Tak už to zase začalo...
Co? Těhulky a koťata. Nejen u lidí ale platí, že matky bývají různé a také „náhody“ hrají svou roli. A tak to nebude žádné moc hezké čtení. I to ale k útulkové realitě patří.
O těch malých neštěstích kočičích novorozenců se nic nedozvíme, rodí–li kočka venku, kdesi ve sklepě či křoví, a netušíme, jaká je přirozená úmrtnost koťat, až do okamžiku, kdy se rodící kočka ocitne u nás doma, a ne kočka první, ale pátá, desátá...
A tak mám v hlavě jedno velké kdyby...
Amelie
Prvním adeptem rodičovství byla Amelie, plachá bílomourka od paneláku v Příbrami. Držela se zřejmě teorie, že teplý leden věští konec zimy, a tak v téměř ještě mrazech byla už před porodem. Sono potvrdilo porod cca do dvou týdnů nejdéle.
V klidu a pohodlí domácího depozita porodila dvě veliká koťátka, ani je ale nevybalila z plodových obalů, schovala je v pelechu a naprosto o ně ztratila zájem. Nebýt jejich tělíček, nikdo by nepřišel na to, že už rodila.
Žádné pokračování porodu se nekonalo, ba ani žádné známky snahy, ale bříško bylo pořád veliké. Sono ukázalo živá koťata, srdíčka jim tloukla. Druhý den následoval císařský řez. Na takovou „atrakci“ bylo potřeba tří lidí a stála nás 2500 Kč.
Amelie, jen usnula, už ležela oholená a vyvázaná na sále, bylo třeba spěchat... Doktor začal operovat. Z rozříznutého bříška se „cpala ven“ děloha a vypadala jako ten dlouhý nafukovací balon z pouti, vše ostatní proti ní bylo malé. Doktor otevřel dělohu a začal vyndávat koťata. Nejblíže „k východu“ bylo maličkaté mrtvé kotě, ostatní tři byli živí, ovšem malincí a jedno z koťat mělo rozštěp.
Prcci se museli „vybalit“ z plodových obalů, vyčistit jim tlamičky, třít je ručníkem. Kvíkání potvrzovalo, že žijí, i když „jentaktak“. Máma kočka, když se vzbudila (rovnou vykastrovaná a samozřejmě zašitá…), na ně syčela s výrazem „Dej to pryč“ a neměla ani nejmenší chuť zkusit je byť i jen olíznout.
Jejich obětavá dočasná pečovatelka je pečlivě krmila mlékem, i tak ale mimina vydržela jen do jedné hodiny v noci. Nepřežil tedy nikdo kromě mámy Amelie.
Proč první dvě koťata byla obří a další malinkatá, proč kočka nedokončila porod „při jednom“, to můžeme jen hádat. Svou roli hrál jistě i stres, ale na místě, odkud byla Amelie odchycena, bohužel žádné kočky zůstat nemohou, ač tam žily mnoho let... Znáte to, že?
Zira
Mourovatá Zira k nám přišla jen několik dnů před porodem. Stihla ještě absolvovat krevní testy a ujištění veterinářky o tom, že o její březosti nelze pochybovat. Připomínala totiž meloun na nožičkách.
Porodila v noci a stejně jako Amelie o svá koťata neměla vůbec zájem.
Mourinka Zara, dcera Ziry
Ráno Denisa (Denise, svědomité pomocnici útulku, je 14 let - pozn. red.) objevila jejich mrtvá, ještě v obalech zabalená tělíčka v kočičím nočníku. Jediné kotě mělo hlavičku venku a to také pohnulo pacičkou. Deni neváhala, podchlazené kotě zahřála a bleskově utíkala na veterinu.
Malý černý kocourek přežil a ocitl se tak „na lahvi“. „Skřítek“ v její péči zvládl i záměnu kapátka za lahvičku pro mláďata s větším dudlíkem a ochotně pil.
Protože ale chodit do školy se musí :-), další službu jsem nafasovala já a přiznám se, že po jedné noci jsem měla dost.
Naštěstí mne odpoledne vysvobodila malá mourinka, dcera Ziry, odchycená ve stejné lokalitě, ale s jinou představou o mateřství.
Mourinka
Mourinka, jejíž jméno jsem si ani nestihla zapamatovat, mi předvedla porod „v přímém přenosu“, a tak se mi povedlo malého černého skřítka zaměnit za její mrtvě rozené koťátko. (Této mourince říkají v dočasném domově, kočičí "porodnici", Zara - pozn. red.)
Když uběhlo pár hodin od chvíle, kdy přišlo na svět poslední mrně, z mokrých mrskajících se uzlíčků se staly suché a spokojené kuličky s nacpanými bříšky a už bylo jasné, že malý skřítek je adoptován. Kočičáci se večer přestěhovali do depozita, kde mají pro sebe celou místnost a vše vypadalo optimisticky.
Další den uhynulo jedno kotě, shodou okolností také černé, ale mourinčino vlastní, poslední narozené. To jsme ještě byli v klidu, protože to se celkem často stává. Následovala další dvě, černobílé a trojbarevka, které jsem po porodu sušila. To už zamrzí víc. Navíc kotíci byli napití a spokojení… a po pár hodinách mrtví s krví u čumáčků.
Jana naložila do přenosky zbývající dvě živá koťata a za cenu poškrabaných rukou i mámu a do krabičky dvě nešťastné mrtvolky a vyrazila na veterinu.
První přišly na řadu mrtvolky. Krev jim tekla z dýchacích cest a po otevření hrudníčku bylo jasno. Obě koťátka shodně měla nevyvinutou jednu stranu plic a to tak, že se do ní vůbec nedostal vzduch. Také změny na osrdečníku a další „maléry“ a navíc všude tmavá a špatně se srážející krev (vypadala ale jinak než při otravě kumariny, to už také známe, viz Šmudlinka).
Ty změny na plicích musely vzniknout ještě u matky v břichu, a dost dlouho před porodem, tedy v době, kdy malá mourinka ještě běhala po skládce, u které byla odchycena.
Zara a zbylá dvě koťata
Žijící vlastní bílomourovaté koťátko má poslechově zjištěny zřejmě podobné změny, a tak paradoxně asi jen adoptovaný černý kocourek má šanci být zdravý. Jak velkou? Kdo ví. Jeho matka je zároveň matkou jeho adoptivní maminky, byly březí v prakticky shodném termínu a jsou ze stejné lokality.
Poslední přišla na řadu vyplašená maminka mourinka, té se po porodu spustila slabá rýma, má slabý zánět horních i dolních dýchacích cest. S ohledem na krvácení koťat jsme chtěli znát i krevní obraz, tam je téměř vše v pořádku…
Hledáme příčiny
A teď se jen můžeme pídit, co způsobilo takové změny u koťat. Je problém v kočičce (myslím geneticky)? Nevíme, netušíme, zda tahle číča z odchytu už někdy koťata měla či vychovala, ale dělala na mne dojem matky zkušené, ač je velmi mladá a drobná.
Šlo o prodělání nějaké infekce v době březosti? Z toho můžeme vyloučit leukosu, na tu byla kočička automaticky testována hned při příchodu (negativní). Otrava nějakým svinstvem z té skládky v době březosti, jen v dávce, která ublíží plodu, ale není poznat na matce? I to je možné.
Nemá někdo ze čtenářů stránek zkušenost se stejnými patologickými změnami plodů?
A proč se po tom vlastně pídíme? Vždyť bychom mohli kočku kastrovat, konstatovat, že už další koťata mít nebude (což se samozřejmě stane) a dál nic neřešit. Jenže než někomu mourinku umístíme, chci mít jistotu, že je zdravá.
A navíc, z téže lokality byl před pár dny odchycen kocour v dost špatném stavu s několikanásobně zvětšenou slezinou, muselo mu být, chudákovi, strašně špatně.
Z téže lokality máme další kočičky a kocoury a hlavně mourovatou kočičku ve vysokém stupni březosti. A co teď s ní. Vykastrovat? To už je prasečina. Utratit koťata po porodu? Co když by se u nich žádná vada neprojevila a sebrala bych jim tak šanci vyrůst a žít. Nechat kočku porodit v karanténě v kleci? Třeba se o ně nepostará jen ze stresu. Předat ji lidem ochotným hlídat? Ona bude mít tentýž problém co mourinka a jim zbudou oči pro pláč a pocuchané nervy. A teď babo raď.
Kdyby...
Veterináři samozřejmě hledají, co mohlo problém mourinčiných koťat způsobit. A já s nadějí a strachem čekám, zda přežije aspoň podhozený skřítek. A můžu si jen říkat „kdyby“.
Kdybych bílomourku Amelii chytila dřív, šla by normálně na kastraci. Nemuseli jsme dělat „císařák“, který byl navíc velký problém zaplatit a nikomu nemusela doma umírat koťata. Kdybych neměla chřipku, kdyby Amelie nebyla tak opatrná (zůstala v lokalitě poslední nechycená)… Jenže já chřipku měla a Amelie byla velice chytrá a velice opatrná. Snad díky tomu na ulici přežila, tak mějte jí to za zlé. Kdyby chycena nebyla a rodila bez pomoci, tento porod by nepřežila (názor veterináře).
Kdyby byly Zira a její dcera chytány o týden déle, byla by už koťata porozená a nejspíš mrtvá a nikdo by je nenašel a nic bychom nevěděli. Nemuseli bychom platit vyšetření, na která nám zoufale chybí peníze, netrápili bychom se osudy koťat, nestrachovali se o jejich mámu. Ale v té lokalitě jsou i další kočky. A je–li tam nějaký malér, radši to budu vědět včas než pozdě.
Jeden náš rodinný známý říkává: „Kdyby nebylo kdyby, nebyly by v p….. ryby“ a doplňuje to popěvkem „Kdyby byly .. někde.. ryby, netřeba by bylo rybníků. Problém je v tom, že by lidi háčky si tam nestrkali.“
Z těchto tří anabází v nejlepším případě vyjde pět (maminy, bílomouře a skřítek), v horším případě tři kočky, které najdete časem mezi zvířaty k umístění. A nikdo za nimi už nevyčte, kolik energie, času, peněz a v neposlední řadě smutku i nadějí je provázelo.
Podpořit OS podbrdsko můžete příspěvkem na účet číslo 152335352/0600 (hodnotu příspěvky si můžete ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu). V tomto rušném ročním období vaši podporu útulek obzvláště ocení.
Související články:
515 Jak se mají 'svobodné matky'?
