Jak to vypadá, když se najednou stanete chovatelem takové širší kočičí rodinky, o tom je i tenhle článek. Že vám se to stát nemůže? Omyl! Tak se alespoň podívejte, co taková péče o "dědictví" obnáší. O tom a o Valinkách z depozita u Alči je poslední díl...
V posledním depozitu na dlouhé cestě (pokud vynechám marodku), skončily "zbylé" zdravé kočky. Vyděšení a tak trošku našňupnutí kocouři Fešík, Pipeňák a Nosáč, kočičky těhulky Adéla, Čumilka a Ejmi. Ejmi a Čumilka se během pár dnů přestěhovaly do minidepozit, aby měly více soukromí na odchov koťátek. Adéla své pečovatele při odchovu potomků notně potrápila, proč, na to jsme přišli až při kastraci.
Více referuje jejich dočasná pečovatelka Alča F., která jim zapůjčila "kočičí pokoj" i další části bytu a poskytla azyl a péči.
Začátkem května i mé depozitum poctila svou přítomností kočičí Valoisátka. Tři kocouři a tři kočičky. Tato sestava utvořila valnou Valoisí hromadu. Chudinky kočičky byly v takovém stresu, že od valné hromady neupustily ani během celého dne. Po příchodu z práce jsem zjistila, že se stav valné hromady změnil jenom v jediném,, a to ve smrádku. Nějaká kočička to již nevydržela a vyčůrala se ve valné hromadě. Ten puch byl nepředstavitelný, a tak jsem začala rozpouštět valnou hromadu a postupně jsem smradlavá Valoisátka vykoupala. Pro nikoho nebylo překvapením, že kočičky jelikož nebyly vykastrované, byly všechny v březí. A tak se začali hledat hodní lidé, kteří by se postarali o březí kočičky (které byly v pokročilém stádiu březosti a tím pádem bylo pozdě na kastraci) a následně narozená koťátka.
Valinky, uvítací fotka
Nejprve dámy…
Ejmi šla jako první a to hned o dva dny později k hodným lidem do minidepozita v Praze a Čumilka o dva dny později odjela porodit koťátka do Dobřichovic. Zůstala už jenom Adélka.
15.5.2008 jsem jako každé ráno vešla do "kopokoje" vyčistit jim záchůdky, nalít čerstvou vodu a případně jim dosypat granule a pokud možno se s nimi pomazlit.
Po rozhlédnutí se pokojem jsem najednou strnula ... před jedním z pelíšků jsem objevila krvavé fleky!!! Velmi vyděšeně jsem vyběhla k místu se srdcem nebo čím v kalhotách a začala hledat co se děje. ADÉLKA ZAČALA RODIT !!!!!!!!!!!!
Ihned jsem běžela nažhavit telefon a zjišťovat postup, co v takovém případě mám dělat, jelikož jsem myslela, že na studium této situace mám ještě čas, a tím pádem jsem nebyla vůbec připravená. Ale jak se ukázalo, příroda je příroda a Adélka ZVLÁDLA porod a následnou péči na jedničku.
Na Adélku jsem byla velmi hrdá, jak to všechno zvládla, ale jen do jisté doby. Porodila celkem dvě koťata. Jednoho mourka a jedno černé koťátko, které bylo o polovinu menší než mourek. Bohužel černé koťátko žilo jenom dva dny a umřelo. Byla jsem z toho velmi nešťastná, a to jsem ještě netušila, co mě ještě čeká.
Samozřejmě jsem chtěla dopřát mamince a jejímu koťátku veškerý luxus, a tak jsem si jí nastěhovala do ložnice k topení a Adélku jsem rozmazlovala různými dobrůtkami. Za to se mi Adélka odvděčovala tím, že pravidelně navštěvovala mou postel a pletla si ji se záchůdkem. Řekla jsem si, dobrá, tak se narychlo vyrobí do ložnice voliéra a Adélku s koťátkem do ní zavřeme.
Volierka pro Adélku
Jak jsem již psala, Adélka byla velmi šikovná při porodu, ale následnou péči nenatrénovala dostatečně :(. Když bylo mourkovi (Čumákovi) 16 dní, Adélka se o něj přestala starat a začala na malé roztomilé zvířátko prskat a syčet. Po dvou dnech, kdy Čumák vypadal hůř a hůř, jsem zkusila, zda za to nemůže hlad. A od té doby začalo pravidelné krmení Čumáka z injekční stříkačky a následné masírování bříška, aby si ulevil. Když na to zpětně vzpomínám, uvědomuji si, že již před tím měl s vykakáním velké problémy. Všem se omlouvám za toto nevoňavé téma, ale z následných řádků vše pochopíte. Čumáček má problémy se svěračem!!!
Čumák se, ani když povyrostl, nedokázal vykakat, což byl docela slušný problém, který jsem se snažila vyřešit mastnějším granulkami, občas rybičkami v oleji, ale ani to nepomáhalo. Pak nastoupila razantnější metoda pomoci mu se vykakat přitlačením na svěrač, když se bobek zasekl na půli cesty ven. Tohle si asi nedokáže nikdo představit. Manžel mně podezíral z týrání Čumáka, Čumák pokaždé řval jako na lesy a já u toho všeho od něho celá podrápaná a ubrečená se snažila o jeho vykakání! Později se to začalo zlepšovat, ovšem Čumák to vzal po svém. Snad se mstí za veškeré koupelnové útrapy, nebo to bere tak, že když už se konečně může vykakat, tak kaká VŠUDE.
(Čumák má potíže s tlustým střevem, střídá období průjmů a obdobími zácpy a neschopnosti se vyprázdnit sám, čekají ho ještě vyšetření a zřejmě navždy zvýšená péče)
V dnešní době to s Čumákem je asi tak, je mu 10 měsíců a je opět zavřený v domácí voliéře, jelikož kudy chodí, tudy sere!!!
S Adélkou to mělo ještě mnohem smutnější konec. Po období, kdy úplně odmítla Čumáka, začala postupně hubnout a veškeré vykrmovací estrády se míjely účinkem. Vyčerpávalo ií silné a stále se opakující mrouskání, byla permanentně v říji, až už se jí přezdívalo Adéla Prostitutka. Následně se zjistilo, že má velmi špatnou slezinu. Opustila nás na začátku ledna 2009.
(Při kastraci, která se nakonec musela i přes věčné příznaky říje provést, jsme kromě velkých cyst na vaječníkách, které byly důvodem opakující se říje, našli i velmi zvětšenou slezinu – důvod nejasný, infekce podle vyšetření krve nepotvrzena… Adélka dostala klidový režim, výživné krmení, žádné zásahy a zákrok,y a i tak jsme tušili, že tohle dobře nedopadne.)
Čumák jako dospělec
… a potom páni
No a nyní se podíváme na kocourky. Původně plachá, syčící, páchnoucí, mourovatá hromada. Byli to Feší, Nous a Pipeňák. Feší se umístil a ze zpráv od osvojitelů se má velmi dobře. Nous se umístil do úžasné rodiny, která se o něj stará s velikou péčí, a ne že by jí nepotřeboval, jelikož několik dnů po umístění páníčkové u veterináře zjistili, že kocourek má močové krystalky, což se bohužel projevilo až u nich doma. Tato nemoc je maličko finančně náročná (veterinární diety), a tato rodina do něj s láskou investuje a pečuje o něj. Tímto bych jim chtěla moooc poděkovat za veškerou lásku a péči o Nouse.
A následně poslední kousek - Pipeňák . Je to kocourek, který ještě nenašel tu svou trochu nenáročnou rodinu, která by po něm nevyžadovala velké mazlení a pozornost. Trvalo mu víc jak půl roku, než ke mně získal důvěru, a i nyní se stává, že před mou rukou uteče. Ale dokáže i velmi mile překvapit.
Jednou při uklízení "kopokoje" jsem se rozhlídla, abych měla přehled, kde se kdo nachází, a zbystřila jsem při pohledu na Pipeňáka. Byl ve velice zvláštní pozici, něco jako číhání. Opodál byla už velmi rozdrbaná kočičí hračka, kterou jsem chtěla vyhodit. Načež se Pipeňák na ni vrhl a velmi zvláštními vlnitými pohyby si ji přehazoval z jedné tlapky na druhou, já v tu chvíli podřepla a smíchy a dojetím brečela nad úžasným "break dancem" Pipeňáka. Je to zkrátka kocour, co potřebuje klid a čas, aby mohl své schopnosti rozvinout :-).
Tolik od Alči z posledního depozita.
Další zprávy o Valinkách z poslední doby:
V mezičase nás potrápila kočička Mlhovina, u které se (už komplet očkované) objevil silný zápal plic (dodnes neznáme příčinu, možné je i vdechnutí kousku potravy), včetně výpotku do hrudní dutiny a už jsme se s ní pomalu loučili. Podezření bylo i na FIP, ale nepotvrdilo se a kočička se uzdravila, jen bude mít v budoucnu následky v podobě menší kapacity plic ("jizvy" po zánětu), už je zase čilá a veselá, teď jí čeká poslední kontrolní RTG.
U kočičky Zmrzliny se projevila nedostatečná funkce ledvin, zřejmě jde o chronické selhání a Zmrzlinka je na dietě, prognosa "nic moc", však víte… ledviny.
Tak tohle už byl opravdu poslední díl, už jsme psali o všech kočkách ze všech depozit. O Valinky se podělilo nakonec jedenáct depozit a minidepozit. Tady je ještě jmenný výčet "valinního nadělení" a něco o nákladech:
Z Valois…
Adéla, Bessi, Čumilka, Dafne, Dajvie, Derik, Damiana, Ejmi, Fešík, Jonatán, Laura, Mika, Monči, Nataniel, Nelly, Niky, Mia, Nosáč, Kimi, Pepa, Peršinka, Pipeňák, Pipenka, Tom, Tygřenka, Vrtule, Zmrzlinka, Šourinka, Černoška, Endy, Bambulák, Micenka, Ťapinka, Myšička, Kulička, Bohunka, Cecilka, Tadeáš, Čumák, Rút, Ráchel, Mojše, Donatello, Raffaelo, Michellangelo, Arabela, Leonardo, Plejáda, Mlhovina, Mája, Vrčka, Samson, Dalila, Noemi
Pokusila jsem se spočítat náklady na Valinky, jen co se veterinární péče týče. Čísla jsou dost
děsivá. Ale i počty jsou děsivé. Bylo to 33 dospělých koček a od nich 2 přeživší koťata z původního místa a 19 přeživších u nás odchovaných koťat. Připomínám, že Valinkám přežila opravdu jen některá koťátka.
Z části nám v nákladech ulevilo ošetření Valinek před příchodem k nám, které zaplatila nešťastná "dědička" po obou tetách. Ta ve skutečnosti neměla žádnou povinnost se o ta zvířata postarat a "zdědila" jen ty kočky. Přesto toho na nás zbylo ještě dost, i proto, že březost většiny kočiček neumožnila mnohdy navázat na prvotní ošetření.
Co se tedy dělalo u nás?
Kastrace
Část první a jasná – kastrace. Postupně jsme museli nechat kastrovat téměř všechny zdravé kočky – holky. Některé hned ("hned" ale také není hned, ale postupně, jinak bychom vyřadili ordinaci veterináře z provozu na dva týdny), jiné po odchovu dětí. Obecně řečeno, Valinky byly buď březí, nebo měly cysty na vaječníkách, dělohy v dost mizerném stavu… Nechápu, jak v tom ony staré tety vydržely žít, když se tahle smečka koček pustila do mroukání…
Čumák a Pipeňák
U kastrovaných koček jsme také kontrolovali zuby a odstraňovali zubní kámen a prohlíželi celkový stav, čistili uši a vůbec řešili vše, co se kočkám "naživo" nelíbí. U části kocourků zůstalo zkontrolování zoubků a případné čištění ultrazvukem až na novém páníčkovi, druhou narkózu v tak krátkém čase za sebou (první dostali před stěhováním, když je doktor kastroval) jsme nechtěli hned riskovat.
Kastrace s dalším ošetřením v narkóze a následná antibiotika (druh dle toho, jaké byly zoubky..) pro devatenáct kočiček obnášela 17 600,- Kč.
Vnitřní a vnější paraziti
Valinky si přinesly "nádherný" ušní svrab (to je ten "lógr od kafe" v uších) a také poměrně odolný, u některých zvířat byly nutné opakované aplikace léků. Navíc koťata svrab chytnou od maminek. Přípravky na zbavení ušního svrabu, škrkavek a vnějších parazitů (Stronghold a Advocate) jsme tedy aplikovali "ve velkém". K tomu se přidaly protizánětlivé kapky a čistidla do uší. Také klasické odčervení (tablety, pasty) bylo potřeba, a to opakovaně.
Jen přípravky Stronghold a Advocate stály víc než jedenáct tisíc (11500,- Kč).
Nolvasan otic – čistící kapky, léčebné kapky na záněty některých kočiček, kterým "svrab přerostl přes ucho", pasty na odčervení i tablety na opakované odčervování pro koťata i dospělé, to je přes osm tisíc (8379,- Kč).
Celkem tedy zbavení Valinek všech vnějších i vnitřních parazitů stálo 19 879,- Kč.
