Z nového domova, kam díky osvícené paničce odešli společně, se nám ozvali Barča a Kristián z OS podbrdska. Barča, která je jako dáma (ač kastrovaná) o něco komunikativnější a má lepší vyřídilku, se chopila pera… tedy vlastně klávesnice:
Ahoj všichni,
jmenuju se Barča a vzala jsem si slovo při psaní povídání o novém domovu. Kristián je totiž hrozně nesmělej, děsnej stydlín, ale už se osměluje…
Barča (vlevo) a Kristián
Tak jak to vlastně bylo. Kristýn už novou paničku znal, ale protože byl z celé té změny paf, tak se vrátil zpátky k tetě, aby se trošku vzpamatoval. No, a za týden už jsme jeli oba dva. Teda lidi, vůbec jsem to nečekala! Cesta byla dlouhá, byla tma, zima a měla jsem hlad. Ale doma už to bylo fajn. Co by opravdová kočičí dáma jsem musela všechno prozkoumat a prošmejdit. Chudák Krisťula se nacpal za linku a trucoval. Naštěstí mu panička řekla, ať neblbne a vyleze. On na ni hrozně dá, poslouchá ji na slovo. Tak zatímco já jsem už zabavila tu nejlepší, nejměkčí a nejteplejší deku a udělala jsem se na ní krásnou (zatím teda bez večeře), tak Kristián vylezl a panička ho vzala za námi do obýváku. Schoval se za tetu a koukal, co se děje :-).
U mě žádná změna za tu dobu není. Paničce už tu príma modrou deku vůbec nepůjčuju, moc se těším na večeři a proháním myšky. Páni, kdybych byla lovecká kočka na statku, tak jsem hlavní myšilovka! Žádné myši nic nedaruju, třesou se přede mnou! No a když se unavím a nafutruju, tak si jdu dát šlofíka. Jediným dalším pohybem je honička s Krisťou. Panička pak kouká, jsme totiž oba děsně sportovně a hrozně akrobaticky založení. Dovedeme dělat spoustu přemetů, kotoulů, otoček a obratů. Občas si dáváme závody v běhu. Prý u toho strašně dupeme. Já si to teda nemyslím, víme??
Barča a Kristián
Ale zpět ke Kristiánovi. On je takovej bláznivější a taky akčnější, ale musíme dělat, že o něm nevíme. Za dopoledne si stihne zarybařit v akváriu (ty velké černé rybky vypadají lákavě, mňam!), kouká ze všech oken (a taky je pěkně zašpinil, čuně jedno!), chrní za kytkama (šáchor je zdecimován, palma s delikátní příchutí ještě přežívá), chroupe granule (konzervičky mu moc nejedou, je divnej…), prohání míčky (normálně si někde „zašije“ a nechce je vrátit!) a protahuje se na škrabadle. Když se něho koukáme a on to zjistí, tak dělá že nic a začne si mýt tlapky. Jinak je to děsný prasátko, moc té hygiéně nedá…
Abych to tak shrnula, panička je moc ráda, že nás dva má. Pomáháme s úklidem (kožich výborně lapá prach a pavučiny za skříní), mističky vylížeme dočista (šetříme mycím prostředkem), lovíme hmyz v bytě (zvláště tlusťoučké pavoučky moc rádi) a každý den provádíme kontrolu koupelny (z vany slízneme kapky vody).
Barča a Kristián
No nejsme ta nejhodnější zlatíčka pod sluncem? Jsme, taky si to myslíme. Tudle sice panička Krisťovi vynadala, když ji kousnul do palce na noze, a mně, když jsem si hrála na rohožku mezi dveřmi a strašně u toho překážela. Ale znáte to, jenom jsme se škádlili. A co se škádlívá, to se rádo mívá…
Já už budu končit, nějak jsem se rozepsala. Bolí mě packa a vyhládla jsem, něco malého bych sezobla. Jdu se podívat po Kristýnovi, jestli má taky hlad. Tak se mějte lidičky, posíláme pac a pusu!!!
Vaši
Barča a Kristián
Související odkazy:
