|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
„Co to bylo za ránu?“ „Ale nic, táto, jen nějaká kočka, jeď prosím tě, spěcháme“
Ahoj všem lidem, panička říkala, že vám mám něco nadrápat o sobě, tak jsem se jí ptala, proč by vás to mělo zajímat, říkala, že bych se možná divila, kdo všechno se nad mým příběhem zamyslí…
( | poslal: Markéta Matějková | 20.07. 2011 | čteno: 13009x | komentářů: 11 )
|
Komentáře:
jezdím s očima na stopkách! (2011-07-20 09:18:40, Aristokočka ) Odpovědět
především večer, kdy mají všichni tygři dojem, že myši na druhé straně silnice jsou vypasenější. Jen v pátek jsem mohla mít pod kolama tak pět koček, naštěstí jsem byla ve střehu. V autě vozím přepravku, dečku atd., pro nejhorší případy - neumím si představit, že bych tam zvířátko (jakékoliv)měla nechat ležet! Pokud vidím zvíže u silnice, pokud to jen trochu jde, tak zastavím, bohužel ve většině případů už je pozdě :-( dvakrát jsem ale vezla poraněnou kočku, kterou jsem našla u silnice, k vetovi, obě dodnes žijí, obě jsou OK, jen jedna nemá koneček ocásku. Manžela už jsem to naučila taky - sice tvrdí, že jsem blázen, ale sám se ohlíží po každém hadru u silnice, jestli to není poražená kočka, pro kterou by se vrátil.
Kočky u cesty (2011-07-20 12:15:35, dubraro) Odpovědět
Taky mám na kontě tři sebraná zvířata u cesty. Jeden kocour přežil, jen přišel o pár zubů, jeden zemřel ještě v autě a jeden pes zemřel chvíli poté, co jsem ho dovezl na kliniku. Pokaždé bylo zakrvácené a posrané auto, jeden kocour mne tak pokousal, že se mi to hojilo půl roku. Ale nelituji. Bohužel, ty, u kterých jsem zastavil ale už jim nebylo pomoci, ani nepočítám.
Domov asi napořád (2011-07-20 12:19:58, l) Odpovědět
Pevně věřím,že ačkoliv se v textu píše, že Tonička má svůj domov asi napořád, že to bude s jistotou napořád a že dožije v prostředí, ve kterém se jí zjevně moc líbí - fotky jsou krásné. :o) Přeju hodně štěstí!
Je to tezke... (2011-07-20 12:36:23, Zuzana F.) Odpovědět
U Tonicky i u dalsich tisic prejetych zvirat nese vinu zase clovek. A vetsinou je ten, kdo zvirat vypousti v nevhodne lokalite ven (je naivni se domnivat, ze kocka "prepere" auto nebo ze se nauci bezpecne prechazet rusnou komunikaci), pripadne ten, kdo je namnozil a o jejich osud se dale nestara. Vzdycky mne muze cert vzit, kdyz vidam mrtvolky kocek rozesete u dalnic... Je ale pravda, ze jsou tez ridici, co se zviratum nevyhybaji programove: co si myslet o cloveku, ktery srazi kocku mezi dvema retardery, v oblasti, kde je narizena 30kilometrova rychlost.
Boží mlýny (2011-07-20 12:46:59, Aristokočka ) Odpovědět
melou, pomalu, za to furt. U nás byl taky jeden takový týpek, co rád najížděl do koček, psů, ježků atd. Skončil velmi špatně,po těžké autonehodě umíral v nemocnici dva týdny. Za tu dobu nebyli doktoři schopní najít nějaký dryják, tterým by ho utišili, prý se jim probíral i z umělého spánku. Museli vystěhovat půl patra, protože ostatní pacoši nemohli jeho řev poslouchat - dobře mu tak. Jak říkám - pomalu, ale furt
Tonička (2011-07-20 15:44:52, Dáda) Odpovědět
je v depozitu u dcery.Je to nesmírně milá,mazlivá, klidná a pohodová kočička. Nemá problém ani s ostatními devíti kočičkami ani s malou hodnou fenečkou Betinkou-taky nalezencem.Pokud se nepovede pro ni najít dobrý domov, může zůstat. Jenže mi bychom jí nový dobrý domov přesto rády našly. Uvolnilo by se tak místečko pro dalšího potřebného tvorečka.
