ho starší manželský pár z města nedaleko Prahy. Na konci června ho vrátili s tím, že si kocour chce hrát a oni by raději klidné zvíře, které se s nimi bude koukat na televizi a neustále se mazlit. Problém byl také v tom, že je Valentýn příliš mohutný a hodně toho sní. (Paní nakonec přiznala, že pořízeni Valentýna byl omyl, že podlehla nátlaku rodiny a pořád chce britku…)
Valentýn
A Valentýn vrní, mazlí se a dožaduje se hlazení i po svém návratu. V noci spí samozřejmě se mnou v posteli. V depozitu plném koček a koťat příliš spokojený není. Rád by byl jediným mazlíkem, kterému bude věnována veškerá láska a péče. Může bydlet též s nedominantní kočkou jako její kočičí kamarád.
Batul
Batul se na výstavě neumístil. I když měl snad to nejvýhodnější místo – přesně naproti vchodovým dveřím ve stodole. Zájemci o něj sice byli, ale prý by nejprve bydlel v garáži a až později by ho pouštěli ven. Nakonec si to – naštěstí? kdo ví – rozmysleli. Batul se tedy vrátil do depozita, kde jsme zahájili "kurzy mazlení".
Nejprve syčel, později zasyčel a nastavil krk k pohlazení, později už nastavoval krk a dnes, jakmile se objevím v jeho blízkosti, jde se mazlit. Dodává si stále více odvahy a vylézá ze svých pelíšků i za světla. Jen chování stále bere jako obtěžování z mé strany. Ale takový přístup měl zpočátku i k hlazení. Takže ještě několik kurzů a…
Batul
Batul je podle mých zkušeností ideální partner pro ty, co by rádi kočičku, ale mají výčitky, že na ni nebudou mít dost času. Vyhovuje mu, když je doma sám. Večer po návratu z práce nacházím vyležený teplý pelíšek v mé posteli, prázdné misky a hračky po celém bytě. Přileze si pro své půlhodinové pomazlení a podrbání a opět spokojeně usíná. To vše se opakuje – s výjimkou spaní v posteli, kde mu překážím já – přes noc. Není to ideální kocour právě pro vás?
Pokud ano, ozvěte se! To platí i pro zájemce o Valentýna a Bricii.
Související odkazy:
