Z výstavy na Albertově jsme si přinesli ČENDU. Vlastně jsme výstavu navštívili zejména pro možnost zaplatit co nejvyšší vstupné formou konzerv a balíčků kočičích křupek, které se dostanou přímo ke kočkám. Doma jsme už jednoho kocoura měli a rozhodně jsme neplánovali nový přírůstek do rodiny. Byt o rozloze 49 metrů čtverečních, kde žijí tři lidé a jeden kocour, se už zdál docela těsný. Nějak se to ale zvrtlo, a tak máme Čendu. Je mu nejméně 8 let, tedy kočičí pán poněkud v letech. Na zubech a na kožíšku je ten věk trochu vidět. Žil pouze sám se svým pánem, který mu však nedávno umřel. Byla to celkem odvaha vzít si Čendu domů, protože se neznala se jeho reakce na jiné kočky. Čenda to ale zvládl na jedničku. A zvládnout našeho domácího divocha – ročního nekastrovaného kocoura Teodora bylo opravdu hodně náročné.

Když jsme si Čendu přinesli, ihned jsme poznali, že se jedná o velice chytré zvířátko. Dobře si pamatoval, kudy přišel, a hned začal skákat na kliku od dveří, ve snaze otevřít si a dostat se pryč. A tak jsme museli začít zamykat. Po prvním rozkoukání zmizel Čenda za knihovnu, odkud nemínil vylézt. Domluvy nepomáhaly a na pokusy vysvobodit ho se ozývalo něco jako řev podrážděného tygra. Samozřejmě, že bylo možné ho tam nechat, až si to sám rozmyslí, ale co bychom neudělali pro zvířátko, když jsme mu připravili samostatný pokoj i s jídelnou a WC = naši ložnici. Knihovnu jsme rozebrali a Čeňka vytáhli. Týdenní samostatné žití v ložnici, odděleně od Teodora se velmi osvědčilo. Teodor seděl celý týden za dveřmi ložnice a ve snaze dostat se za Čendou vrážel do zavřených kočičích dvířek, až je vyvrátil. Měl sice povoleny návštěvy nového kamaráda, ale zprvu jen pod dohledem. Čenda se zatím zabydlel v ložnici a značně pookřál.

Dával najevo, že největší slastí jeho života je převalování se v posteli a snad ještě větší slastí je být převalován. Stačí se jenom posadit a dlaní vedle sebe Čendovi naznačit, aby zaujal místo, a už je tu Čenda, tře se a žebrá o hlazení a nakonec v ten správný okamžik padne na záda a chce drbat bříško.

Čenda a kočičí televize

Dnes už oba kluci žijí spolu. Je pravda, že dvojice je to poněkud nesourodá, ale to nevadí společnému soužití. Při otvírání zavřených dveří naráží bojovník Teodor silou do kočičích dvířek a zároveň chytrák Čenda vyskakuje na kliku a otvírá si. Občas spadne v noci žehlící prkno nebo se přežene přes postel letka. Situace se už celkem uklidnila, spokojeně vypadají oba, Teodor i Čenda. Byl tu sice asi vážně míněný souboj o nejvyšší místo v bytě, ale ten si pánové vyřešili. Ostatní boje organizuje Teodor, ale asi nejsou míněny tak naprosto vážně, protože je místo prskání prokládá polibky čumákem, jakoby se jednalo o hry typu “pojďte pane, budeme si hrát“. Pro tyto hry nemá někdy Čeněk příliš mnoho pochopení a dokáže dát najevo, že je to už nepříjemné, a Teodora rázně usadí. O to větší bylo naše překvapení, když i klidný Čenda začal honit míček házený Teodorovi nebo když se snažil vtáhnout spícího Teodora do hry pošťuchováním packou.

Čenda pózuje

Jo, život je změna. A tak si říkáme, že dvě kočky jsou přece jenom lepší než jedna. Je s nimi o mnoho více legrace. Můžeme jen doporučit! (Ledaže by 3 kočky byly ………… ?)

Související články:

• 2. celostátní výstava opuštěných koček - jak dopadla?
• 2. celostátní umísťovací výstava koček aneb Vánoce pro opuštěné kočky