Krásné dopoledne vám všem.
Bude to už víc půl roku, co jsem se naposledy ozvala. Tehdy jsem vás všechny chtěla hned informovat, že je o mě postaráno dobře. A o toho bláznivého Krikeťáka samozřejmě taky.
Chtěla jsem napsat dřív, ale nějak mi to nevyšlo. To víte, vstávat v šest ráno s paničkou není žádný med. Jenže vysvětlete jí to. Nedá si říct. No, aspoň že mě nenutí z pelíšku. Ale coby zkušená kočka domácí moc dobře vím, co se sluší a patří. Hezky toho dvojnožce / dvounožcovou neprudit. Opak znamená ráno bez snídaně…
Barča
Takže každé ráno se pořádně protáhnu a zívnu si. Potom následuji paničku do koupelny. Sedím jí hned za nohou. Když se mi zdá, že už to u toho umyvadla přehání, tak jí oblíznu lýtko. Buď ať se umyje celá, nebo ať už toho nechá, no ne? Potom se proběhnu po bytě, stačí tak jednou, dvakrát. Víc ne, to by se mi rozproudila krev a už bych neusnula.
Takže, hned po paniččině odchodu zbaštím obě snídaně (moji i Kristýnovu) a jdu si zase lehnout. Po dopoledním spánku se protáhnu, umyju si kožíšek a trošku potrápím svalstvo lovením myšek, protahováním se na škrabadle a broušením drápků jak na prádelním koši, tak na stojanu na kytičky. Panička si nás hledí, pěstuje samé poživatelné dobrůtky – šáchor, dracénu, zelenec a taky takovou palmičku s príma příchutí… Mňam! Co myslíte, mám ještě něco v mističce?
Nemám, jenom granulky, ty já moc nemusím. Počkám ještě. Až přijde panička, určitě mi dá něco dobrého a… Jauvajs! Vrrrrr! Kristýne, ty cvoku jeden, okamžitě mě přestaň kousat! Já nejsem žádná kořist, abys na mě útočil! Vrrrrrrrr! Ještě jednou a čumák budeš mít rozsekán na spoustu maličkých kousíčků! Vládkyně tu jsem já, ty jsi jenom kocouří trdlo zápasící s jednou jedinou věcí, a tou je puberta! A boj s ní zatím prohráváš na plné čáře… Vrrr!
Barča
Lidičky moji zlatí, to je vám ale trouba! Ani se paničce nedivím, že mu občas naplácá. On si z toho teda nic nedělá, spíš to bere jako hru, ale musí se naučit respektovat zaběhnutá pravidla. Buď bude poslouchat mě, anebo paničku a mě. Žádnou jinou možnost nemá. Jenže jeho tři mozkové buňky to absolutně nechápou. To víte, muži… Chápající pánové mi jistě prominou tuto poznámku…
Jsem celá rozcuchaná a načepýřená! Musím se trošku upravit, nejsem přece žádný vořech! Jo, a když tak mluvím o psech, tak vám musím povědět něco o novém páníkovi, co za námi chodí. Já moc ráda poznávám nová místa a lidi, mám ráda společnost. Tak ten nový páník je fajn, akorát je na něm vidět, že nikdy žádnou kočku neměl. Pejska ano, to se pozná hned. Třeba když přišel poprvé: šla jsem se představit a seznámit se a on mě poplácal po hřbetě! Copak tohle dělá kočkomil? Je ovšem zajímavé, že nejde hafanem cítit… Začala jsem ho učit, jak se chová nefalšovaná kočka. Třeba jsem seděla a on mě chtěl pohladit (už byl poučen). A já si lehla zrovínka tak, že na mě nedosáhnul a musel udělat krůček! Říkal mi, že jsem svá… A jak na mě volá! Vždycky se skloní a pak tak krásně zašeptá: „Baru!“ Tohle se mi líbí, a moc!
Barča
A co se mi nelíbí? Vždycky, když u nás spí, tak musím spát na zemi. Ne s paničkou na svojí dece a vedle Kristýnka na jeho dece, ale na zemi. Oni dva si prosím zaberou celou tu velkou postel a já (my) musíme jinam. Vždycky si lehnu tak, aby na mě ten mužský viděl, a tvářím se ukřivděně. Posledně už jsem spala s nimi! Panička moc nadšená nebyla, protože jsme oba chtěli spinkat s ní, ale páník nás dva drbal, tak měla smůlu.
Á, slyším klíč v zámku, panička se už vrací z práce. Je moc hodná, chodí každý den vydělávat penízky na naše papáníčko… Copak nám asi dá dnes na večeři? A bude mít dost tašek? Už je tady, už je tady! Ahojky, moje zlatíčko, jakpak ses měla? Nakoupilas toho dost? Honem, ukaž tašky! No tak jo, nejdřív mě pohlaď, ale to je v té velké tašce? A copak je tohle? Voní to tak zvláštně… A máš šlehačku? Trošičku bych si dneska dala… Nebudeš věřit tomu, co mi Krisťa dneska udělal. Víš co? Dej nám večeři, jdi se vykoupat a já ti to pak všechno v klidu povím…
Vaše
Barča
Související odkazy:
Související články:
