|
|
|
Když předáváme kočku do nového domova
Vzhledem k tomu, že každé správné domácí depozitum usiluje především o tom, aby jeho chovanci nalézali nové domovy, ráda bych vám napsala pár postřehů, abyste věděli, co vás čeká, až mi zavoláte kvůli kočičce, kterou jste si vybrali.
Vzhledem k tomu, že každé správné domácí depozitum usiluje nejen o to, aby přijaté kočičky byly zaléčeny, naočkovány a domestikovány – pokud už dávno nejsou –, ale také a hlavně o to, aby takto "připravené" kočičky odešly ve vhodný čas ke svému člověku. A proto bych vám, milí budoucí majitelé našich útulkových kočiček, ráda napsala pár postřehů, abyste věděli, co vás bude čekat, až vyťukáte telefonní číslo depozita, kde na vás čeká vámi vybraná opuštěná kočička. Budu psát o svých zkušenostech a o tom, jak to dělám já, ale myslím, že ostatní útulkové tety umísťují kočičky podobně jako já.
Když přijímám novou kočku, zpravidla mě zajímá její aktuální zdravotní stav, a pokud je plachá, snažím se jí pomoci, aby znovu našla či poprvé objevila důvěru v nás lidi. Nezaobírám se příliš myšlenkou, kdy a komu bych ji dala. Zpravidla jsou u mě kočičky delší dobu, takže mám dostatek času je nejen vyléčit, pokud jsou nemocné fyzicky, ale téměř vždycky se za tu dobu s každou přijatou kočičkou dobře poznáme. Takže si troufám tvrdit, že vím, nebo si myslím, že vím, kde a u koho by se každé jednotlivé kočce nejvíce líbilo. Nerozděluji kočky jen na domácí a venkovní, či mazlivé a plaché, či hodné a zlé. Každá z nich má svůj příběh, své úžasné vlastnosti, svou povahu a bohužel i svá omezení. A každé omezení, které kočička má, má i svůj důvod. Ale i s tímto omezením je kočička hodna toho, aby našla svůj domov a snad i srdce hodného člověka.
Nejdůležitější otázky
Takže když mi zavoláte, ptám se na pár věcí, které považuji za nejdůležitější. Zeptám se nejdříve, odkud jste – zda z Prahy či okolí. A pak se zeptám, zda chcete kočičku do bytu či domku. Pokud jste z Prahy nebo okolí, jsem ráda, protože jsem také z Prahy a předání kočky je jednodušší. Pokud by se adopce nezdařila a vy byste chtěli kočku vrátit, je jednodušší vrácení z blízkého místa než ze vzdáleného. Neznamená to ale, že bych vás odmítla jen proto, že bydlíte daleko. Na jaře cestoval krásný, ale plachý kocourek Eliáš až do Ostravy. Jednou jsem umístila kocourka Davídka do Brna, protože ho slečna velmi chtěla, ale u její maminky se během dvou dnů objevila alergie, a tak mi Davídka slečna přivezla zpět. Byla smutná, a proto jsem já utěšovala ji, že až jednou bude mít vlastní domov, tak si vezme jiného kocourka.
Umísťuji kočičky do bytu i domku, takže nedělám rozdíly, pokud jde o to, zda bydlíte v bytě či domku. A snažím se vám vybrat vhodnou kočičku. Někdy umísťuji raději do bytu, zejména pokud se jedná o malá koťata, která jsem odchovala v bytě. Taková koťata jsou zvyklá na ústřední topení, spaní v posteli, mazlení a jsou rozmazlená a u domku by byla bezradná, možná i nešťastná. Někdy umísťuji pouze do bytu, zejména když se jedná o odůvodněné zdravotní případy. Takto jsem umístila například překrásnou, drobounkou kočičku Klárku, která měla šelest na plicích a vždy, když moc běhala, tak to v ní "chrastilo". Naopak kastrované kočičky, které pocházejí z podbrdského venkova, umísťuji ráda a s klidným svědomím k domku, protože vím, že tam se jim bude líbit, budou mít možnost pomazlit se se svou lidskou rodinou a zároveň budou mít "dar svobody".
Slovo o plachých kočkách
Největším oříškem bývají plaché kočičky. Rozlišuji je na ty, které se narodily svobodné a nikdy nepoznaly lidské pohlazení a na ty, které se narodily kdesi v lidské blízkosti a byly člověkem opuštěny či jim bylo jinak ubližováno. Ty svobodné divoké kočky jsou nejvhodnějšími adeptkami pro život u domku, kde je lidé budou krmit a nebude jim vadit, že si je třeba nikdy nepohladí. A myší rodiny se přestěhují jinam, protože rychle pochopí, že by byly postupně vyvražděny kočičím zabijákem.
Plaché deprivované kočky, které mají s člověkem špatné zkušenosti, mají velká omezení a proces nabytí jejich ztraceného sebevědomí a získání důvěry v člověka je dlouhodobý a vyžaduje trpělivý přístup. O tyto kočky nemá téměř nikdo zájem a přece bych se za ně chtěla nyní v tomto článku přimluvit. Ony nejsou zlé, jsou jen velmi nešťastné a my lidé jsme zavinili svým krutým chováním, že se nás tak strašně bojí, utíkají před námi a kdybychom se jich chtěli dotknout, seknou nás. A přece, nebo právě proto, že jejich osud byl tak pohnutý, si zaslouží, abychom – alespoň ti nejstatečnější z nás – se jich ujali a pokusili se zlomit tu bázeň v jejich duši. Jednoho takového kocoura jsem měla a až do své smrti se nenechal pohladit, ale oba jsme věděli, že se máme rádi. Každý večer se uvelebil v blízkosti naší postele a prostě se jen díval. A v tom pohledu byl klid spokojené kočky a vděčnost najedené kočky a láska kočky, která našla domov. Jmenoval se Jakub.
Další otázky
A na co se ptám dále? Zpravidla mě zajímá, zda bude kočka kočičím jedináčkem, či zda již máte doma svou první kočku. Ptám se i na další zvířecí členy rodiny – psa, morče, andulky.. Ptám se na děti a na to, jak jsou velké. A vždy se ptám proto, abych vám mohla co nejlépe poradit. Máme doma hodného většího psa, takže pokud i vy máte psa, tak kočky od nás jsou již na psa zvyklé, takže váš pes pro ně nebude šokem a povelem ke skoku na nejvyšší skříň v domácnosti. Pokud máte další menší domácí zvířata, nevadí to, ale vždy vám budu doporučovat, abyste byli opatrní zejména v prvních dnech po příchodu kočky k vám a zajistili, aby se kočka na vaše drobné mazlíčky nedostala, protože pro ni to nejsou mazlíčci, ale vítaná kořist.
Děti rozhodně nejsou překážkou pořízení si kočky, spíše naopak. Jen je nutné vybrat vhodnou kočku pro soužití s vaším dítětem. Obecně jsou vhodná odrostlejší mazlivá (až tahací) koťata nebo přítulné již kastrované mladé kočičky. Starší kočky či plaché kočky (včetně plachých koťat) se do dětské společnosti nehodí.
Pokud si budete pořizovat druhou kočku k vaší kočce, tak obecně platí, že problematická může být kombinace dvou dominantních kocourů nebo starší kočky a malého kotěte, naopak vhodná je kombinace přítulné a plaché kočky, dvou koťat podobného věku nebo pořízení si kočičky ke kocourkovi a naopak.
Pokud uvažujete o pořízení své první kočky, jsem ráda ("kočičí bratrstvo" se rozrůstá o jednoho člena) a budu se snažit vám co nejlépe poradit nejen při výběru kočky, ale i při vlastní adaptaci vás na kočku a kočky na vás již ve vašem domově.
Do telefonu vám také řeknu v krátkosti vše, co si myslím, že je pro vámi vybranou kočičku podstatné, mluvím o tom, odkud pochází, jakou má povahu, co má ráda a zda se hodí do vašeho prostředí. Pokud má nějaká omezení, mluvím otevřeně a co nejvěrněji i o nich. A pokud se vám kočička dle vyprávění líbí a chcete si pro ni přijet, domluvíme se a těším se na vaši návštěvu.
Vaše návštěva u nás
Když přijdete k nám domů, jsem ráda, když máte trochu času a můžeme si ještě popovídat. Za důležité považuji, abyste souhlasili s pravidelnou vakcinací kočky a s její kastrací v jednom roce věku, pokud již není kastrovaná. Pokud byste někdy v budoucnu kočku nechtěli či nemohli mít, upozorňuji vás vždy, abyste mi ji vrátili. Nemusíte mít důvod, stačí jen, když mi zavoláte, že ji chcete vrátit. Přijmu ji ráda zpět, protože každá kočička ode mě má svůj domov opět u mě, pokud o svůj dosavadní domov přijde. Pro vás je to řešení, protože nemusíte kočičce hledat dlouze nějaký jiný domov. Pokud by kočička u vás vážněji onemocněla a vy byste se o ni nemohli postarat, tak ji opět ráda přijmu. Pokud by se vám kočička ztratila, tak vás vždy nabádám, abyste mi zavolali okamžitě. Můžeme se ji pokusit odchytit do odchytové klece, můžeme vám pomoci s hledáním, můžeme vám poradit. Pokud by se stalo, že vám kočička v budoucnu zemře, dejte mi prosím také vědět.
Když se vám kočička líbí a chcete si ji hned odvézt, sepíšeme předávací smlouvu, jeden originál obdržíte vy a jeden zůstává nám. Ve smlouvě je ustanovení o sponzorském daru, jeho výše je dobrovolná a sponzorský dar není "cenou" vaší kočky, ale je to opravdu dar pro ty kočky, které na ošetření a péči teprve čekají. Každá kočička jde do nového domova
očkovaná a odčervená, s očkovacím průkazem.
Cena kočky…
Možná to do tohoto článku obsahově úplně nezapadá, ale ráda bych se zmínila ještě o termínu "cena" či "hodnota" kočky. Vím, že obyčejná kočka (v očkovacím průkazu označovaná jako kočka domácí) má nízkou – ne-li nulovou - tržní cenu, není čistokrevná, nemá průkaz původu, je mouratá, černá, mnohdy starší, někdy ustrašená, těžko si přivyká v novém domově. Zpravidla se nemůže pyšnit dlouhou srstí, exotickými znaky a jen malá část našich útulkových kočiček si může svou atraktivitu zvýšit rezavou či stříbrnou barvou kožíšku. Skoro to vypadá, jako byste si zaplatili "něco", co byste zřejmě sehnali od souseda z chalupy zadarmo, protože by se "toho" rád zbavil. Pokud se vám nová kočička doma ještě vyčůrá, kam nemá, pokud si někam zaleze a nechce vás vidět, pokud vám poblinká koberec či shodí vázičku nebo rozhrabe květináč, je možné, že si řeknete, zda to vůbec máte zapotřebí, zda by ta "papírová" kočka nebyla lepší. Já si to nemyslím. Nebyla by lepší, protože ta vaše útulková kočka - taková, kterých běhá po českém venkově nebo žije v pražských ulicích tolik - je jedinečná. Je jedinečná svým osudem - tím, že nám stálo za to, že jsme jí pomohli a vzali ji k sobě, tím, že vám stálo za to, že jste ji přijali do svého domova. My ani vy nevíme, co ta kočka prožila, kde se narodila, kde a u koho vyrůstalo kotě v dospělou kočku, nevíme, kdo ji vyhodil, zda se ztratila, jak jí kdo ublížil. Víme jen, kde se našla a v jakém byla stavu. Víme, jaký obrovský pokrok udělala v našem depozitu a vy časem zažijete, jak u vás zkrásní, roztaje, poddá se, bude šťastná, vděčná a bude vás mít ráda. Z bázlivé kočky se stane přítulná, z vystrašeného kotěte sebevědomý kocour, ze starého zašlého pardála statný fešák. Je to zázrak pozorovat tu proměnu. A když si uvědomíte, že ta proměna se udála díky vaší péči, zpozorněte, protože ta změna nenastala jen u vaší kočky, i vy jste jiní. Ten malý dobrý skutek, to přijetí kočky z útulku, to je něco úplně jiného než prostý nákup.
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Dík. (2007-10-08 07:57:00, Míla) Odpovědět
Krásně napsané, moc dík.
