Toxoplasmóza je onemocnění, které způsobuje mikroskopický parazit nazývaný Toxoplasma gondii. Nejedná se o novou nemoc, byla objevena už roku 1908. Od té doby byla zjištěna u prakticky všech teplokrevných zvířat, včetně většiny hospodářských i domácích zvířat, a také u lidí. Téměř jedna třetina dospělých v USA i v Evropě má protilátky proti toxoplasmě, což znamená, že se s tímto parazitem setkali.

Jak se člověk nakazí toxoplasmózou?

Existují tři cesty, kterými se toxoplasma přenáší:

1. Přímý přenos z matky na nenarozené dítě, pokud se matka nakazí toxoplasmou během těhotenství.
2. Konzumací a zpracováváním nedostatečně uvařeného či syrového infikovaného masa.
3. Požitím jídla nebo vody, případně vdechnutím prachu obsahujícího velmi odolné formy toxoplasmy, zvané oocysty, během tzv. fáze F.

Prasata, ovce, kozy a drůbež jsou zdrojem masa, které je běžně infikované toxoplasmou. Toxoplasmy obsažené v mase je možné zabít vařením při teplotě 66 C nebo přemražením v běžném domácím mrazáku po dobu jednoho dne.

Ze všech nakažených zkoumaných zvířat jsou to pouze kočky, jejichž organismus je vhodným hostitelem pro vývoj nakažlivých a odolných toxoplasmových oocyst. Oocysta, která se uvolní ze zažívacího traktu kočky a je vyloučena ve výkalech, je velmi odolná - je schopná přežít nepřízeň počasí (déšť, mráz) a dokonce i několik měsíců extrémních teplot a dehydratace. Navíc mohou být oocysty přenášeny na velké vzdálenost větrem a vodou. Z toho vyplývá, že hrozba toxoplasmózy může být výrazně snížena zničením toxoplasmových oocyst.

Nebezpečí toxoplasmózy u lidí

Toxoplasmóza představuje velké riziko pro dvě skupiny obyvatelstva: těhotné ženy a lidi s nízkou obranyschopností. Odhaduje se, že v USA se ročně rodí asi 3000 dětí nakažených toxoplasmózou. Ačkoliv se u většiny nakažených dětí neprojevují po narození žádné příznaky toxoplasmózy, je pravděpodobné, že se u nich známky infekce projeví v pozdějším životě. Ztráta zraku či sluchu, mentální retardace a v nejtěžších případech smrt – to jsou příznaky toxoplasmózy přenesené nitroděložně. V ideálním případě by ženy, které se dostávají do častého kontaktu s kočkami, měly podstoupit sérologické vyšetření na Toxoplasma gondii, než se rozhodnou otěhotnět. Pokud jsou totiž séropozitivní, nehrozí u nich nebezpečí, že se v průběhu těhotenství nakazí primární, akutní infekcí.

V důsledku epidemie AIDS způsobené virem HIV vznikla stále se rozšiřující skupina náchylných jedinců. Lidé, kteří trpí zároveň HIV a toxoplasmózou, se obvykle setkali s Toxoplasmou dříve a infekce HIV pouze umožnila toxoplasmóze, aby se nekontrolovatelně rozšířila. U těchto pacientů se rozvíjí neurologické nemoci a mohou se vyskytnout křeče paralýza, kóma a dokonce i smrt v důsledku toxoplasmózy, a to i v případech, kdy je poskytnuta adekvátní léčba.

Domácí mazlíčci mohou dělat společnost lidem s AIDS, kteří trpí toxoplasmózou, a obvykle nepředstavují dodatečnou hrozbu dalšího přenosu toxoplasmových parazitů. Protože kočky obvykle vylučují toxoplasmy ve výkalech pouze jeden či dva týdny za celý svůj život a protože oocysty nejsou infekční bezprostředně poté, co se z organismu vyloučí, může být riziko nakažení člověka výrazně sníženo těmi nejjednoduššími prostředky.

Abyste se vyhnuli vystavení toxoplasmě, obzvláště v průběhu těhotenství, držte se těchto rad:

• Denně vyměňujete stelivo, aby toxoplasmové oocysty neměly šanci „uzrát“ a stát se infekčními (fáze F). Použitého steliva se zbavujte hygienicky, nejlépe v uzavřených plastových sáčcích. Pokud jste těhotná, vyhýbejte se čištění kočičí toalety, pokud je to možné, nebo používejte gumové rukavice
• Před jídlem pečlivě omyjte zeleninu, zejména pěstovanou doma. Pokud jste nuceni pít vodu z potoků či rybníků (na výletě nebo pod stanem), vždy ji převařte.
• Zakrývejte pískoviště, když nejsou v provozu, abyste zamezili kočkám chodit do nich na záchod.
• Po práci se zeminou nebo se syrovým či nedostatečně tepelně upraveným masem si vždy umyjte ruce mýdlem.
• Nože, prkénko, dřez i pracovní plochu po manipulaci s masem důkladně umyjte.
• Při přípravě pokrmů neochutnávejte maso, dokud není řádně uvařené.
• Maso vařte nebo pečte, dokud vnitřní teplota nedosáhne 66 C. Úprava masa v mikrovlnné troubě nepatří mezi spolehlivé způsoby likvidace toxoplasmy.

Jak se kočky nakazí toxoplasmou?

Ačkoliv se kočky mohou nakazit toxoplasmou stejným způsobem jako lidé, nejpravděpodobnější zdroje toxoplasmy u koček jsou myši, ptáci a další malá zvířata, která jsou infikována toxoplasmovými parazity. Pro kočky chované doma je nejpravděpodobnějším zdrojem nákazy syrové maso.

Když je kočka vystavena toxoplasmovým parazitům v infikovaném mase nebo tkáních, mohou posléze její stolicí odcházet milióny oocyst denně. Toto uvolňování oocyst může trvat až dva týdny. Oocysty ve výkalech se stávají infekčními (fáze F) po jednom až dvou dnech. Vzhledem k tomu, že většina koček nenechává na své srsti výkaly po dva dny, je nepravděpodobné, že by se člověk nakazil toxoplasmózou od při přímém kontaktu s kočkami. Protože kočky obvykle nevykazují žádné známky onemocnění, když vylučují oocysty, je těžké určit, kdy mohou být výkaly konkrétní kočky infekční. Většina dospělých koček nebude už nikdy vylučovat oocysty poté, co se zotaví ze svého prvního vystavení toxoplasmě. Platí ale, že bez ohledu na to, kdy byly oocysty kočičími výkaly vylučovány, mohou oocysty samy o sobě zůstat infekční a měsíce setrvávat v prostředí.

Může toxoplasmózou onemocnět moje kočka?

Ačkoliv kočky infikované toxoplasmou zřídka vykazují příznaky toxoplasmózy, vyskytly se případy, které toxoplasmózu spojují se zápalem plic, poškozením jater a ztrátou zraku. Proč některé kočky příznaky vykazují a jiné ne, není známo. Souběžné nakažení jinými chorobami (FeLV, kočičí leukémie, FIV, kočičí AIDS) může onemocnění toxoplasmózou zhoršit. Léčba může být účinná, pokud je nemoc zjištěna včas. V diagnostikování toxoplasmózy u nemocných koček pomůže krevní test na protilátky proti toxoplasmě.

Řiďte se těmito radami, abyste svou kočku ochránili před nákazou toxoplasmou:

• Držte kočku doma a nedovolte jí lovit hlodavce a ptáky.
• Krmte kočku výhradně tepelně upraveným masem nebo průmyslově vyráběným krmivem (konzervy, granule).
• V současné době neexistuje pro kočky žádná vakcína proti toxoplasmóse. V dohledné době by však mohla být na trh uvedena vakcína, která zabrání uvolňování oocyst z kočičího organismu.

Tento materiál připravil Dr. J. P. Dubey, který působí jako vedoucí výzkumu v Laboratoři parazitní biologie a epidemiologie na Institutu hospodářského zvířectva a drůbeže v rámci zemědělského výzkumu Ministerstva zemědělství amerického státu Maryland (Beltsville, 20705 Maryland, USA). Dr. Dubey je veterinář a výzkumem toxoplasmózy se zabývá přes 30 let.

Překlad z angličtiny: Zuzana S. Fenclová, Kočky-online.cz

Leták vydala AVMA (American Veterinary Medical Association), 1931 North Meacham Road, Schaumburg, 60173-4360 Illinois, USA