zvířata u cest (2011-07-20 16:41:36, Brněnský Max) Odpovědět
Jezdíme denně 36 km do práce a 36 km zpět a to po hlavním tahu z Brna na východ Moravy. Provoz je zde mohutný, hodně kamionů. Za ty dva roky již místa tahu zvířat známe, ale i tak se děsím, že i při maximálni opatrnosti nám jednou nějaké zvíře pod kola skočí a neuděláte nic. Ostatně již se vlastně stalo, šlo o velkého psa, ubrzdili jsme to a vydali se jej hledat. Pes měl ale velké štěstí, že jej nevzal kamion v protisměru, ten se totiž brzdit nesnažil a to ani za okolností, že jsem v cestě stála já. Před dvěma lety jsem musela vystoupit z auta, abych rozehnala skupinku kun v říji, které běžely po cestě a nic je od toho neodradilo. Snažila jsem se odchytit v noci kočku, která pravidelně chytala myši u krajnice, nezdařilo se, jedno ráno jsem ji našla mrtvou. Za ty dva roky již tak desítka lišek, které jsme našli sražené, hodně koček, bohužel, zajíci a koroptve. Je to smutná bilance. Dá se říci, že většina koček, které jsme vídali u cesty, již byla za ty dva roky nahrazena jinými kočičími adepty na srážku s autem.
Nejsem si tak jist. (2011-07-31 12:38:02, Radek O) Odpovědět
Říkáte že vinu nese ten kdo vypouští zvířata v nevhodné lokalitě. Ale co je to vhodná lokalita? Sám mám tři kočičky v domku se zahradou. Jenže z jedné strany trať a z dalších dvou silnice. Nesmí proto ven? Ano mám o ně strach každý den. Protože tu silnici občas přeběhnou. Ale jak to řešit. Držet je doma a poslouchat jejich pláč? A nebo jim dopřát plný život i přes riziko, které to nese. Mají sic známku, kde je na mě telefon a jejich jméno. Ovšem život jim to nezajistí. Jen doufám, že když už by se něco stalo, tak někdo aspoň zavolá a já to mohu řešit. Ale držet je doma, je pro mé kočičáky největší trest. Sám jezdím denně autem. A safra dávám si pozor nejen na lidi. Ale stále to není odpověď na otázku co je to vhodná lokalita? Snad samota u lesa v nedostupných horách. A takových míst asi nebude zrovna hodně. Takže jak to řešit?
Tonča (2011-07-20 19:01:16, Markéta) Odpovědět
Tonička je u mě v depozitu, musím říct, že mi dělá velkou radost :-) Po všech těch útrapách má skvělou povahu, je to vítací a ducánkový typ, pořád by se nechala drbat na hlavičce a pořád "povídá". Mám opravdu velkou radost, že se jí podařilo zachránit a stejně tak mě mrzí, že tolik kočiček skončí svůj život v pangejtu :-( Tonička je zatím ve virtuální adopci, ale rozhodně se nebráníme jejímu umístění, ona by si to moc zasloužila... Jsou jí odhadem dva roky, začala u nás krásně chodit, dokonce jí nedají spát jediné zavřené dveře, které u nás existují - na záchod - a snaží se je skákáním na kliku otevřít :-))) Chodí trošku šejdrem a nemá ocásek, pomaleji zarůstá, ale jinak je to kočka jako lusk!!!!!
Tonička (2011-07-21 15:08:49, monika) Odpovědět
moc hezky napsané.mám řidičák 12 let a i já patřím mezi ty co se na silnici snaží vyhnout každé žábě a za každým hadrem se otáčím jesli to není poražené zvíře.když je na silnici srnka zastavuju,protože srnky většinou chodí dvě a já čekám kde vylítne ta druhá.moji známý si občas klepou na čelo,že nejsem normální.Bohužel i přes to všechno mám na svém kontě nedávno přejetého kočičmena..bohužel nebo možná bohudík to měl hned za sebou :-( .doufám,že mě minimálně dalších 12 let nic podobného nepotká.zbytek cesty domu jsem za volantem prořvala a ještě teď mám pocit,že na mě kocouři v naší stáji koukaj "skrz prsty",protože jsem kočkovrah...
Někdy to prostě nejde. (2011-08-01 21:28:25, Radek O) Odpovědět
Jestli mohu poradit, tak není špatné v noci ztlumit světla. Oslněné zvířátko totiž ztuhne. Potom sic brzdit ale neměnit směr. Mají to většinou odhadnuté na aktuální směr. A vaše snaha se vyhnout je totálně rozhodí. Takže začne běhat před autem ze strany na stranu. Mě osobně to dost pomohlo. Zatím za 25 let, žádný přejetý kočičák. (Srnky bohužel ano. Jenže to bylo s vlakem. Tam není šance s tím něco udělat.)
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
