Jednou se kolega z práce mezi řečí zmínil o tom, že mají koťátka. A já se zeptala, jestli mají i rezavá - můj pes byl rezavý, jedno zachráněné morče taky, jsem prostě na rezavou a dělala jsem si legraci, že ho potřebuju do sbírky. Měl, jenže s koťaty to asi nedopadlo dobře, prý ze stodoly zmizela.

Já už jsem si ale na myšlenku, že bych mohla mít kočku docela zvykla, a tak jsem narazila i na tyto stránky a bylo rozhodnuto. S paní Zárubovou jsem se telefonicky dohodla o tom, která kočka by pro mě byla vhodná, kolega zapůjčil přepravku a pak jsem si pro ní konečně jela. Vlastně pro něho.

Mufík (Sváťa)

Mufík (dříve Sváťa) byl plašan. Pamatuju na první pohled mezi námi a jeho okamžitý útěk s ostatními plachými kočkami pod postel. Po jeho vylovení jsem ho dostala do náruče, byl celý schoulený a ztuhlý strachy, ouška přilepená k hlavě. Jen pár vteřin, pak utekl a schoval se opět pod postel. Takže žádná velká láska na první pohled.

Docela jsem se bála, co bude doma, jak ho přijme pes Danny. Byla jsem ale příjemně překvapená, ten ho jen očuchal a dál si ho nevšímal, nehonil ho. Mufík se ho samozřejmě zpočátku hodně bál, utíkal před ním nebo radši vůbec nevylézal. Jen když byl na mém klíně, byl klidnější, pes od něj dostal první facku až po týdnu. Pak byly ještě asi dvě, ale už bez drápků. Jinak byl Mufík celých 14 dní zalezlý v úložném prostoru sedačky a vylézal jen k papání a na záchod, a to jen když jsme byli pryč. Já ho aspoň dvakrát za den vyndavala a nemohla jsem pořád uvěřit, že je to takový mazel. Mazlil se tak, že mi připadalo, že má mazlící absťák. Možná měl, ale zůstalo mu to, naštěstí.

Pak začal vylézat čím dál častěji a zkoumat, hlavně v noci, celý byt. Na psa si zvykl do měsíce, nechávala jsem je spolu po dobu, co jsem byla v práci, už věděl, že mu neublíží. Sice nebyli kamarádi, ale respektovali se a chodili okolo sebe beze strachu. Nedávno pejskovi dokonce Mufík olízal hlavu, když si jí opřel o okraj postele, možná to bylo něco víc než jen neutrální vztah.

Mufík (Sváťa) a setr Danny

Po třech měsících si kocourek doma zvykl a já zjistila, že by nutně potřeboval kamaráda nebo kamarádku. Byl na mě hodně fixovaný a měl smutné oči, když jsem musela do práce, a ta radost a pusinky po příchodu! Pořád mi něco povídal, chodil za mnou jako ocásek. V noci se konaly v obýváku olympijské hry, ale když jsem tam potichu šla, nastalo ticho.

Tak jsem se rozhodla pro další číču z azylu a Pipuška už je u nás pět měsíců. Nevěřila bych nikdy, že budu žárlit na kočku. Mufča totiž chtěl být pořád s ní, dříve spával se mnou na posteli u mojí hlavy, a to mi teď dost chybělo. Přijal ji dobře, hned se kamarádili, ale taky se dost prali a někdy vřeštěli jak opice. Několikrát jsem ho z ní musela sundat.

Teď je už ale klid a rvačky pozoruju s úsměvem. Zatím rozbili jen jednu vázu, u které mi ale bylo naznačeno jejím občasným povalením, že je postavená na špatném místě, zrovna tam , kde Mufík číhá na Pipušku. Dobře mi tak, když to nechápu.

Pipa

Pipuška je milá, ale mazlí se jen, když je unavená, jinak totiž pořád něco objevuje, nemá na nějaké mazlení čas. Při vytírání honí hadr na koštěti a má hroznou radost, když jí zpod gauče vyndám její hopsakoule, za kterými se v jednom kuse honí a přenáší si je i v tlamičce. Po celém bytě pak nacházím různě zastrčené hračky a hlavně kožešinové myšky. Hrozně ráda leží na pletivu na akvárku s morčaty a pozoruje je, natahuje po nich packy a často tam i spí. Vaří se mnou (strká fousky a tlapky pod nůž při krájení), zkouší teplotu vody při mytí nádobí, na připravené utěrce se hned rozvalí. Vydrží i půl dne na balkóně. Je to pohodová a zvědavá kočička a díky ní se Mufík dost zklidnil a po bytě chodí jako sebevědomý kocour, tolik se už neleká různých zvuků a pohybů. Dokonce ho naučila používat škrabadlo, sedačku už nedrbe.

Bohužel nás koncem května opustil ve svých 14 letech můj milovaný pejsek a kamarád Danny. Byla to pro mě velká rána. Vzala jsem si z útulku malou a hodnou kříženku Šelinku a měla trochu obavy, jak se s ní tygři srovnají. Ale všechno dopadlo nad očekávání dobře, s Pipuškou byly kamarádky od první chvíle, s Mufíkem už po týdnu spolu spali vedle sebe na gauči.

Kvůli kočičákům jsem se musela vzdát odpadkového koše v kuchyni, protože jsem nacházela odpadky po celém bytě. Taky kytky musely do ložnice, kde je přes den zavřeno, Pipuška v nich hrabe jako krtek. Závěsy musely dolů, byly Pipou zaměňovány se šplhadlem. V posteli je obšas stelivo z tlapek, na peřině oslizlá myš. Na podlaze už taky nejsou jen psí chlupy a o chlupatém oblečení ani nemluvím. V noci kolikrát dupot jak v Chuchli, minule mi někdo při honičce ve spánku šlápl na krk, co by mě obcházeli. Jen co večer zhasnu, Mufík začne koncert. Dodnes nevím, proč tak řve, naštěstí to netrvá moc dlouho. Zpočátku mi i vadilo, že Pípa leze po lince.

Na druhou stranu mám zase tři asistenty při vaření, při koupání, uklízení, dozor u záchodu. Při jídle mě sledují tři páry očí, tři dáblové mě vítají doma u dveří. Nechce se mazlit jeden, chce druhý. Kočičáci se mnou oba spí v posteli. Když je vidím spinkat natažené vedle sebe nebo jak si hrají a honí se, jak jim chutná, jsem ráda za své rozhodnutí vzít si je, jak jednoho, tak druhého a vlastně i třetího původně nešťastného a nechtěného tvorečka. Dávají mi hodně radosti.

Chtěla bych tímto článkem moc poděkovat paní Zárubové z Azýlku Lucky za moje zlatíčka a vůbec všem útulkovým tetám, že kočkám zachraňují životy, i lidem, kteří těmto chlupatcům dávají nové domovy a lásku. Přemýšlím o třetí kočce, ale o tom, jestli nějaká bude, možná zase příště.

Zdraví Petra Černá a její ZOO

Související odkazy:

• Pipa šeptálková, profil v inzerci
• Sváťa zrzek, profil v inzerci
• Sváťa a Pipa, fotky z novém domova