Ježek. Obyčejný plyšák je nadán neobyčejným kouzlem oblíbenosti pro všechna mláďata, procházející touto domácností. Ježek byl okamžitě uchvácen, objat, zakousnut, pokopán zadní tlapou a milován.

Ježek je můj!

Ruka, míněno lidská. Slečna Dony se dokáže zhmotnit na třech místech najednou a přitom vám hryzat loket. Ruka, především ta pohybující se, to je silný magnet. Na stříhání drápků došlo hned druhý den a nutno přiznat, že Dony kouše něžně, nikdy do krve, i když jí strčím prst do tlamy.

Ulovila jsem tě, zákeřná pracko.

Šňůrka od foťáku, ta jí zaktivizuje téměř vždy. To prokleté poutko už zkazilo tolik nadějných fotografií.. Když se pokusila ulovit i vysunující se objektiv, stal se z fotoaparátu předmět číslo jedna v nutnosti ochrany.

Švábi. Ano, čtete správně. Ona s ní v pokoji pobývá různá havěť, ukrytá za sklem, ale zatímco pavouci sklípkani ani velcí štíři její pozornost nepřitáhli, jejich potrava, švábi, jí lákají velmi. Až tak, že leze dva metry vysoko na zakázanou poličku. Oni totiž šustí. Krmnému hmyzu se do terárka dává papír, ve kterém švábi běhají a hlavně když se při výpravách za něčím dobrým potkají, zašustí to nahlas. A to Dony prostě fascinuje.

Pohodička, ne?

Dalším terčem Donyiných útoků je ocas Velké kočky. Velká kočka je kočka zde normálně bydlící, navíc s domovským právem na tento pokoj. Do dveří jsou instalována dvířka pro kočku, kterými Pes neproleze a Druhá kočka prostě neleze, protože nechce. Druhá kočka je velká, plašší a submisivní, Velká kočka je mohutná a už si nerada připomíná, že byla zoufalým, poraněným, vyhublým a mrznoucím chudákem na cizí zahradě. Normálně vetřelce v podstatě ignoruje a jen dvounožcům to trochu "dá sežrat", ale ignorovat výpady proti své špičce ocasu, no uznejte, to se nedá.

Velká kočka a její neodolatelný ocas

Dvířka pro kočku jsou předmětem stálého zkoumání a útoků. Čtyři dny sledovala Dony Velkou kočku, jak chodí dvířky. Den pátý už byla půlkou těla ze dveří. Tím pádem byla dvířka přepnuta na režim "propustnost jen dovnitř", což přimělo Dony k dalšímu zkoumání a "tlapkování" a Velkou kočku k báječné pomstě. Každou hodinu, v noci zostřeno na půlhodinu, přijde zkontrolovat pokoj s vetřelcem a pak CHCE VEN. A škrabe a buší tak dlouho, až někdo nevydrží a vstane a otevře. Což mi připomíná další Donyin terč, čumák Psa, co se občas dvířky toužebně natahuje ke kočičím granulím, se dá taky dobře ulovit.

Kuk!

Papírové krabice s tvořivými zásobami, je v nich materiál na výrobu věcí do dobročinného obchůdku. Proč zrovna ty dvě, netušíme. Ale jsou oškubané a otrhané. K nim řadím (je stejně oblíbený) igelitový obal z nástěnky, nově zakoupené, nevybalené... už jí páníčkovi vybalila. Dvě růžové obálky na valentýnská přání. Asi se jí zdály nevkusné. Jinak, přísahám, nic z běžného bytového zařízení, vybavení, drobností... neničí.

Škádlítka. Dony testuje většinu hraček do našeho krámku, škádlítka ale především. Zabavila medové třásně se střapcem a velkou rolničkou, už jsem je stáhla z nabídky. Další oblíbená jsou kožená škádlítka pro kočičí dravce, jsou dostatečně nerozbitná. A velmi ji uchvátila klubíčka na gumičce, až jsem je musela zabavit, aby si neponičila hojící se packu.

Medové škádlítko je taky moje!

Všechno je moje!!

Stejně tak Dony považuje za svou povinnost otestovat všechny pelíšky, polštářky, podložky, tunely, zkrátka všechno zboží do našeho dobročinného obchůdku osobně. Vyfotit pelech bez ní je téměř nemožné, a protože většina zboží se fotí a "na net" vkládá zde, je na skoro každé fotografii přívažek v podobě slečny modelky Dony. Hotové i nedokončené pelechy byly navršeny na víc než metr vysoké hromadě. Hromada se zachvěla. Podezíravý člověk vyskočil pod dojmem toho, že pokusí-li se Dony vylézt nahoru, ta hora na ni spadne. Dony nikde. Tunel na vrcholu se zachvěl, Dony nikde. Ale jo, byla tam, už dávno. Hromadu neshodila, nahoru zjevně vylezla a teď trůnila v nejvyšším patře v modrém tunelu a spokojeně sledovala cvrkot.

Test tunelu

Mléčné výrobky jsou vášní slečny Dony. Tvaroh, jogurt, ty máš, dej mi. Otevření kelímku registruje "nosem" a neomylný radar jí přivede až ke zdroji. Granule, no dobrá (likviduje Velké kočce její zásoby RC), konzervy už jsou zajímavé. Ale tvaroh je neodolatelný.

Jinak je slečna Dony celkem normální cca půlroční kočičí holčička, mazlivá, milá, která se občas tázavým mňouknutím optá "Kde jsi?" Toaletu používá naprosto automaticky, jen... je trošku hraboš. Uklízí po sobě tak důkladně, až dokáže vyhodit stelivo i z krytého záchodku. Když je opravdu unavená, chodí spát do spodního dílu skříně.

Nedělejte hluk, slečna Dony spinká.

O dalších lovech slečny Dony si přečtete příště.