Cena kočky ? To je stejná otázka jako ,když se zeptáte (2007-10-08 08:46:12, jana) Odpovědět
jakou "cenu" má jeden konkrétní
člověk?Pro někoho žádnou,pro jiného má cenu,která se nedá
penězi vyčíslit!Ale je potřeba přistupovat k zvířatům/nejen kočkám/ stejně jako k lidem,kdy v nemoci,úrazu či ohrožení jejich života,bojujeme o to,aby nám zůstali na tomto
světě zachováni!
Jsem z venkova, (2007-10-08 09:07:59, Naďa) Odpovědět
vím, jak to tu chodí, takže se ještě ptám (pokud možno nenápadně) kolik už měl zájemce koček a co se s nimi stalo. Není totiž nic neobvyklého, když v některé lokalitě "zmizí" dvě tři kočky za rok. Jsou pak snadno nahrazeny novými. Z téhož důvodu se snažím všechna koťata a většinu dospělých koček, které mohou podle mého názoru žít v bytě, umísťovat jen do bytu. Je to věc názoru, se kterým hodně lidí nesouhlasí, ale já už jsem těch předčasných kočičích smrtí viděla tolik... Venkovních koček bude stejně vždycky dost i bez mého přispění.:-))
Ano,bohužel nejen na venkově pořád kočka nemá (2007-10-08 11:34:36, jana) Odpovědět
"žádnou"cenu.Za dob mého dětství měla "cenu kráva,kůň,
prase,ale ne kočka,pes.Byl tady ale jeden velký rozdíl,že jejich úmrtnost nebyla taková,neboť
vesnicí projelo možná jedno
auto za hodinu a pomalu
jedoucí traktor nepředstavoval takovou smrtelnou zbraň.
Kočka nemá žádnou cenu (2007-10-09 13:08:19, Kristýna) Odpovědět
to mi řekla moje kamarádka taky původně ze vsi a mně se to tenkrát, byť ještě nekočkaře, strašně dotklo za ty kočky.Já pořád tvrdím, jak byla příroda nespravedlivá, když udělala tak dokonalé tvory jako jsou kočky a oproti nim zřejmě ubrala lidem. Paní Naďa Jansová má pravdu, já bych nedala kočku lidem, kteří by nebyli schopni vysvětlit, kde jsou jejich bývalé kočky.
Krásně napsaný, pravdivý (2007-10-08 13:53:19, JanaA) Odpovědět
článeček. Díky
Milá (2007-10-08 16:18:55, ronka) Odpovědět
paní Dano Javůrková, posledním odstavcem jste se mi strefila přímo do srdíčka - ano, je to přesná pravda "změníte se i Vy", 28 let manželství jsme byli bezkočičáci - teď 2 a půl roku máme 3 čičolínky - ty úplně obyčejné zahradní podmezní směsi, ale jsou neobyčejné, protože nás všechny nepředstavitelně obohatily - jak a čím? to se nedá napsat, to se musí prožívat a ten, kdo to nikdy neprožil, stejně nepochopí ... i já jsem patřila mezi ty nechápající. A pravidelně děkuji matce přírodě, že mi poslala do cesty naši Tygrísu a její holčičky Aminku a Peciválku. Zdravím Vás a přeji co nejvíce milujících domovů a mazlících rukou pro Vaše obyčejné-neobyčejné kočičinky.
Dvojice (2007-10-08 18:54:30, Han) Odpovědět
JIstě píšete na základě bohatých zkušeností. Zarazilo mne, že nedoporučujete koťátko ke starší kočce. Chtěla bych ke své tříleté britce - kastrátce malé koťátko. Myslela jsem si, že ho přijme, když to bude mládě, nejlépe kocourek. Nebo kastrátka nemá "mateřské " city?
starší kočka a kotě (2007-10-09 07:49:27, Roman Dubravský) Odpovědět
Autorka článku asi myslela starší kočku "v důchodověm věku" - 8, 10 let a víc. Takové už mají rády klid a pravidelný režim. Tříletá kočka bývá ještě aktivní a dovádění s kotětem by jí nemuselo tolik vadit. Vy ji znáte nejlépe, tak sami posuďte, jestli vyhledává hry a pohyb, nebo je to klidný pecivál, nerudně reagující na vyrušení.
Kotě ke starší kočce (2007-10-11 10:27:18, Dana Javůrková) Odpovědět
Ano, je to tak, jak píše p. Dubravský, starší kočkou jsem myslela spíše kočičí babičku okolo 10 a nad 10 let. To je zpravidla už kočka, která má ráda klid, hodně spí, je zvyklá na to být opečovávaným jedináčkem a když si majitelé pořídí kotě, tak se cítí odstrčená, je smutná z toho, že se majitelé rozplývají nad mrňavým chlupáčem a myslí si, že ji už nechtějí. Kotě pak od sebe odhání a trpí. Pokud ale mají lidé jednu starou kočku, tak si mohou pořídit ještě jednu k ní - dospělou a klidnější, nejlépe opačného pohlaví. A tu svou starou hladit a věnovat se jí, aby věděla, že jí mají stále rádi a že ta nová je a vždy bude pouze "ta druhá". Pak by adopce měla klapnout. Takže pokud máte 3 letou kočku, myslím, že kotě není problém. Ale také tu svou po pořízení kotěte hodně upřednostňujte, aby si nemyslela, že jste jí přestali mít rádi.
Umisťovací výstava (2007-10-09 11:43:27, Lucie) Odpovědět
Vím, že to s článkem přímo nesouvisí, i když ... Nevíte někdo, kde se najde nějaká informace, jak dopadla nedělní umisťovací výstava ve Švehlově sokolovně, kterou pořádal PSOZ? Kolik tam bylo koček, lidí, kolik koček se umístilo, atd.? Byla jsem se tam podívat a zdálo se mi, že lidí tam byla spousta, někteří odcházeli už s kočičkami v přepravkách, tak snad to byl úspěch. Ale PSOZ na stránkách žádnou informaci nemá (nebo ji neumím najít), četla jsem jen potěšující zprávu o umístění 17 kočiček z Hodonína na jejich stránkách, jinak nikde nic. Nebo už se to nezveřejňuje? Ne, že by na tom stál svět, ale jen tak by mě to zajímalo, možná i leckoho z vás. Díky, jestli někdo ví.
Umisťovací výstava (2007-10-09 11:55:12, Alice) Odpovědět
Ve Švehlově sokolovně se umístilo 95 kočiček, navštívilo ji 157 kočiček a 986 návštěvníků. Pár stručných informací a fotografií z umisťovačky najdete na www.kockaapravo.cz
95 umístěných koček (2007-10-09 14:02:22, Naďa ) Odpovědět
je krásné číslo. Když vidím, jak na jednu umístěnou kočku většinou přibyde pět dalších v nabídce, jak krásná koťata pomalu vyrůstají v útulcích a nikdo je nechce, je mi strašně líto, že takových umísťovacích výstav nemůže být víc...
Milá paní Dano Javůrková, (2007-10-09 13:20:15, Kristýna) Odpovědět
příště si vezmu svoji kočičku určitě jedině od Vás nebo Vám podobné paní. I když pevně doufám, že žádné příště nebude. Mám svoje tři kousky,byly nevymazlené a nikdo je nechtěl, což se divím,protože jsou to úžasníčci a já je nade vše miluji.Jsou bezvadní a já se toho mám od nich ještě pořád co učit.Doufám, že budou žít pokud možno věčně.Mají pro mne cenu penězi nevyčíslitelnou, asi jako ten Kupkův obraz, kdo ho vidí, nechápe, ale zasvěcený ví. A tak asi i vy víte o čem mluvím. Asi je v tom z mé strany hodně velká úcta k životu jako takovému.Ale zaujalo mne na Vašem článku, že vám mohu vrátit kočičku za jakkoli dlouhou dobu. Takže bych měla po starosti, co bude s kočičkami, kdyby se se mnou - námi- něco stalo.Vrátili by se všichni k Vám.Zdravím vás a přeji hodně úspěchů a překrásných nových domovů.Nešlo by to prosím udělat, jako že byli od Vás? Já se umřít nechystám, ale....
Milá Dano, (2007-10-11 09:10:10, Danda) Odpovědět
naše vzájemná korespondence sice už trošku vázne, ale stejně ráda vzpomínám na své setkání s Vámi a partou depozitních kočičáků i pesanem Benem. Jsem ráda, že vím, že jsou lidé jako Vy, protože takoví nemají "jenom" rádi kočky, ale je jim vlastní úcta ke všemu živému, k lidem nevyjímaje.
Sisince (Lea z Podbrdska, už to budou 3 roky od našeho prvního setkání na Chvalské tvrzi!) se i dál daří skvěle a zdraví Vás celá moje kočko-psí smečka
Milá Dando, (2007-10-11 10:19:16, Dana Javůrková) Odpovědět
zdravím vás i rodinu, včetně té chlupaté. Sisince, Jájovi a pejskům pohlazení. Napište mi, odepíši ráda. Zdravím Dana
domácí nebo venkovní? (2007-11-20 09:33:28, Šárka) Odpovědět
Mám trochu problém. Ale ne s kočkami, s manželem. V létě se k nám na zahradu zatoulala 2 maličká vyhladovělá rezavá koťátka, asi měsíc stará. Ačkoli jsem po kočkách nikdy nijak výrazně netoužila, nechali jsme si je - komu je taky dát na vesnici plné koček. A já jsem si k nim postupně našla cestu, zamilovala jsem si je. Absolvovali jseme veterináře, odčervení, postupně očkování..., dohodli se na zimní kastraci. Když jim byly asi 4 měsíce začali chodit trochu dál od domu. Hlavně jeden z nich byl moc zvědavý a odvážný. A jednou ráno nepřišel na terasu pro krmení... Našla jsem ho ležet silnici (není hlavní a od nás je to asi tak 500m daleko) Byl mrtvý. Naposledy jsem tak plakala, když nám na rakovinu odešel milovaný jezevčík, se kterým jsem vyrostla... Pro zbývajícího kocourka jsem po týdnu trápení přinesla 3 mesíčního kamaráda (byl moc sám a stále brášku hledal a volal) Přes tuto hroznou zkušenost mi však manžel nedovolí mít kocourky doma. Mají sice krásnou teplou boudičku, ale já každé ráno trnu, jestli přijdou, přes den odolávám - a pres manželovy protesty neodolám - jejich prosebným pohledum, že chtéjí být s námi a hrát si doma. Pro manžela stále platí, že zvíře v bytě znamená špínu, nemoci a kdovíco ještě.. Poraďte jak na něj, prosím.
domáci (2007-11-20 10:20:27, Zuzka) Odpovědět
Šárko přemlouvat, přemlouvat. Můj manžel taky nechtěl kočku ani vidět, teď máme dvě a nedal by je. Názor, že jsoušpinavé, přenášejí nemoci apod. je zastaralý a předpotopní. Držím palce.
Manžela asi nepředěláte, co ale zlepšit oplocení pozemku, (2007-11-20 10:22:11, jana) Odpovědět
aby se kocourci mohli zdržovat
jen v určité lokalitě-i když s chlupáčema je problém,ti se protáhnou čímkoliv-stačí mezera,kam dostanou hlavu a už jsou venku.
Kočka bohužel téměř každý (2007-11-20 13:23:53, Naďa) Odpovědět
plot přeleze. Kočky s volným výběhem se skutečně většinou dožívají velice krátkého věku. Je to škoda, když vám by koťátka v domku nevadila. Co na tom manželovi tak vadí? Že po nich bude uklízet? Nemusíte je přece pouštět do ložnice...
držte mi palce (2007-11-20 13:40:17, šárka) Odpovědět
Děkuji za podporu. Máme bohužel velmi modetni otevřenou dispozici domu, takže kočičáky nelze izolovat z kuchyně, která je součástí velkého obytného prostoru. To asi vadi nejvíc, teda možná kdyby to šlo, našel by něco jiného. Pro něj je zvíře (kočka) spotrebni material u domu. Je to klasicky vesnický názor - kočky se nekastrují, přicházejí a odchazejí. Je to asi boj s větrnými mlýny, ale nevdávám se, i když chvílema to vypada na rozvod:)). Ale jinak je má myslím docela rád, když je venku, kocourci se k němu chodí mazlit a nedají mu pokoj...
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|