První část povídání si můžete přečíst na Lovy slečny Dony - část I..
Áá, už vím. Kytka. Ne, Dony neožírá. Ale je to jedna kytka, která visí podél palandy. Určitě jí znáte, bývaly ve škole, pnuly se po stěnách, mají srdíčkové listy. Na horním rohu palandy je pozorovatelna, z níž Velká kočka sleduje cvrkot venku. Dony to místo objevila taky, ale ty listy, ty ji tak rušily. Jeden po druhém je zfackovala, až upadly. Neožrala nic, nevyhrabala nic, další listy nechala na pokoji, jiných kytek si nevšímá. Jen okolo toho rohu je kytka holá.
On se pohnul, já to viděla.
Dony vyhledává. Co? To netuším. Teď už je to lepší, pochopila, že škrabadlo je "vyvýšenost" pro kočky, a na stole není vítána. Anebo se všichni naučili zavírat klávesnici, nevím. V každém případě ji okouzlil kurzor a taky prováděla samostatná psaní a vyhledávání.
Kulička. Chvilku stačila alobalová, pak Dony ukořistila polotovar na výrobu klubíček, látkový míček. Dlužno jí přiznat, že kam ho zapinkla, odtamtud ho vyšťourala sama, bez cizí pomoci.
Dony testuje kytičky
Pytel s drceným molitanem. Já věděla, že ještě něco bylo. Ten je prý absolutně fascinující. Zvláště, když se tou drtí něco plní. Zkrátím to, pobíhala tu jakási zasněžená kočka a vysavač měl dost práce. Ale vysavače se nebojí, ani ho neloví. Sedí na škrabadle a nonšalantně na něj shlíží dolů.
Kytičky schváleny, odpočívám.
Slečna Dony chytla vlak, ale s mou lehkou dopomocí. Připočetli jsme jí k jedné hromadné výpravě na veterinu (čtrnáct zvířat, jedenáct kastrací, zuby peršulky Blondie, ... ), kromě jednoho kotěte byla jediná ten den bez narkozy. Měla cestovní tašku, ona logistika takové výpravy je dost náročná a při rozvážení zvířat jsme my dvě měly cestovat kus vlakem. Slečna Dony umí tašku otevřít, jak se ukázalo už cestou v autě. Mňááu! Co je Dony, tak pojď na klín. No, dobrá. A zase mňáuu!! Tak co je? Při vykládání u kolegyně jinak mírná a přítulná Dony vyrazila na zahradu jak střela. Hlavou mi letí výčitka, to máš z toho, že jí uznáváš nějaké extrabuřty a nedržíš se osvědčených pravidel, že kočka patří do přenosky... Slečna Dony uběhla pár metrů, ve sněhu udělala důlek a s viditelnou úlevou se vyčůůůůrala. Pak se zas nechala ochotně zvednout a odnést do auta. Promiň Dony, ono to bylo dlouhé a ty ostatní spaly, já vím. A ty nejsi čuňátko, ani v přepravce, ani v autě...
Dony na vyhlídce
Ale zpět k tomu vlaku. Oblíbené zatáčky byly namrzlé, riskovat životy celého osazenstva včetně vlastního, to už by byla masová vražda, tak jsem se v duchu smiřovala s tím, že vlak nám frnkne a budeme na ledovém peronu čekat na další. Vjel do stanice spolu s námi, vystřelila jsem zpoza volantu, popadla batoh, podpaží nacpala kočku, přepravní tašku, bundu a sprintovaly jsme s Dony ke dveřím. Ještě kvůli nám znovu zapnuli ovládání otvírání. Sotva jsem se pokusila nacpat do vyplivaných plic trochu vzduchu a Dony se začala vrtět, ozvalo se Bááróó a Alča mi v poklusu nesla zapomenutý telefon. Dony se ve vlaku chovala ukázněně, cestovala spořádaně a pokukovala z okénka, ačkoliv venku byla úplná tma. Zvládla i zbytek cesty v neoblíbené tašce, aniž by jí rozepnula. Doma si to vynahradila, řádila jak černá ruka.
Dony a fackovací kytka
Z nouze a nedostatku kořisti loví slečna Dony i své vlastní součástky. Ocas samozřejmě především. Podivné polohy, do kterých se tím dostává, jsou pro mne stále anatomickou záhadou. Hezkou hru ale hrála s dřevákem. Jednu packu prostrčila a druhou lovila hýbající se špičku vlastní tlapky.
Slečna Dony chytla štěstí za pačesy, když potkala kamaráda Radka před domem na sídlišti. Byla vylovena z pod auta, pochována, nakrmena, objevili na ní poranění packy... Kdyby nebylo zdravotních problémů nám dobře známé kočky z téhle domácnosti, troufla bych si odhadnout, že Dony by už neputovala nikam. Takhle musela odjet se mnou, s sebou dostala výbavu a tenhle průvodní list:
Kuličku mám, teď ještě uhlídat ty dvířka.
Během jednoho zimního večera ke mně na ulici přišla ruka a zvedla mě do náruče. Za chvíli už jsem byla v teplé místnosti, dostala jsem najíst, misku s vodou, záchůdek, hračky. Všechno to umím používat, hlavně tedy ty misky s baštou. Pochválili mě, jak prý hezky čůrám a kakám do záchůdku, pohráli si se mnou. Když jsem se umyla, lehla jsem si na ruku dvounožce a spali jsme až do rána.
Test cestovního pelíšku
Mé cesty pokračují. Je mi jen něco přes půl rok, ale i já už si s sebou nesu nějakou bolest. Měla jsem zraněnou zadní tlapu, hůře se mi běhá, skáče, ale s TEBOU určitě má bolest poleví. Těším se na tvou vlídnou ruku, na to, až se ti stulím do klína, na baštu, hračky, na teplo, které vydrží déle, než to pod autem. A hlavně, hlavně se těším na to, že budeme spolu.
Dony
Mašlička, mám kořist.
Dony měla nejméně měsíc starou, otevřenou, ale hojící se a srůstající zlomeninu nožky. Po lécích se jí ulevilo a otrnulo jí, i když kulhá, moc se nešetří. Kosti už srůstaly a protože doktoři jsou toho názoru, že lámat znovu a hřebovat je zbytečná bolest s nejistým výsledkem, kosti prostě srůstají tak, jak jsou. Dony bude trochu kulhat, ale ještě roste a tělo je schopno hodně kompenzovat a přestavět... Bude z ní ale kočka bytová, psím zubům či autu by dost rychle utéct nedokázala. Bohužel, byla by výbornou myšařkou. Rána se hojí, nožka srůstá a Dony čeká a loví a loví. Snad si nakonec uloví správně i své "dvounožce".
Jsem to rozvázala, no.
Skvrnitý pupíček slečny Dony
Související články:
