Předem svého vyprávění musím podotknout, že jsme sice někdy v daleké a daleké budoucnosti plánovali domácnost plnou koček, ale těžko bychom hledali méně vhodnou dobu na realizaci tohoto plánu než teď. Koncem ledna nás čeká stěhování, takže veškerá naše energie je upřená na budovatelské aktivity, doma je nepořádek, věci jsou už zabalené v krabicích, nic není na svém místě. Takže když jsem šla v prosinci trochu vypomáhat na umisťovací výstavu na Albertov, byla jsem naprosto přesvědčená o tom, že v dané situaci se mnou pohled na opuštěné kočky ani nehne.

Gabčina v pořadí druhá kočka - Arwen

Nakonec jsem pochopitelně odcházela domů pomalu se slzami v očích, a kdyby na mě můj muž neházel opravdu ošklivé pohledy, kterými mi takřka hrozil rozvodem, tak bych asi dvě až tři kočičky stejně přivlekla domů.

Doma jsem to pak ještě trochu zkoušela (argumenty typu: nezáleží na tom, jestli se budeme stěhovat se dvěma nebo třemi kočkami), ale jediné, čeho se mi dostalo, bylo pokárání za mou naprostou nezodpovědnost a iracionálnost. Jenomže to už jsem byla "nahlodaná" a myšlenky na třetí kočku mě pronásledovaly málem i ve snech.

V tomto duševním rozpoložení jsem dostala mail od kamarádky Sylvie, že má u sebe přechodně v domácím depozitu kocourka Plaváčka, se kterým jsem se na výstavě seznámila velmi osobně (při amatérském pokusu odchytit prchajícího kocoura jsem přišla k parádnímu kousanci na ruce). Docela mě překvapilo, že na fotce Plaváček vypadal jako hezká milá kočička, protože jsem si ho pamatovala jako rozmazanou kousavou skvrnu… Navíc líčení Plaváčkových charakterových předností bylo více než působivé - na kocourka, který neměl dosud s lidmi moc zkušeností, se choval vzorně a zdálo se, že je to opravdu "pohodář". Bylo mi hned jasné, že by mohl trochu rozředit hustou atmosféru, která se poslední dobou začala tvořit ve vztahu našich lehce neurotických koček Trinity a Arwen. Trinity (řečená Mumík) je malý blázínek s napoleonským komplexem, který si musí pořád dokazovat svou nadřazenost, a plaché Arwence Trinitiny zákeřné útoky pěkně lezou na nervy.

Nakonec se mi podařilo manžela přesvědčit, abychom se na Plaváčka aspoň podívali, slibovala jsme mu, že pokud nebude mít ze své strany pocit, že tenhle kocourek je to "pravé ořechové", tak pokorně sklopím uši a jedeme domů. Muž trochu vrčel a tvářil se, jako když na něm páchám nechutné násilí, ale jelikož je to v podstatě hodný a chápavý člověk, tak odevzdaně sedl do auta a jeli jsme na návštěvu k Evě, kam se Plaváček mezitím přestěhoval.

Přiznám se, že tak nervózní jsem byla snad naposledy u maturity, pořád jsem si říkala, co budu dělat, jestli se manžel "zašprajcuje" a kočku nakonec nepovolí. Nicméně, sotva muž zahlédl to neuvěřitelně roztomilé zvířátko s poněkud naondulovanými vousy (důsledek Plaváčkovy neutuchající zvědavosti, která ho nutí strkat hlavičku, kam nemá, a to i k zapnutému plynovému sporáku), okamžitě zjihnul, prostě láska na první pohled :-) Takže přes všechna naše předsevzetí a racionální argumenty se ještě téhož večera octnul Plaváček u nás doma.

K našemu příjemnému údivu se to údajně plaché zvířátko jalo ihned zkoumat nové teritorium i nové kamarádky, zcela imunní vůči nepřátelskému syčení a výhružnému sekání pacičkami zbodnul celou paštičku a vzorně použil WC. Poté šokoval naše holky tím, že si vyzkoušel všechny jejich oblíbené pelíšky, aby nakonec ulehl v Trinitině „řídícím centru“ na pozorovatelně u okna. Svou absolutní nezáludností a absencí zábran Plaváček – nyní Morris (neboli Mates) – překonal prvotní odpor svých nových „sestřiček“ a bez problémů se včlenil do kočičí smečky. Dříve nervózní Arwen se s ním laškovně honí po bytě a despota Trinity si ho láskyplně olizuje (tedy občas ho musí výchovně kousnout do sedinky, aby si chlapec uvědomil, kdo je doma šéf :-)

Matýsek je prostě zlatíčko a dobře ví, jak si má celou rodinu (tu kočičí i lidskou část) omotat kolem packy :-)

Já i můj muž jsme ze tří koček nadšeni, prakticky doma neděláme nic jiného, než že se plazíme po zemi po kolenou a snažíme se spravedlivě rozdělovat lásku, pozornost i dobroty mezi celou naši smečku. Večer pak ulehneme do postele a jsme strašně moc šťastní, že máme tři nejúžasnější, nejbáječnější a nejkrásnější kočičky na světě :-)))))

Související články:

• Šokující odhalení!
• Zprávy o kocourovi Čendovi