Včera to byly tři měsíce, co jsem z Plzně přivezli Mourečka. Nevím,
jestli se za tu dobu tak změnil nebo mu jenom otrnulo a on se vrátil zpět ke své přirozenosti. Posuďte sami:
Minulý týden jsme jely s mamkou do Mistelbachu kočkám pro konzervy a
stelivo. Když jsme odjížely, kočičáci nás jako vždy obletovali, jako by
cítili, že zas budou sami. Moureček chodil a kňoural a kňoural. Bradičku
nahoru, jako by něco chtěl. Zkontrolovaly jsme stav misek i bedýnek - nebyl problém. Prostě jsem nepochopily, o co mu šlo. Slíbily jsme jim, že se brzy vrátíme a odjely jsme. Na zpáteční cestě jsme zase probíraly, o co Mourkovi šlo, až tu mamce zapálilo - ráno jim zapomněla dát vitamíny. Po návratu jsme vše napravily - a byl klid.
Mourek v novém domově
Další perlička: mamka míchala smetanu na piškotový dort. Mourek se
otírá, objímá jí koleno a odbíhá k ledničce. Mamka nereaguje. Takže znovu. Přitulí se, tlapičky se vzpínají na linku. Mamka mu nabízí líznout dortové hmoty. Mourek pohrdne a jde k ledničce. Takže otvíráme ledničku a jsme zvědavy, co si asi vybere. Dívá se střídavě na nás a na dvířka ledničky. Mamka konečně pochopí. Je přece čas nakapat mu do očička!
Z toho vidíte, jak striktně dbá na dodržování všech rituálů - ráno má dostat vitamín, večer kapky!
Ale jinak už je zabydlený. Odváží se jít podívat i společnou chodbu,
ale zásadně až večer. Před návštěvama se stále ještě klidí do bezpečí, i
když: návštěva sedí v obýváku a Moureček z kuchyně natahuje svůj dlouhý krk a nasísá. Zkusila jsem mu dát postroje, protože taťka stále doufá, že Mourek ještě letos s námi pojede na zahradu, tak aby si zvykl v nich chodit. Reagoval stejně jako náš bývalý Mourek. Opatrně se pohyboval s bříškem až na zem. Nechali jsme ho chviličku se v kšírkách projít a zase jsme ho odstrojili. Očichal si je, hrábl tlapkou, jako by je chtěl schovat a šel doplnit ztracenou energii. U něho je opravdu zajímavé, že kdykoliv jde kolem misek, musí si něco zobnout.
Mourek se svojí kočičí kamarádkou Lindou
Ale taťka je z něho nadšený, protože když se vrací z práce, Moureček
ho obletuje, všechno, co bere do ruky, mu chce očichat, všechno, co chce
jíst, Moureček nejen očichá, ale i ochutná.
A ještě jeden ranní rituál se musí dodržovat. Moureček se chce po
ránu chovat. Tulí se, tulí, ale jak zjistí, že ho vidí Linda nebo Mikeš, tak rychle pryč. Asi aby si s námi moc nezadal.
V pátek byl u nás "den kobylek" resp. sarančat. Mamka mi volala, že
se jim na balkoně objevilo velké zelené saranče. Pro Mourka s Mikeškem a
Lindou to bylo oživení /plyšová myš tak neskáče/ a vrhali se za ním jako
kobylky. Saranče nemělo šanci a mamka taky ne. Kočky si kořist nenechaly
vzít. Potěšila jsem ji, že i u nás bylo saranče. Naše Berunka si ho přinesla, kocouři jí ho záviděli, takže se servali a já jsem mezitím saranče pustila na svobodu. Ne nadlouho, do hodiny byla Berunka zpátky s dalším exemplářem.
V časopise "KOČKY" jsem si přečetla názor, že pokud vykastrovaná
kočka donese pánovi kořist živou, pokládá ho za své mládě a chce ho učit
lovit. Takže naše Berunka mi nosí myši, ptáky a jiné živočichy zásadně živé a pak se baví tím, jak se snažím tvora odchytit a uklidit. Podle ní asi lovím. Stále mi věří. Zato náš Mikeš už nade mnou zlomil hůl, protože mi vše nosí ještě teplé, ale bez života.
Naposledy dneska ráno: vzbudilo mě kňourání a já jsem zjistila, že mi
přinesl snídani málem až do postele. Na koberci před postelí ležela velká napapaná myš...
Zkrátka, nenudíme se.
Z původních třinácti 'plzeňských' koček hledá nový domov už jenom černobílá Eriška. Protože se plzeňský byt musel vyklidit, nalezla dočasné útočiště v domácím depozitu OS podbrdsko v Řevnicích. Dáte jí nový domov?
Související články:
