|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Jak by to ani James Herriot nenapsal
Ne že by v každé příručce pro začínající chovatele (a lhostejno zda chovatele koček, psů, křečků, či činčil) nenabádali budoucího majitele domácího mazlíčka, aby si dobře promyslel, zda má finance, ochotu a energii skutečně se o svého čtyřnohého přítele starat.
( | poslal: Gábina Chrastilová | 17.01. 2009 | čteno: 12445x | komentářů: 18 )
|
Komentáře:
Rozkošné, díky! (2009-01-19 06:40:03, Katja) Odpovědět
Vy se doma určitě nenudíte
zvířátka (2009-01-19 09:24:14, L.) Odpovědět
Máte sympatického veterináře :)
kočky a očkování (2009-01-19 09:31:32, Veronika) Odpovědět
Krásně jste to napsala. Připomnělo mi to líčení jedné paní od nás, která se léta stará o bezprizorní kočky a má jich v domácí péči 24.Na očkování mají vyhrazen celý den.Paní kočky odchytává a dává do přepravek, její manžel je pak na dvoukoláku odváží o dvě ulice dál k veterináři.Po oočkování, je zase na dvoukoláku odveze zpět a začnou plnit novou várku.Když jsem se zeptala té paní, proč nepožádá toho veterináře, s kterým už leta letoucí takhle spolupracuje, jestli by nepřišel kočky oočkovat k nim domů ( bylo by to mnohem rychlejší a pro kočky méně stresujíci), řekla mi, že si netroufá o to požádat.A že by byla nejaká bázlivá, nebo plachá bych neřekla, když jsem viděla jak přede mnou sjezdila svého manžela. Takže nebojte, nejste v tom sama.
Zdravím a díky za krásné povídání
Veronika
Smekám (2009-01-19 13:33:09, voříšek) Odpovědět
Vyjádření obdivu vašemu muži! Je snem každé kočkařky ;-).
Jste naprosto úžasná... (2009-01-19 15:45:48, simika) Odpovědět
...a měla byste sem psát vaše životní příběhy "s rodinou a jinou zvířenou" častěji, protože takhle hodně jsem se už dloooouho nezasmála. Úplně mi tekly slzy a kolegyně si myslela, že mám záchvat padoucnice.
Díky (2009-01-19 16:49:03, Gábina Ch.) Odpovědět
Jsem ráda, že jsem pobavila :-)
Nějaké články mám na www.rodina.cz (pod nickem Bellana), něco málo je na www.bellana.bloguje.cz
Poslední dobou kočkám vyhrožuji, že je udám na příští umisťovací výstavě, ale kdo by je chtěl, blbečky, co na protest proti lezoucímu batoleti konají velkou potřebu pod stolem v kuchyni? :-) O tom se ani nedá napsat článek ... s prominutím o hovnu :-)))
Jéje, (2009-01-19 21:07:04, Lucie) Odpovědět
Bellano, tak to vás virtuálně z Rodiny znám. Zvlášť ráda si čtu vaše článečky, pokud je v nich přítomna právě i vaše početná zvířena a děti do toho, zahřejí u srdíčka.
Chápu to dobře, že vám vyšla knížka? A jak se jmenuje? Pochlubte se, ať se nám rozšíří obzory a vám počet prodaných výtisků :-)
Lucie, (2009-01-19 22:07:07, Gábina Ch.) Odpovědět
svět je malý, a ten virtuální obzvlášť :-)
Kniha vyšla na základě článků na Rodině, více info je na www.eroika.cz (Agáta a já).
Díky (2009-01-20 13:04:35, Lucie) Odpovědět
za odkaz. A přeji hodně radosti s dvounohou i čtyřnohou smečkou.
Měla byste psát víc (2009-01-19 16:03:05, Lucie) Odpovědět
Máte nesporný talent, zkuste uvažovat o sepsání knihy :-)
:-) (2009-01-19 16:50:50, Gábina Ch.) Odpovědět
Děkuju. Jo, zkusila jsem, napsala a dokonce to i vyšlo :-)
Jak se říká... (2009-01-19 18:07:03, Zuza) Odpovědět
..ztracen den, kdy jsme se nezasmáli :-) Díky Vám ten dnešní den ztracen rozhodně není, nasmála jsem se ažaž! Jinak mě taky napadla stejná myšlenka, proč nepožádáte veta, aby k Vám na očkování zajel...pravda, pak byste neměla příležitost k tak nádherným historkám :-) A k té knížce, trošku jsem zapátrala a našla tohle: http://knihy.abz.cz/prodej/agata-a-ja Musím říct, že popisek zní vyloženě slibně! Doufám, že zase někdy zavítáte s nějakou pěknou kočkostory...
moc hezké (2009-01-19 18:55:50, Jana) Odpovědět
Opravdu moc hezké a nás majitele jednoho psa a jedné kočičky to alespoň umravní,aby jsme nefňukali vždy může být hůř :-)
krásné (2009-01-20 10:50:41, Lída) Odpovědět
moc hezký příspěvek,pobaví a přitom když si to představím,tak Vám asi do smíchu moc nebylo. U nás by to vypadalo podobně,akorát bez mimča a ještě o jednoho psa navíc a ten nesnáší auto, slintá a pouští smrduté plyny, to se fakt nedá vydržet,takže veterinář jezdí k nám
Dík. (2009-01-20 18:30:21, Míla) Odpovědět
Dík za opravdu krásné čtení, dlouho mě tak nic nepobavilo a smekám nad uměním to takhle napsat. Zdravím celou Vaši smečku a těším se na další vyprávění. A knížku se pokusím sehnat a přečíst!!:-))
Zvířátka jsou naše radost!! (2009-05-31 15:43:42, Olga Pleslová) Odpovědět
Krásný příběh,a jako bych se viděla-mockrát jsem podobným stylem pobavila našeho pana doktora!Jen k těm psům a kočkám mám ještě bláznivou kobylu,vrtošivou kozu,vzteklého zakrslého králíka a morče-1,30 čisté váhy...Někdy intenzivně přemýšlím o kapacitě mrazáku...Hezký den!
Ze života (2012-12-27 17:09:17, Karolína) Odpovědět
Umím si to živě představit. Moje tři kocouří zlatíčka naprosto nenávidí cestování autem. Takže když se blíží zasloužená dovolená je nutno před odjezdem na chalupu se nadopovat prášky na nerv a připravit se na šílené 2,5 hodiny transportu ječících kocourů. Začnou ječet ještě před garáží, a to jsme ani nenastartovali. A řvou celou dobu až na místo. Ve třetině cesty mám hlavu jak pátrací balón, ve druhé třetině jim slibuju teplou boudičku s česnekem a měkkým chlebe a ke konci mám chuť je vyhodit i s přepravkama z auta do nejbližšího pangejtu. Pak si užijeme 2-3 týdny spokojenosti a situace se opakuje při návratu do Prahy. Vyvrcholilo to jednou při zpáteční cestě, kdy už jsem měla pocit, že zešílím a jela dál jen po paměti a s vidinou obřího panáka hned po vypuštění kocourů doma. Asi 2 rohy od vjezdu do našich garáží ve dvoře policejní kontrola. Naprosto vyčerpaná jsem zajela ke straně ulice vědoma si toho, že jsem jela dle předpisů a vzteklá, že musím absolvovat zbytečnou buzeraci. Vydala jsem papíry a uniformovaný pán si je se zájmem prohlížel, ale přitom naslouchal těm příšerným zvukům, co se linuly z vnitřku auta. Krom toho nasál odér neb Zrzínek se na kraji Prahy dokonale zesr....
Na dotaz, co to vezu jsem přiznala 3 kocoury, i když to znělo jako 3 pumy, kombinované se 3 hýkaly. Poodhalila jsem deku, kterou byly přenosky, zcela zbytečně, zakryté (někdo mi poradil, že jim vadí míhání se krajiny okolo a že to pomůže, houby, bylo to ještě horší) a kluci zařvali na uniformu unisono svůj pozdrav. Pán se zeptal, odkud jedu. Když jsem mu řekla, že mám s tímto koncertem za sebou 160 km a domů cca 200 m, tak zasalutoval, vrátil papíry, pohlédl na mne velmi soucitně a vyzval mě k jízdě dál. Doma následoval tento postup: vynesení 3 přenosek do bytu, zamčení auta před garáží s ostatními krámy po dovolené, panák zvící dvoudceky, vypuštění uřvaných ochraptělých zlatíček, očista posránků, čerstvá voda, granulky, kapsička a další óbr panák. Vyklízení ostatních věcí z auta jsem už vnímala jako osvobození. Výsledek: máme chůvičku, která se 2 týdny dovolené stará a já jednou za tu dobu dojedu do Prahy pomuchlat, aby věděli, že jsem je neopustila úplně. Sice se mi 2 týdny stýská, ale než si ničit játra a nervy, to raději takhle.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
