|
Dostala jsem nedávno příležitost nahlédnout do psího útulku města Litvínova (kde ale nenachází dočasný domov jen psi). A "hbitě" jsem jí využila. Úroveň městských, tedy "povinných" útulků je různá, různé jsou i zvěsti, které o nich kolují. Tady mě čekalo velice příjemné překvapení. Ráda bych se tedy s vámi podělila o své nadšení.
Útulek má k dispozici nevelký pozemek mezi zahrádkami na kraji města a - nepočítám- li přípravnu a kancelář - pouze venkovní prostory. Kotce jsou ale udržované, prostorné, vybavené boudami a především čisté, na psech je vidět péče, v areálu našlo přechodný azyl i několik koťat.
Momentálně zde bylo patnáct pejsků bez domova a tři koťátka, v průběhu naší návštěvy přibylo čtvrté.
Alespoň část svěřenců jsem se pokusila popsat a Šárka, která mě doprovázela, po celou dobu "páchala" fotodokumentaci.
|
 |
Kromě dokonalého pořádku v areálu mají "pořádek" ještě v něčem, a to v evidenci. Psi se zde čipují (+) a dokonce je možné přihlásit majitele psa přímo v útulku přes počítač rovnou do městské databáze, odpadá tedy běhání na úřad.. Zaujalo mne, že je zde jen jediný německý ovčák, větší psí útulky jich, mladých, ale především starších, mívají "přehršel". Jediným důvodem, který mne napadá, je právě pečlivá evidence.
Útulek funguje pro město Litvínov, ale i pro mnoho okolních obcí. Psíci v útulku jsou nalezenci, mnohdy jde o zvířata svým majitelům jen ztracená (pro která prapůvodně útulky byly zřízeny), ocitají se tu i zvířata odebraná majiteli proto, že je týral, což byl například případ jihoruského ovčáka Cipíska, čeká tu i fenka, jejíž majitelku odvezli do nemocnice a nebyl nikdo, kdo by se o fenu postaral. Naproti tomu zvířata "od lidí" se neberou. Ony telefonáty, (mé noční můry) "Víte, my máme peršanku a manželka je těhotná a musíme jí dát pryč...", tu pro nezodpovědné majitele snadným odložením zvířete nekončí. Nouzově tu pobývají koťata a ve městě probíhá i kastrační program koček, dalším rozšířením útulku budou snad právě prostory pro kočky po kastraci.
O zvířata se starají profesionální ošetřovatelé z řad městské policie, a jak je vidět - i jak sami tvrdí - důležitý je především vztah ke zvířatům. Kdo ho nemá, nikdy tuhle práci dobře dělat nebude. Veterinární péče je samozřejmostí.
|
Toliko tedy stručný popis z mé návštěvy. Je trochu zvláštní, když jeden "útulkář" popisuje práci druhých, pokud totiž navštíví útulek "laik", často se těžko srovnává s množstvím psů či koček, zvířat domáhajících se pozornosti či naopak bázlivě couvajících… Snad byl tento můj popisek příliš strohý, ale podle mého názoru je k tomu vztahu ke zvířatům potřeba i jistá dávka profesionality k tomu, aby útulek dobře sloužil svému účelu. Zde mají zjevně dost obojího. Na pomyslné mapě má teď pro mě Litvínov červený kroužek a já s úlevou konstatuji, že o tamní psíky se bát nemusím. Pokud si chcete vybrat nového člena rodiny a žijete poblíž, určitě zavítejte. Útulek se nachází v areálu zahrádek pod Bílým Sloupem (případnou návštěvu si dopředu telefonicky dohodněte). A pokud chcete teď o prázdninách, kdy mají lidé dovolené a víc času, udělat dobrý skutek, dovezte i nějakou baštu či pošlete příspěvek na: 0000190000921491/0100 - VS 03042321 - KS 0379 - K.B. a.s. Most.
|  |
Kontaktní osobou je zde pan Štefan Horský na telefonu 0737/142577. Útulek má též své internetové stránky, a to v rámci prezentace Městské policie Litvínov.
Zaujala mne krásná koťata, včetně "chlupatého" rezíka s peršanem mezi předky, všechna zhruba ve věku dvou měsíců , z pejsků pak elegantní Alor, zvláštně zbarvený skoropudlík Bertík, "nešťastník" Ben, rozpustilý a lidi milující Kim i obr , který zažil zlé časy, se jménem, které k němu opravdu padne – Cipísek. Pokusila jsem se o nich pro vás něco málo napsat…
Bertík
Asi roční pejsek, kříženec pudlíka malého vzrůstu, hodný, mazlivý, velice společenský, živoučký, hravý, ale i poslušný.Má zvláštní hnědé zbarvení a to i na čumáčku. Jeho srst bude třeba česat a pravidelně stříhat.
Ben
Malý černobílý kříženec s delší srstí. Když ho do útulku přivedli, bál se prý i vlastního stínu. Po čase se přestal tolik bát a situace se otočila, stal se velikým hlídačem. Na své ošetřovatele je zvyklý, vítá je a mazlí se s nimi, všechny zatím neznámé lidi ale preventivně považuje za nepřátele. Může žít doma i venku, ale nejvhodnější by byl ke starším lidem k domku se zahrádkou, tam, kde je klid, a z dosahu malých dětí. Pokud budou noví páníčkové mít dostatek trpělivosti k získání jeho důvěry, stane se jejich neúplatným hlídačem. Je malý, nenáročný, asi dva roky starý. Na nový domov čeká už velmi dlouho.
Kim
Asi roční kříženec retrievera, zlatého zbarvení a hrubé srsti, temperamentní mazlíček takřka ještě štěněcího chování, společenský, přátelský sympaťák, který miluje lidi. Vůči psům asi bude trochu dominantní.
Cipísek
Veliký tříletý pes plemene jihoruský ovčák. Původnímu majiteli byl pro týrání odebrán a po vysvobození z garáže, kde žil, ho bylo nutné komplet ostříhat. Teď už mu srst dorůstá, začíná z něj být fešák. Má základy poslušnosti a bude skvělým hlídačem vašeho domu či svěřeného objektu, ale pozor, není "mašinkou na hlídání", tak jako většina psů velkých pasteveckých plemen potřebuje i on jednoho pána, člověka který se mu bude věnovat a na kterého bude mít čas si zvyknout.
Alor
Velký hladkosrstý černobílý pejsek, milý, hravý a přátelský k lidem. Nesnáší ale jiné psy, pere se s nimi. Je asi dva roky starý, zvyklý i v bytě. Vzhledem k druhu srsti by bylo vhodnější, kdyby žil v bytě či domku se zahrádkou s přístupem do bytu.
A kde jsem se vlastně v útulku vzala? Jela jsem tam s přáteli, kteří provozují záchrannou stanici pro handicapovaná volně žijící zvířata v Dolním Týnci u Litoměřic ( pod záštitou ČSOP) a zde v útulku v Litvínově mají jedno ze "sběrných míst". Bezmocná mláďata či poraněná zvířata tu na ně čekají, než pro ně mohou přijet. Tentokrát jsme vezli rorýse, o den déle byla dočasným chovancem pro změnu poštolka..
(+) Dovolím si zde malou odbočku na téma čipy..
 |
Ač se to laikovi bude jistě zdát podivné, ve velkém útulku, kde psi nejsou nijak označeni, se jeden notorický útěkář přijme a umístí pod různými čísly a různým lidem, zvlášť pokud je "nevýrazný podobou". Stejně tak se stává, že právoplatný majitel si raději přijde vlastního psa "osvojit", než aby hradil poplatek za jeho pobyt v útulku či pokutu za pobíhání bezprizorného zvířete venku. Tomuto se lze vyhnout tím, že jsou psi označeni, tetováním či čipem. Čip je sice ne nejlevnější, ale zřejmě nejvhodnější metodou. Zvířeti se aplikuje jen trošku silnější injekcí a nepůsobí žádné obtíže, bolí to asi jako klasické očkování. A zastávám názor, že čipování psů a sjednocení typu čipů by vyřešilo mnohem více než předkládání jakýchsi pofiderních návrhů zákona některými našimi poslanci, zejména panem Kořistkou a spol.
|
Existují městské evidence čipovaných psů, existuje ale i evidence národní (která pracuje pod komorou veterinárních lékařů) a také mezinárodní. Nejde jen o přehled "úřadu" nad "ovečkami", jde o to, že pes s čipem už nikdy není psem anonymním. V případě útěku či ztráty pejska umožní čip navrátit ho majiteli. A pokud majitel zemřel, zmizel... je možné zvíře vrátit chovateli (pokud o ně stojí), nebo v případě zvířat útulkových tomu útulku, ze kterého přišel. Většině z nás, "útulkářů", není lhostejný osud zvířete, které jednou našima rukama prošlo, a pokud se znovu ocitne v nouzi, například jeho nový majitel zemře, může se zkrátka vrátit zpět… Člověk ale musí vědět, kam vracet..
Zkrátka, považuji čipy za věc dobrou. A když o nich začnu, většinou zpět slyším, že to nemá smysl, protože to zde není rozšířeno. Je paradoxem, že s čipy začínají ti, kdo mají k dispozici nejméně finančních prostředků, tedy útulky jako ten náš (OS podbrdsko pozn. red.). Těší mne, že vím o jednom dalším, který tak činí..
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout