Před necelým rokem jsme se s přítelem rozhodli, že si konečně pořídíme pejska, když už máme vlastní byt. Po velmi dlouhém a pečlivém vybírání jsme zvolili rasu Irský pšeničný teriér. Jméno jsme vybrali Ernie.

Ernie

Vzhledem k tomu, že jsme přes den v práci, přemýšleli jsme, jak pejskovi ulehčit jeho samotu. Já jsem celý život toužila po kočičce, a tak bylo rozhodnuto. Pejsek je s průkazem původu, a proto jsem chtěla věci vyrovnat a vzít si kočičku z útulku. Narazila jsem na tyto internetové stránky, ale bylo jich tu tolik, které se mi líbily, že jsem o radu požádala přímo lidi, kteří se o dané kočičky v depozitu starají.

V užším výběru mi byly nabídnuty dvě - Blaženka a Lucinka. Povahově více méně nastejno, takže pak už rozhodl pouze vzhled. Více se mi líbila Blaženka, takže jsem o víkendu pro ni vyrazila.

Po příjezdu domu jsem otevřela přepravku a šup - Blaženka zmizela v ložnici pod postelí. Uklidňovala jsem se tím, že o ní psali, že je dost mazlivá, chovací i tahací, tak jsem jí chtěla dopřát čas. Následuje vyjádření Blaženky, kterou jsme přejmenovali na Sisinku:

"Najednou jsem se ocitla v autě, kde to hrozně vrčelo a bylo dost teplo. Kam mě zase vezou? Pak konečně hluk ustal a já se ocitla v cizím bytě. Na rozdíl od předchozího bydliště nikde žádná kočka, to bylo dost divné. Radši honem pod postel...

Blaženka

Mám hlad, už je noc a taky potřebuju na záchod - no co, tak zkusím vylézt. Nikde nikdo. To je fajn. Jééé, vidím plnou misku masíčka a granulek, hmmm, to je bašta. A hele, tak tady mají záchod, super! Taky bych se nechala pomazlit, uvidíme. No to je něco, drbou mi kožíšek a mluví na mě řečí, které moc nerozumím, ale celkem mě to uklidňuje."

Druhý den jsme přivezli domů malé štěňátko...

"Sssss, co je to tu za tvora? Takový malý, chlupatý a kouká, jak když mu uletěly včely. A proč ty lidi kolem něj nadělají tolik povyku? Radši se honem naježím, aby věděl, že tady to už patří mně. To je divné, on se mě vůbec nebojí, tak si ho zkusím očuchat..."

Co mám povídat, během týdne z nich byli nejlepší kamarádi. Sisinka Ernouška neustále olizovala, on jí stále vybízel ke hře, většinou marně. Ona je přece kočičí dáma a nebude běhat a řádit po bytě.

Bohužel jsme časem přišli na to, že Sisinka je velice komunikativní číčulka, a má podobně jako siamky neustále co říct. Což by samozřejmě nevadilo, ale jde o to, že jsme s Erniem byli dost často venku a ona byla pořád sama doma. Po půl roce jsme se tedy rozhodli, že Sisince pořídíme ještě jednu kočičku z útulku, aby měla parťáka a mohla pro změnu povídat něco jemu. Dlouho jsem vybírala na internetu, protože jsem zároveň chtěla mazlivku, ale zároveň kočku, která ustojí dost divého polodospělého psa a kočku.

Konečně se povedlo a my si jeli pro Matýska - přejmenovaného na Rudyho - až do Jihlavy (jinak jsme z Berouna). Matýsek sice bydlel až v Brně, ale paní, která ho našla, byla velmi vstřícná a kocourka přivezla na půl cesty. Následuje vyjádření Rudyho:

"Původně si mě pořizovali jako společníka pro Sisinku, ale já se spíš našel se psím drakem Ernouškem. 3/4 dne trávíme tím, že se navzájem proháníme po bytě, v rámci hry se pereme a dokazujeme jeden druhému, že jsme velcí machři.

Ve volných chvílích žebrám o jídlo a pak se přijdu pomazlit, protože už mě nemazlili celý den. Pak sebou plácnu na peřinu vedle paničky a usnu jako špalek. Někdy spím i na "svých" pelíšcích, panička posílá pár fotografií, jak vypadám, když spinkám (což se stává málokdy, takže proto jsou ty fotky tak vzácné).

Matýsek

Sisinka ke mně zaujala postoj jako pravá máma. Neustále mě olizuje, nechá si ode mě všechno líbit, když mě totiž přestane bavit Ernie, tak vyskočím po Sisince, a to potom lítají chlupy. Ona zahučí, že nechce, tak se většinou urazím, jdu něco pojíst, a pak je ze mě na chvíli zase velký mazel.

Dávají mi moc dobré masové kapsičky, ale když už dlouho není masíčko, tak nepohrdnu ani suchými granulkami, většinou ze Sisinčiny mističky. Ona má sice úplně to samé papání, ale já si to svoje schovávám na horší časy a vždycky napřed vymetu její misku. Ale běda, když mě vidí panička, jak papám z cizího! Vždycky jsem pak přenesen ke svojí misce a musím chtě nechtě žrát svoje. No co, oni mi stejně zase dají masíčko, vždycky večer, a to už se moc těším. Natahuju se jako žížala, abych dostal jako první.

Když sním všechno své a dojím zbytky po Sisině, tak se vždycky těším na moooooc dobrou pastu, která prý účinkuje proti zubnímu kameni a tak vůbec. Nechápu, proč mi jí dávají, já jsem přece nejradši, když mi z papulky smrdí masíčko, které jsem předtím zhltal. Ale vzhledem k tomu, že pasta chutná jako kuřecí maso, tak jsem vlastně rád, že mám nějaký přídavek.

Blaženka a Ernie

Někdy přemluvím paničku a smím se vykoupat pod vodovodem. To je potom žůžo. Ale panička říká, že to nejde moc často, jinak by se prý nedoplatili za vodu. Ale jednou četla v nějakém časopise, že jako novou hru může vyzkoušet dát míček do vany, že to prý kočičky a kocourci rádi. Tak to vyzkoušela, to bylo něco. Míček pořád měnil směr podle tvaru vany a já chytal a chytal. Sisince bylo divné, že jsem tak dlouho v koupelně, tak se přišla podívat za mnou , a protože ve vaně nebyla voda, tak tam vlezla za mnou a hrála si taky. Běda, kdyby tam voda byla, to by se naježila a koupelně by se zase vyhýbala nejméně měsíc. Ona se totiž vody bojí. Nechápu to, prý se většina koček bojí vody, ale kdyby to zkusily jako já, poznali by, že je to přece skvělý.

Abych to shrnula. Jsme šťastná rodinka, všichni se máme rádi a já si užívám chlupatých kožíšků, které s námi chtějí spinkat v posteli a neustále nám dokazují, jak jsou rádi, že jsme si je vzali.

Zdraví Stáňa Švidrnochová a Zdeněk Hendrich

Související odkazy:

• Mišulka (nyní Phoebe) - profil v inzerci
• Matýsek (nyní Rudík) - profil v inzerci
• Blaženka (nyní Sisinka) - profil v inzerci