Než přišla Sněhulka byla mým úklidovým dnem sobota. Teď je to pondělí, úterý... sobota. V neděli nedělám, neb musím zkoncentrovat zbytek sil na další týden.

Výše zmiňovaný záchůdek jsem strpěla jen týden. Kočkolit byl všude. I v posteli a to se fakt nedalo. Nehledě na to, že náš pidipes chodil do záchodu jako do samoobsluhy. Než jsem nato přišla, bylo mi divné, že Sněhulka tak málo kaká. Jo, málo. Bylo toho za dva, ale pes snědl za tři. Bestie nenažraná.

Sněhura a pidipes

Tak přišel na řadu záchod s boudičkou a s ním další problém. Po dvou dnech jsem zjistila, že Sněhulka chodí konat potřebu do rohu obýváku. Samozřejmě jsem tam našla jen loužičky vcucnuté do velmi světlého koberce. Hovínka zase odklidil pes. Než mi došlo, po vyzkoušení sedmi druhů kočkolitu, že se kočka bojí dvířek od záchodu, měl náš koberec super maskování v barvě padlého listí. Ještě že nám první flek udělali neteře vylitou limonádou. Mohla jsem se vymluvit, že ta cola je opravdu na koberci hodně výrazná a tudíž by se nový koberec hodil. Canlı Radyo Nejlépe černé barvy. Zatím je světlý koberec ještě na svém místě, dvířka jsou pryč, Sněhulka koná svou potřebu jak má a pidipes chodí i nadále do sámošky.

To Sněhulka je naopak opravdový gurmán. Ze začátku jsem ji krmila, kdykoli si mňoukla. Vzhledem k tomu, že mňoukala každých 30 minut, byla do měsíce pěkně macatá. Taky jí pořádně chutnalo. Dokonce mi kradla ze stolu suché rohlíky. Došlo mi, že tohle asi nebude to pravé ořechové.

Ač nerada koupila jsem dietní granule pro obézní kočky a taky pro kočky nad 7 let. Smíchala a servírovala je Sněhulce. Teda ten pohled nikdy nezapomenu. Její oči říkaly: „Jsi se zbláznila nebo co? Takový hnus…“

Zůstala jsem neoblomná a dělala že nic nevidím. Ještě že je Sněhulka tak nenažraná. Nakonec si zvykla a její chroupání a mlaskání je slyšet velmi často, protože granule má k dispozici celý den. No ale ruku na srdce, já taky nesnáším zdravou výživu.

Snažím se to napravit konzervami. Kupuji jen ty, které miluje. Bohužel miluje takové ty 85g konzervy, které nejsou zrovna levné. Se Sněhulčiným apetitem bych byla brzo pod mostem a ona na hřbitově. Přešla jsem na královské dělení.

Ráno dávám celou konzervu a odpoledne jednu rozdělím na dva díly. No to se naší madam vůbec nelíbí. Kudy chodí, tudy mňouká a já se ji snažím ukecat , že by mohla ještě tak půl druhé hodinky vydržet, než dostane další příděl. Sice mi to rve srdce, ale nedá se nic dělat. Jde hlavně o její zdraví.

Sněhura: "Mám hláááád!"

Během těch několika měsíců, co je u nás, se z krásné štíhlé kočky stala sněhová koule. Manžel už jí neřekne jinak než buřte. Při šmajchlování jí vždycky říká: „Pojď sem, ty můj buřtíku... no ty máš ale panděro... takovou cejchu jsem už dlouho neviděl…“ apod. Už proto musím být neoblomná.

Když nastane čas večeře, přetahujeme se se Sněhulkou o naše talíře. Ještě štěstí, že jsme silnější. Zatím se jí nepodařilo naší baštu ukořistit. Ale ty její oči, ty by mohly vyprávět romány o hladovění, zlé paničce, nedostatku pacholíků, kuřátek a sýrů. Jak já ji chápu. Kdybych neměla rozum, zbodnu na co přijdu. Dortíky, masíčko, buchtičky, no prostě samé dobroty, které zdraví nepřidají.

Zrovna dnes ráno jsem sledovala to obří stříbrné něco, jak se žene k misce s baštou. Musím uznat, že ani rozdělení konzerv její postavě nepomohlo. Zdá se mi čím dál tlustější. Dokonce jsem myslela na koťata, což je samozřejmě blbost, protože Sněhulka ven nechodí a hlavně je vykastrovaná. No tak nevím, asi začneme chodit na túry po vsi. To teda bude síla. To už nás přistěhovalce nepřijmou vůbec.

Související odkazy:

• Sněhura v novém domově - fotografie kočičky v novém domově

Související články:

• Jak se má kočičí mamina Sněhura v novém domově - část I.
• Kočičí mimina na lahvi
• Druhá vlna