Vakcinace
Pro ty, kdo netuší – očkování prvně v životě obnáší 1. vakcinaci a (obvykle za 3 – 4 týdny, podle typu vakcíny) revakcinaci. Teprve poté je zvíře opravdu chráněno na celý rok, než se bude očkovat znovu.
Kočičky přišly z většiny vakcinovány jednou, krátce před předáním s tím, že revakcinaci už zajistíme my. Veterinář bohužel zvolil čtyřkombinaci se vzteklinou místo čtyřkombinace s chlamydií, jak bychom spíš potřebovali, ale alespoň byly kočky zčásti proti nejhorším virózám chráněny v době, kdy se stěhovaly. Ovšem přeočkovat v termínu bylo možné jen některé z nich (očkovat v době březosti, porodu a odchovu koťat je nesmyslné). Někde se tedy očkovalo znovu za čas (dvakrát za sebou, už s chlamydií). A pokud některé zvíře onemocní mezi vakcinacemi, šup, a vše běží nanovo. Takže někteří potřebovali u nás i tři vakcíny.
Očkovat se samozřejmě musela i koťata.
Větší část dospělých koček měla vystavené očkovací průkazy (i s fotografiemi – nešťastná "dědička" tohohle nadělení se opravdu moc snažila ulehčit nám práci a kočkám život), některé je dostaly až u nás.
Pipeňák, majestátný mour
Na očkování a přeočkování, tedy zkrátka na to, aby měly Valinky včetně koťátek očkování platné a byly chráněné proti infekcím, bylo potřeba postupně téměř devadesát vakcín.
Vakcinace a očkovací průkazy stály 20 640,- Kč.
Čipy
Čipy. Tak jako i naše další domácí, mazlivé - a tedy v případě ztráty načteníschopné - kočky se i Valinky čipovaly. Náklady na čipy byly 5499,- Kč.
Léčba
Léčba. To už se mi bude počítat hůř. Určitě i něco zapomenu, vynechám. Některé náklady jsou ale zcela jasné.
Valinky nejsou z těch nejodolnějších, a tak nás čekalo léčení průjmů, zánětů spojivek a dýchacích cest. Návštěvy na veterině, celková antibiotika, kapky do očí, injekce vitamínů.
Všechny Valinky (včetně zdravých) reagovaly ze začátku špatně i na kvalitnější (a tučnější) granule, natož na konzervy, paštiky či vařené krmení. Tou dobou přišla ke slovu probiotika – Probican, Pro-Kolin a další přípravky na srovnání střevní mikroflory. A bylo jich zapotřebí opravdu hodně, jen marodka z "Valinního období" hlásí patnáct spotřebovaných Probicanů (pro představu: Probican pasta = 175,- Kč).
Další nutností byly odběry krve u některých opravdu problematických zvířat, biochemie a hematologie. To se týká hlavně marodky, ale také třeba i výše zmiňované Adély. Náročnější zákroky v anestezii, sono, RTG, infuze i pitva - nic z toho nás neminulo. Valinky potřebovaly veterináře častěji než "běžné" kočky. Ne všechny. Jsou tu zvířata naprosto bezproblémová, ale pak jsou tu taková, co nám to, bohužel, vynahrazují. Třeba kocourek Mojše, Šourinka, Plejáda, ti to ochotně vezmou za ostatní.
Další nemalou položkou jsou rehydratační roztoky a výživné kaše (Convalescence Support od RC), ty by totiž marodka mohla odebírat po vagonech. Spolu s tím vitamínové a výživné pasty, vitamínové tablety i roztoky. Jako poslední položky do kategorie "léčiva a veterina" počítám potřebné veterinární diety (např. Dajvie) i "kočičí" mléko na krmení pro koťata, o která se máma nebyla schopna postarat (Čumák).
Ač se to zdá být hodně a ač nás naši veterináři šetří, léky, vyšetření a léčení, speciální výživa, diety a vitamíny, to je dalších 62 300,- Kč, pokud se mi podařilo spočítat vše.
Když započítám hygienické potřeby jako čtverečky na otírání očí, čistítka do uší, savé podložky, šampon, dezinfekci, bude to dalších několik tisíc. Stejně tak "papírky" (Hexaphan) pro kontrolu moči či diagnostické stelivo. Balík savých podložek stojí 200,- Kč. Dezinfekci samozřejmě kupujeme v kanystrech a rozléváme pro použití v jednotlivých depozitech. Jeden 5 litrový kanystr dezinfekce Cutasept (i na kůži) stojí přes 800,- Kč, 6 litrů Inciduru (na mytí a dezinfekci prostředí) přes 1 200,- Kč, Savo znáte všichni... Podložky, čistítka, dezinfekci, to vše už můžu jen odhadovat, protože jsou používány v depozitech, která nemají jen Valinky, ale i další bezprizorná zvířata. Ale například náklady na silikonové stelivo pro Micenku (s gynekologickými obtížemi) se dají spočítat velmi snadno. Každý týden od 6.6.2008 spotřebovala jedno balení silikonového steliva (1 bal./197,- Kč).
Sečetla jsem dezinfekce, silikonové stelivo, diagnostické stelivo i "papírky" a pokusila se zhruba spočítat podložky i drobnosti. Vyšlo mi 14 570,- Kč za dezinfekce a hygienické potřeby.
Tedy Valinky na veterinární péči a věci s ní související spotřebovaly 140 488,- Kč.
Pro celkový obrázek chybí samozřejmě krmivo, stelivo, cesty na veterinu…, ale dál už radši odmítám počítat. Pokud někdo bude chtít týrat kalkulačku, dám mu data, může spočítat průměrné náklady, dobu pobytu… ale radši nevědět.
Benefice pro marodku…
Na pomoci Valinkám se podíleli finanční dárci – ne, nečekejte žádné obr sponzory, jsou to ti, kdo nám trvalým příkazem posílají několik set měsíčně – tedy peníze "z eráru" Podbrdska. Část nákladů uhradili z vlastní kapsy ti, kdo se o Valinky starali ve svých depozitech, s částí velmi pomohli dárci "drobných nezbytností" (on takový malý balíček, v něm dvoje podložky a jedna vitamínová pasta, to je důvod k radosti i povzbuzení), část silikonového steliva (které jste mu poslali) věnoval Micence Forest a nemalou část nákladů se podařilo umořit díky benefiční akci pro marody a marodku.
Tato akce začala beneficí v klubu Cross a úspěšně pokračuje dál. Duší akce je Františka se svými kamarády a v rámci benefice si můžete koupit potištěné tričko, nebo třeba tašku, nebo se zúčastnit některých kulturních akcí. O aktuální nabídce výrobků a plánovaných akcích se dozvíte na stránkách. Pro tentokrát to nemocným kočkám na "marodce "i v dalších depozitech "vytrhlo" trn z paty, protože vlna Valinek nás málem položila, kapacitně i finančně. Mezitím samozřejmě přišlo ještě několik dalších skupin = "vln" koček, ale já mám pocit, že už tu stále jen vypisuju nějaké vlny, tak se teď o nich odmlčím, snad napíše zas někdo jiný.
V každém případě doufám, že podobná kalamita už nás znovu nepostihne, že se marodi uzdraví, že všechny umístěné "Valinky" se mají dobře a je s nimi co nejméně problémů a děkuji všem, kdo nám pomáhali tuhle katastrofu zvládnout, v neposlední řadě i našim depozitním tetám a strejdům za trpělivost s " nadělením" z Valois.
Mňoukající dodávka dovezla všechny kočky na jejich místa, do dočasných domovů a azylů. Většina z nich postupně putovala do domovů trvalých, dostala šanci. S některými jsme se museli rozloučit navždy. Ještě několik Valinek na ty "své" lidi čeká, třeba kocourek Pipeňák, u některých nemocných doufáme ve zlepšení. A vy byste se s Valinkami měli už potkávat jen v článečcích a zprávičkách od nových majitelů.. . Nemístný optimismus, vím. Stále je tu problematický Čumák, Daivie či třeba Mlhovina, ještě nás čeká dost práce, náklady, problémy… Ale vlnu jsme ustáli, většina Valinek "bydlí".
Nejsmutnější na celém příběhu je, že jen lidským nezvládnutím situace, nedoceněním či pocitem, že "kastrace je proti přírodě" se může vytvořit tak zoufalá rodina, komunita, nevím, jak tomu říkat, zkrátka ta záplava vzniklá blízkou příbuzenskou plemenitbou, rodící nemocná miminka a v podstatě živořící. Když se někomu doma zvětšuje skupina nalezenců, už trošku trneme strachy při pomyšlení, co bude, až on nebude. Ale "namnožit si" takovouhle smečku nešťastných zvířat… Čert aby vzal obě tety.
Místo Valinek jsme se mohli postarat o spoustu koťat, vykastrovat kočky maminy z mnoha různých lokalit.. No, kdyby nebylo kdyby... byly Valinky a já děkuji všem, kdo s nimi pomáhali.
Související články:
