Vážení přátelé, již skoro 14 let jsme měli jednoho rezatého kocoura
neznámého původu a měl se u nás dobře. Jsme již staří a máme všechna
zvířata rádi, včetně koček. Ke kočkám je ale v současnosti náš přístup
dosti nevlídný, až skoro nepřátelský. Příčinu toho bych vám chtěl popsat a
poprosit vás o nějakou radu, či pomoc.
Předloni, v té nehorší zimní době, byly mrazy a sněhu přes půl metru, se
venku přede dveřmi objevilo asi osmiměsíční kotě, je to kočka. Nevíme, kde
se vzala, ale sama od sebe k nám zřejmě nepřišla. Když nechtěla odejít a
měla hlad, dali jsme jí nažrat. Tím pádem u nás zůstala celou zimu a pak
i nadále. Je však velice bojácná, spíše se dá říci opatrná a mazaná - nedá
se ani pohladit, natož chytit. Je to zřejmě potomek nějaké toulavé kočky,
což odpovídá i jejímu nevábnému vzhledu a podivně flekaté srsti. Jelikož
jsme ji nemohli dát ani vykastrovat, i když jsme se o to snažili, odměnila
se nám za naši ochotu dvěma koťaty. Bylo to vloni koncem léta, takže jsme
v zimě koťátka piplali v bytě, opatřili bedničku se stelivem a řekli jsme
si, že si je ponecháme. Kočičku jsme dali vykastrovat, kocourka zatím ne.
Nabízeli jsme je sice po okolí, i na inzerátech, ale nepodařilo se. Takže
jsme měli již 4 kočky a výdaje i starosti s nimi přibývaly.
Letos na jaře byla kočka zase březí, ale naštěstí se koťata neobjevila,
nevíme co se s nimi stalo, ale oddechli jsme si. S veterinářem jsme měli
dohodu, že když se nám kočku podaří odchytit, tak co nejdříve přijede a
provede kastraci. Jenže, pan veterinář se už, bohužel, ani neozval.
V polovině léta t.r. měla pak kočka další tři koťata a počet členů kočičí
smečky se zvýšil na 7. Zase nepomáhá žádné nabízení, ani inzerování, je
třeba jen dále si ubrat z našeho skromného živobytí a přidat to kočkám,
protože žerou jako vlci. Našemu trápení nebyl však ještě konec, protože
v neděli 28. října se před našimi dveřmi objevila další, asi roční
kočička, mňouká, má hlad a nechce se nikam ani hnout. Tím pádem máme již
osm koček a je zde pravděpodobnost, že by to mohlo ještě i pokračovat. Je
též zajímavé, že také tato kočka se u nás objevila v době, kdy teď u nás
leží cca 8 cm sněhu a je prakticky zimní počasí.
Na vysvětlenou k naší neúnosné situaci uvádíme, že jsme oba tzv.
"starodůchodci", mně bude 83 let, manželce 77. Já mám důchod 9.300
Kč, manželka 8.600. Žijeme na vesnici, nemáme žádné vedlejší příjmy,
naopak ještě musíme vynaložit peníze na opravy starého domku. V poslední
době nakupujeme měsíčně kočičí krmení za cca 700 i více korun a to jenom
to nejlevnější.
Jelikož s takovýmto počtem koček, které musíme zbytečně živit, jsme nikdy
nepočítali, jsme z toho, mírně řečeno, zoufalí a nešťastní. Zvířata máme
rádi, kočky zvlášť, ale tohle už není k vydržení. Kdykoli vyjdeme přede
dveře, kočky a koťata se na nás vrhnou a chtějí žrát. Důchodci, kteří již
mají důchody z posledních let a které jsou mnohem vyšší, si stále stěžují,
že je to málo, že je malá valorizace apod. a my chudáci vydáváme měsíčně
úplně zbytečně takové peníze, za které bychom si mohli koupit třeba více
topení na zimu, zaplatit za léky, které jsou sice na recept, ale
pojišťovna je nehradí.
Já vím, řeknete, že to je naše věc, že máme zkrátka smůlu a tak podobně,
jak se to dnes praktikuje, ale máme trpět za to, že jsme se zachovali
slušně ke zvířátkům?
Prosíme Vás tedy: Není nějaký útulek pro kočky, které už majitel nemůže
chovat, nebo nejsou někde dobří lidé, kteří by si vzali zdarma malé kotě,
či kočičku?
Pokud byste o takovéto možnosti věděli, prosíme, dejte nám vědět na naši
adresu.
Předem děkujeme a zdravíme všechny přátele zvířátek, ale i starých lidí.
S pozdravem
Anna a Alois Buchtovi, Křelovice u Pelhřimova
