Kocour Richie se dostal do péče OS podbrdska v březnu 2007. Měl ošklivě poraněnou nohu, kterou se nepodařilo zachránit, a celkově by velice zesláblý (o Richieho příchodu do útulku se dozvíte v článku Průběžná zpráva o Zrzounech z marodky). Po dlouhém období rekonvalescence nastalo období, kdy se kočičí teta Marcela snažila kocoura rozpohybovat a zapojit do normálního života (více v článku Kocour Fíra: jak prospívá?). Když už byl kocour jednou nohou v novém domově, objevil se u něj jiný problém - kameny v moči (struvity), důsledek omezeného pohybu a kocourovy záliby v dobrém jídle (popsáno v článku "Zrzi drzi, co tě mrzí?" aneb zprávy z marodky (díl prvý)). Ale i tyto zdravotní problémy se podařilo vyřešit a kocourovi se dnes daří skvěle. A že se i s "minus jednou nohou" dá žít krásný život, o tom svědčí následující dopis:
Dobrý den,
přináším pozitivní zprávy z prvních týdnů nové etapy Richieova života. Struvity máme díky profesionální péči paní Marcely pod kontrolou, držíme přísnou zdravotní dietu a dostáváme se do figury.
Richie v novém domově
Nejprve bych ale chtěla touto cestou poděkovat útulku Podbrdsko, a zejména pak Báře a Marcele, za lví podíl na tom, že Richie ještě žije. Richousek je senzační stvoření. V březnu loňského roku poslal "Zubatou" do háje a slezl díky úžasné péči paní Marcely hrobníkovi z lopaty.
Já a moji kolegové jsme Richieho znali velmi dobře. V areálu naší firmy a v celé vesnici byl notoricky známou postavou. Chodil s námi na kafe a velmi rád se zařazoval do debatních kroužků nad cigaretou. Občas se nechal pohladit, ale převážně mu šlo jen o tu společnost. A pak se to stalo. Našli jsme Richieho na silnici ve vjezdové bráně do areálu naší firmy těžce zraněného a už jen doufajícího, že to brzy skončí...
Richie v novém domově
Berounská policie nám doporučila kontaktovat podbrdský útulek Byli jsme nesmírně překvapeni ochotou, flexibilitou a profesionalitou "poskytnutých služeb". Přijeli si pro Richieho do hodiny a odvezli k lékaři. Pak následovalo několik týdnů, kdy naše managerské diáře zaplňovaly poznámky: "Richie-amputace-volat útulek", "Richie-stehy-volat útulek". Zprávy nebyly pozitivní. Uvědomovali jsme si, že musí být velký bojovník a hrdina, aby z takového boje vyšel jako vítěz. Tou dobou se ve mně začalo klubat nelehké rozhodnutí, že když to Richulka přežije, tak ho adoptuji. Přežil!
Po prvních počátečních obavách, jak nám to spolu bude klapat, musím říct, ze nám to klape. Richoulínek je parťák. Miluje fyzický kontakt. Potřebovala bych alespoň tři ruce, abych zvládala dělat také něco jiného, než ho do nekonečna drbat na bříšku.
Richie v novém domově
Jsem rozhodnutá ho drbat tak dlouho, jak dlouho bude chtít. Zaslouží si to. Vybojoval si podruhé místo na Slunci a mě těší, že ho můžu drbat právě já.
Vaše "Slečna Richieová"
Související odkazy:
Související články:
