Veškeré dění, které se odehrálo od minulého víkendu (13. a 14.7.),
mnou docela otřáslo, a proto mám potřebu vám toto popsat a také se
zamýšlím nad tím, jestli to co dělám má vůbec smysl.
Sobota 13.7.
Volá p. Šindler z Jablonného, že na lesní zkratce mezi Hrádkem nad Nisou a Jablonným našel kočku s kotětem. Doma je vykoupal,
základně zajistil, ale protože má vlastní zvířata,
tyto dvě kočky již nechce. Okamžitě volám zájemkyni o dvě koťata a
vysvětluji jí, že tato varianta, je pro ni lepší, a hlavně pro tyto dva
nalezence. Za hodinu po předání volá nová majitelka, že při manipulaci s
přepravkou dospělá kočka utekla. Nastává akce lov
kočky, který končí v jednu hodinu po půlnoci. Kočka je
naštěstí nalezena. (Nová majitelka kočky a
kotěte mne ještě v průběhu týden kontaktuje s tím, že by obě zvířata
nejraději vrátila, neb se obává toxoplasmózy. Na
osvětu reaguje kladně a zvířat se již zbavovat nechce.)
Neděle 14.7.
Majitel domu v Americké ulici mi oznamuje, že jeho nájemník má
psa, kočku a koťata, a majitel má pocit, že není vše v pořádku. Žádá
nájemníka, aby mě kontaktoval.
Pondělí 15.7.
Má se převézt první část koček z Bílého Potoka (koťata jsou na místní
pile údajně velmi drasticky likvidována) k naší člence do Vsi u Černous.
Místo toho se naše ochotná členka Maruška nachází na operačním
sále (akutní výkon). Akci je nutno posunout.
Úterý 16.7.
Ozývá se nájemník z Americké ul., a zároveň je hlášen přibližný počet koček (15), které již majitelka z Rudolfova nechce. Sama není schopna
sdělit počet koček, pouze trvá na tom, že je nechce a že je krmí pouze rýží.
Navštívím p. S. v Americké ul. – jeden naprosto nevychovaný pudl, jedna
údajně perská kočka, kterou nikde nevidím, a pět koťat. Čtyři zalezlá ve vymezeném prostoru pod válendou, zbývající jedno podchlazené, dva dny odložené v prádelním koši s terminálními dechy, s obrovským otokem hlavy po kousnutí psem. Odvážím kotě na veterinu pro poslední injekci (majitel tvrdí, že na veterinární ošetření umírajícího kocourka neměl prostředky) a vezu dotyčnému krmení pro koťata, aby měla vůbec šanci
na přežití (koťata byla krmena čímsi smrdutým a neidentifikovatelným).
Středa 17.7.
Sháním zájemce na koťata v nevyhovujících podmínkách, a hurá, sehnala jsem. Dvě koťata, rezavobílí kocourci, od pana S. z Americké ul. odchází do nových rodin.
Čtvrtek 18.7.
Je potřeba řešit Bílý Potok – Bára z Brd nabízí pomoc v jejich
depozitu pro koťata. Po mnoha peripetiích seženeme majitelku pily,
zaměstnanci s námi odmítají komunikovat. Odvoz domluven na pátek ráno.
Pátek 19.7.
V 8 hod. kontrolní telefon do Bílého Potoka – majitelkou sděleno, že
koťata si vzal někdo z vesnice a jedna kočka zemřela stářím (při předtím udávaném věku koček dva roky je to dost zvláštní), zůstávají tam pouze kocouři (kam se poděla druhá hlášená kočka?), které si chtějí nechat. A když se jim náhodou nějaká další koťata narodí, tak jim to nevadí. A jestli bychom paní majitelce pily nevykastrovali její vlastní kočky... Protože nemůžeme řešit nic proti něčí vůli, vrháme se na řešení Rudolfova.
Koťat se tam nachází osm, z toho čtyři jsou bohužel v takovém stavu,
že jim už není pomoci. Dotyčná pečovatelka, která je nezaměstnaná a údajně nemá na krmení, však nechce všechna zbývající koťat vydat, protože si chce nechat kocourka, který se jí líbí. Na upozornění, že
je nutné kočky očkovat a odčervovat, reaguje nedůvěřivě. Tři koťata tedy
pocestují k Báře do Brd, v noci k nim přibude mourované koťátko -
holčička z Liberce, Zeleného údolí (fotografie koťat –
Anakim,
Amidala,
Padme a
Leia).
V 11 hodin dopoledne na rozhlasové stanici RCL promluví ředitelka Městského útulku Liberec (nevím, jestli ještě jiné město má v útulku ředitelku) o tom, že mají hodně pejsků, ale u kočiček žádný nárůst nezaznamenali. To už mám pocit, že mě definitivně raní mrtvice. Jak by mohli mít nárůst, když jdou všechna koťata k nám! (Městský útulek dostává – na rozdíl od Mikroazylu pro kočky - od města Liberce dotace ve výši téměř jeden milion korun ročně, přesto nalezené kočky neočkuje! Navíc - v Liberci se charita nepěstuje. Přispívá se na FC Slovan Liberec nebo na HC Bílí Tygři Liberec, na zvířata nedá nikdo ani korunu. Na staré kočky, které máme v péči (adopce na dálku), přispívají lidé z celé republiky - z Liberce NIKDO!)
Sobota 20.7.
Generální úklid kočkária a pokus o dohnání všech restů za týden. To se ale
nedaří.
Neděle 21.7.
Přichází ke mně zájemce o kotě – kocourka – volám našemu oblíbenci,
panu S., do Americké ul., abych se zeptala, zda má ještě kocourka,
nebo jestli si ho někdo vzal. Kocourka nemá, na dotaz, kam kotě odešlo, se dozvím, že nikam, protože se utopilo v záchodě. Na otázku, proč dal koťata na záchod, se dozvím, že mu šla na nervy tím, jak pořád běhala
po bytě. Důrazně žádám, aby mi přivezl poslední kotě (kočičku, která dostala jméno Cindy po modelce Cindy Crawford, si
můžete prohlédnout zde.).
Zájemce o kocourka posílám do Doubí, kde se nalezl malý moureček.
V neděli večer si říkám, jestli má toto konání smysl. Všechna zvířata nezachráním. Na vlastní zvířata mám minimum času. Normálně chodím do práce a toto všechno mě zaměstnává do pozdních nočních hodin. Neustále přemýšlím, jak to všechno utáhnout i finančně, protože je řada výdajů, o kterých se běžně nemluví, jako například vytápění kočkária přímotopy, spotřeba vysavačů, praček. Tyto spotřebiče běžné rodině vydrží mnoho let, tady je životnost vysavače maximálně 4 roky, pračky jsou na tom obdobně. Jsem unavená a z toho, jak se řada lidí chová ke zvířatům, otrávená.
Barbara Klímová, kocky@ok.cz
Text pochází ze stránek libereckého Mikroazylu pro kočky. Převzato se svolením autorky.