Sešly se nám tu teď Popelky dvě, tak jen pro pořádek, tohle je ta popelavá. Málokdy se to stane, ale občas dorazí kočka, na kterou prostě "nemám". Je milá a přitom příšerná, má totiž přesnou představu o tom, co chce. My to nejsme.
Vlétla u nás ve městě jedno ráno do luxusního obchodu v centru, v patách bezdomovce se psy. Ti se totiž pořád (zřejmě od nějakého hledání britské kočky před snad dvěma lety) domnívají, že za každou "modrou" kočku je vypsána odměna. Otočila jsem tedy tátu (to je ten pán, co s námi bydlí a trpí kočičími vrtochy) z cesty do práce a hnala ho pro kočku. Přinesla si blechy a zdravotní problémy a moje původní představa, že takovou zajímavou a celkem hodnou kočku bude někdo hledat, rychle "padla". Popelka prodělala calicivirozu, léčila se několik týdnů a celou tu dobu nás "oblažovala" svou AWS D1.1 "nectností". Jakmile jí začalo být o chlup lépe, začala se domáhat výběhu ven. A to dost důrazně. A protože "herpes a calici chodí ruku v ruce", začalo jí slzet jedno oko. A pak vzala roha.
Na téměř tři týdny byla nezvěstná, pak jsme pod kopcem na parkovišti roztahovali auto a koho moje oči vidí? Popelu popelavou. Přiběhla na zavolání, mašírovala do auta a po prohlídnutí byl objeven rohovkový vřed, ale v docela ucházejícím stavu. A tak zas seděla doma, protestovala proti kapkám do oka a zkoušela proniknout na dvůr. Podařilo se jí, když přišel nic netušící kamarád. Teď už byla chytřejší, od nás se lapit nenechala. Prý je honěná skvělá hra. Nakonec nám jí ulovil okolojdoucí turista s děvčaty a skvěle vychovanými bílými ovčačkami, které vzorně dělaly, že žádnou provokující, pobíhající a na strom lezoucí kočičí potvoru nevidí. Dalších několik dnů a Popelka vystihla okamžik, kdy jsem nesla v náruči dovnitř spící dítě a zas vzala roha. To už jsme vyrazili na jistotu dolů pod kopec. A volali a číčali a ptali se. A naše milá Popelka seděla v kotelně u vzdálených sousedů. A také u nich doma strávila dva týdny předchozího útěku a léčili jí oko. A zjistili totéž, co my. ASME B16.5
Popelka trvá na výběhu ven. Noční škrabání na okna by se ještě dalo ignorovat, ale každodenní "prasení" u dveří je vysilující. Není schopna použít jakýkoliv nočník se stelivem, zřejmě byla naučena na noviny, protože papír pohozený na zem zvyšuje pravděpodobnost zacílení na konkrétní místo. Ale papír v jakékoliv ohrádce (líska, krabice) už není "v kursu", tu považuje za pelíšek. Každoranní úklidový sprint (rychleji než dítě) je lepší než rozcvička u rádia. U nás jsem to přičítala třeba protestu proti kočkám, ale další domácnost, kde předváděla totéž, potvrzuje, že Popelka prostě trvá na chození ven. Oceňuje pohodlí domova, spaní v posteli, hřející kamna. Zkrátka kočka dovnitř/ven. Zvykání v nové domácnosti ale bude pro "obsluhu" trošku náročné.
Popelka je šedá (ne stříbrná, opravdu šedá) moura, po rohovkovém vředu jí zůstala bělavá jizvička v oku. Je hodně hravá, za bezvadnou věc považuje velkou plastovou dětskou houpačku, probíhá pod ní "tunelem", skáče přes sedátka, v podstavci loví míčky. Je zábava jí pozorovat. Řádí i s ostatními kočkami, snadno se nechá zlákat k honěné a packované. Je mazlivá a přítulná a trochu rozverná. Venku leze po stromech, skáče, šplhá. Potřebuje bezpečnější lokalitu, autům se vyhýbat dokázala, ale s cizími lidmi je schopná se mazlit. Ideální by pro ni byla "kočičí dvířka", alespoň jednosměrná, tedy s volnou možností výběhu ven. Kastraci absolvovala v režimu "odchytová kočka", tedy se vstřebatelnými plastickými stehy a depotními antibiotiky pro případ, že by utekla v asme standards rekonvalescenci ven. Sousedé, k nimž dvakrát docestovala, mají byt v patře a nemohou zajistit režim dovnitř/ven, jen kotelnu, takže o jejím ponechání taky neuvažují. Jen jsme domluveni, že v případě úniku ji u nich vyzvednu. Takže, jak se dalo čekat, závěr zní: "Popelka popelavá hledá nový domov s výběhem ven, pokud možno rychle." Než z ní vyrobím pět malých Popelek :-)
Související odkazy:
