Kdy, kde a komu jsem se narodil, nikdo přesně neví. Léta jsem žil v ulici Za školou v Chýni. Žil jsem na ulici, abych byl přesný. Jméno jsem neměl, protože jsem nikomu nepatřil. Já někomu hodnýmu patřit chtěl, protože se děsně rád mazlím a sem kamarádskej a tak vůbec, ale snažil jsem se marně. Takových nás tam bylo a pořád je víc. Bezejmenných.

S jídlem to bylo všelijaký, občas nám hodili zbytky, když krmili slepice. Když mi začaly růst ty nádory na ušisku a na jazyku, nikoho to nezajímalo. A nikdo si mě nevšímal ani tehdy, když jsem dostal ránu do oka a moc jsem potřeboval pomoc. Už jsem byl unavený z toho života v místě, kde kočky nikomu nepatří. Popravdě, byl jsem na umření, rezignovaně jsem seděl pod autem na tý "svý" ulici a už jsem nic dobrýho nečekal. Chtěl jsem jen, aby ta hrozná bolest už přestala.

A tak mě našla. Ta dlouhovlasá. Dala mi kousek masíčka a marně se snažila mě chytit. Prvně do ruky, pak do přepravky, pak si na mě přinesla klec. Bránil jsem se a nevěřil, ale nakonec jsem tam vlezl – měl jsem totiž hrozný hlad.

Teď jsem u ní a mám po operaci. Vyndali mi ty nádory (s tím, co jsem měl na uchu, mi ustřihli celou špičku boltce, a druhý jsem měl na spodní straně jazyka, ten se prý moc dobře hojí) a snaží se mi zachránit oko. Mám protrženou oční rohovku a taky utržený kus horního a spodního víčka. Od doktorky jsem dostal prášky a ještě kapání za krk. Taky mám pořádnou rýmu. Do oka mi Dlouhovlasá kape speciální kapičky a čistí mi ho řepíkem. Ouška mi taky čistí, mám tam spoustu černého svrabu, co mě tak strašně svědí. Zatímco jsem u doktorky spal, tak mě i vykastrovali. A doktorka říkala, že mi je prý tak pět roků.

Všechno mě bolí a bojím se, co ještě přijde, a proto vždycky, když za mnou Dlouhovlasá přijde, raději zasyčím. Zatím nejhorší bylo, když mě koupala, kožíšek jsem měl totiž plný všenek. To jsem fakt protestoval, ale nebylo mi to nic platný. Ale když mě pak zabalila do ručníku a hladila mě a mluvila na mě, tak to se mi líbilo. Někdy začínám věřit, že teď už snad bude dobře. Že už se nic zlýho nestane. Včera večer jsem po dlouhé době začal příst… Ani jsem nevěděl, že to ještě umím! A toho dobrýho jídla, co tu mám. V životě jsem se tak nenabaštil! To léčení oka prý bude nadlouho, ale v duchu jsem Dlouhovlasý slíbil, že se budu moc snažit. Ona nejspíš bude kočičí anděl. Je nás u ní totiž víc a moc hezky se o nás stará.

Pokud byste pro mě chtěli něco udělat (jsem fakt strašně hodnej kluk), pošlete prosím nějaké peníze na moje léčení. Čas, péči a hlazení kožíšku dostávám zadarmo. Zdraví, jídlo a další nezbytnosti nám ale andělé, kteří dávají opuštěným kočkám jména, musí kupovat.

Děkuji, že jste si přečetli můj úplně obyčejný příběh.

Váš Samson

Léčba Samsona zatím stála 2979 Kč. Kocourek se nachází v péči spolku Pozor kočka, na jehož účet je možné příspěvek zaslat (zpráva pro příjemce: Samson).

Příspěvky si můžete odečíst od základu daně z příjmu. V tom případě prosím napište na e- mail svou adresu trvalého bydliště a rodné číslo.