Na podzim prolétla těmito stránkami prosba pro rezavé kotě z ulice Botanická v Brně. Příběhů spojených s kočkami této ulice pak bylo hned několik.
Na kotě, které potřebuje pomoc, mne upozornila slečna, která si ode mne na jaro odnesla kocourka Bertíka. Kontaktovala jsem paní, která bydlela v místě, kde se mělo kotě pohybovat. Ve vnitrobloku na ulici Botanická žilo vždy několik koček. V minulosti byly již několikrát odchyceny na žádost majitelů okolních domů a části obyvatel. Osud odchycených koček byl jednoznačný a tehdejší svědkové mi líčí škaredé příběhy.
Vraťme se však do současnosti. Kočky nebyly kastrované, a tak není divu, že každým rokem přibylo koťat. Jednomu z nich, mourovatému kocourkovi, se snažila paní pomoci a o radu či o jeho zaopatření prosila v místním útulku, kde však nepořídila. Koťat je, podle jejího pozorování, v místě více – mourovaté, rezavé, … všechna jsou však nemocná. Jedno takové již leželo mrtvé ve sklepě domu. Dále jsem se dozvěděla, že mezi dospělými kočkami je stará želvovinová, která je velmi nemocná a "pomalu umírá". Vzala jsem od paní nemocné kotě s tím, že druhý den prozkoumám terén, obhlédnu místo pro umístění odchytové klece a snad budu mít štěstí a narazím na některou z koček, abych posoudila jejich zdravotní stav.
Nemocná Elvíra po odchytu
Rezavé kotě bohužel zmizelo, ale podařilo se chytit mourovatou, asi tříměsíční, kočičku a kastrace dospělých koček probíhaly bez komplikací. Jen želvovinové kočce se do klece nechtělo. V den, kdy jsem se chystala znovu na její odchyt, zazvonil telefon a paní, která kočky také krmila, mi oznámila, že kočku nechala odchytit útulkem městské policie. Snažila se ji totiž chytit při krmení, ale kočka se polekala, kousla ji a ona, ve strachu z nakažení vzteklinou, volala útulek…. Nebylo času na dlouhé úvahy, neboť v útulku za půl hodiny zavírali.
Kočku mi předali ochotně a bez problémů. Prohlásila jsem se jejím majitelem a nikdo tuto skutečnost nezpochybňoval. V té době tam totiž již nebyl žádný veterinář a její stav byl velice zlý. Měla jsem obavy, že ji na kliniku přivezu již jen pro poslední injekci. Ležela a již na nic nereagovala.
Byla zcela vyčerpaná, podchlazená, svrab v uších a po těle v takové míře, že tvořil krustu. Místo očí jen dva zanícené důlky. Překvapením bylo, když stav zubů ukázal, že nemáme před sebou kočku sešlou stářím, ale poměrně mladou, zhruba tříletou!! Paní doktorka udělala vše, co bylo v jejich silách a co stav kočky dovoloval, ale cítila jsem její obavy ze selhání ledvin či jiných komplikací.
Zdravá Elvíra
Výsledky vyšetření krve však rozehnaly mraky obav a zdálo se také, že kočce se již umřít nechce. Antibiotika zabrala, kočka baštila za tři a zaopatření a služby kliniky se jí zřejmě začaly líbit. Veterinářky trpělivě snášely její sekání a kousání a při každé mé návštěvě mne přesvědčovaly, že jde v podstatě o velice hodnou kočičku, jejíž ošetření je pro ně potěšením :-)
Ze zanícených očních důlku nakonec vykoukly i oči. Následovaly tedy dvě operace. Na obou zůstal zákal, ale ta uličnice vidí dobře! Disponuje mimořádnou chutí k jídlu, a pokud není miska plná, dává mi svoji nespokojenost jasně najevo sekáním a obdivuhodně bohatou výřečností. Je to kočka velmi komická pro svůj neustálý vnitřní boj mezi nedůvěrou v člověka a poznáním, že dosavadní spolupráce se mnou zase nebyla tak k zahození. Komická také proto, jak se snaží nebýt nikým přistižena při této své proměně. Je velice inteligentní a učenlivá a já věřím, že strach časem pomine. Už proto, že mazlení, jí rozhodně není cizí a nepříjemné. A říkáme jí Elvíra :-)
Související články:
