|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Zprávy o kocourkovi Vojtíkovi
Vojtík, jeden z kocourků pana Knopa, našel domov na 3. celostátní umísťovací výstavě opuštěných koček. Jak se to vlastně stalo a jak se kocourek má v novém domově, si přečtete v tomto článku.
( | poslal: Marcela Procházková | 19.05. 2003 | čteno: 5962x | komentářů: 14 )
|
Komentáře:
Pokračování (2003-06-06 14:16:13, Marcela P.) Odpovědět
Jak už asi všichni víte Vojtíšek se nám zatoulal a stále se neukázal,ani malou zprávičku o něm nemáme,přesto ale stále doufáme a věříme,že se nám vrátí.I když jsme ochutnali z kalichu hořkosti -ozval se nám anonym,že se nemáme starat o kočku,ale o naši holku,že ji prý týráme atd.Avšak onen anonym si vůbec nevšiml toho ,že naše dceruška Sonička není žádná holka ,ale krásná a velmi šikovná a inteligentní slečna,která má spoustu zájmů a koníčků,a že já jsem dost silná osobnost,která před lety ve svých 26letech překonala smrt otce,kterého jsem velmi milovala,tudíž nějaké výhružky mne nemohou skolit ani mi zabránit v hledání našeho Vojtíška, protože ten je především naší Soničky a ta je pro mne vším na světě.
Takže Vzkaz pro anonym:Vážený pane anonyme vyližte nám kapsu a Vojtíškovi dvakrát´,mne nijak nezastrašíte!!!!
VOJTISEK (2003-06-12 12:26:34, Markova Vera) Odpovědět
Mila Marcelo ! Je mi to moc lito, ze se Vam Vojtisek ztratil. Videla jsem ho na umistovaci vystave, jeste jsem si v duchu rikala, Ty jsi uplne obycejny, urcite si te nikdo nevezme. O to jsem mela vetsi radost, ze tam nezustal. Ja take uvazuji o druhe kocicce, ale zatim nemohu protoze mam jeste psa.
Kocourek se mi vubec nepovedl, je to jen stroj na jidlo a zachod. Vubec se nemazli a akorat mi chodi curat na sedacku. Tak o to je mi vice lito, ze takova mazlivka se ztrati. Ten nas kocourek mi utekl jednou, bydlim v prizemi, mela jsem ho jen tri tydny/ nasla jsem ho na ulici / . Obrecela jsem to, nakonec jsem si rekla, na ulici jsem ho nasla, tak se tam asi chtel vratit. A najednou vecer u baraku asi po ctyrech tydnech se kocourek objevil pred nasim domem. Nechal se chytit, prestoze je velice plachy a jak byl stastny, ze je doma. Od te doby mohu nechat klidne otevreny balkon a uz je pouceny a nikdy neutekl. Bohuzel , ho asi nekdo poradne venku nakopl, protoze od te doby je bazlivy a nesnasi chlapy . Pisu Vam to proto, aby jste nezoufala, je mozne, ze najde cestu domu, jako ten muj a v te dobe byl asi ctyrmesicni kote.
!!! (2003-06-09 07:27:46, Mirka) Odpovědět
Ježišimarja, proč jsou lidi tak hnusný?!?!? Marcelo, držte se a přeju hooooodně štěstíčka při hledání Vojtíška a držím palečky, aby se brzy našel!!!!
Překonávání překážek (2003-06-09 09:23:57, Marcela P.) Odpovědět
Jak jsme se našli II.
Když se nám Vojtíšek ztratil bylo to strašné,kdo to zažil ví o čem mluvím,nejdříve zažíváte hrůzu a strach,pak zoufalost a beznaděj a u mne pak byl vztek na tu šílenou bezmocnost.Vojtíšek se ztratil v pátek nad ránem,můj přítel prochodil,provolal a pročíčal celý den.V sobotu a v nedsěli jsme totéž provozovali i s naší dcerkou Soničkou ,avšak s větší zoufalostí a občasným pobrekáváním(vzájemně jsme se snažili si být oporou),nejhorší byly předvečery a večery,než jsme vyráželi na nekonečné noční mňoukací výlety.Možná že trošku přeháním,ale já to tak cítím,takovýto stav je pro mne horší,nežli když vám někdo umře.Jsem věřící a když mi před šesti lety zemřel táta v šílených bolestech na rakovinu ,nezbyde člověku nic jiného než se s tím smířit.To si pak říkáte a když nad tím i trošku člověk zapřemýšlí,tak si to i uvědomíte,že je mu tam v nebi mnohem lépe.Když se Vám ztratí takovýhle tvoreček nemůžete prostě nic.Stále na něj myslíte,co asi dělá,kde je,že má určitě hlad,zkrátka šílíte...
Tak se na mne můj partner nemohl dívat,jak se ničím seděla jsem a brečela venku když pršelo a myslela jenom na toho našeho prďolínka,pak dostal nápad,který jsme sice stejně chtěli realizovat,ale až později telefonicky jsme se spojili s pí.Soběslavskou a domluvili si u ní návštěvu.Původně se nám líbila Amálka,jenže byla moc plachá(o hodně víc než je náš Vojtťulínek).Paní Soběslavské zazvonil telefon a tak nás tam s těma mindama nechala o samotě.Než se vrátila sedla jsem si tam na židli a okukovali jsme se s kočindinkama vzájemně.Najednou jsem ucítila zatnuté drápky ve své noze to se na mne snažil vydrápat rezavý kocourek,za krkem šílenou jizvu,se zlomenou špičkou ocásku,celkově takový nemocínek, ale úžasně přítulný a mazlivý.A bylo vymalováno!!!Rezavý kocourek se u nás velmi rychle zabydlel,pojmenovali jsme ho Matýsek,zítra ho máme čtrnáct dní a je opět úžasný.
ALE POZOR,aby nedošlo k omylu Matýsek není náhrada za Vojtíška,ale jeho budoucí kamarád a bráška,Vojtíška jsme hledat nepřestali.Matýsek je sice báječné stvořeníčko,ale je úplně jiný než je Vojťulka.Rozhodně po zkušenostech s Vojtíškem už nenecháme nic náhodě.Matýsek je vykastrovaný jenom napůl a tak ho to láká ven o to více.Bez kšírek ale ani náhodou.Navíc má ještě nějaké zdravotní problémy a čeká ho minimálně ještě jedna operace.Je to ale naprostý pohodář a děsný mazlivka,který samozřejmě spí s námi v posteli.Během prvního týdne u nás, se naučil,že já vstávám ve všední dny do práce v pět hodin ,tak to vyžaduje i o víkendu ,v 5,15 lítá po postelích jak šílený,očuchává nás a šimrá vouskama.Pakliže nevstaneme na tyto povely ,zaleze si pod ruku(jako když chce hladit)a začne si sní hrát a poté i kousat.Ze začátku je to takové mírné,ale postupně se intenzita zvětšuje a v 6,45 jste natolik vbuzeni,že si řeknete,že je lepší radši vstát.A to si neumíte představit co vyvádí,když si s přítelem chceme udělat hezkou chvilku v posteli,nejdříve u nás sedí na posteli a dívá se.Dlouho to ale nevydrží,po chvilince se přiblíží začne nás střídavě očuchávat,dožadovat se mazlení a hlazení ,my se tomu začneme chechtat a je po... .Zkoušeli jsme ho zavřít ve vedlejším pokoji,no co vám mám povídat,to se nedá,ten tak šíleně mňouká až brečí a naříká,že se to nedá vydržet,navíc budí naši Soničku,která spinká v pokoji nad tímto.Ale přesto ho moc milujeme a neustále mu vyprávíme o Vojtíškovi.Myslím,že nám rozumí a ví o tom,že se Vojtíšek vrátí.Už se na něj všichni moc těšíme.Moc nám chybí.
I když zase nadruhou stranu je pravda ,že nebýt toho,že se nám Vojťulínek ztratil,neměl by dneska doma kamáráda,který na něj čeká a určitě se těší.Kdyby se byl Vojtínek neztratil,asi by jsme si druhého prdelinku pořizovali trochu později.Až se Vojtíšek vrátí má připraveny misky ,tam kde je měl,suchý granulky má přikrytý,aby náhodou některý ze zvířat po tom nezatoužilo(každý má svou misku),a vodu mu měním každý den,i pelíšek má připravený,tam kde ho měl a jak si ho tam nechal(včetně hraček).To jsou místa kam Matýsek nesmí a už mu to ani nepřijde(Maťulka má všechno svoje).Tak čekáme na Vojtíška, až se vrátí ze svého výletu.Už nám moc chybí.Všem co nám drží palce velký dík.Všechny moc zdravím.
(bez názvu) (2003-06-09 17:54:23, Jitka M.) Odpovědět
Marcelo, při čtení Vašeho povídání se mi chce brečet i smát, je štěstí, že jsou ještě na světě lidi jako Vy a Váš přítel. Moc Vám přeju, aby se Vojtíšek k Vám vrátil, vlastně to přeju hlavně jemu...Dík, že jste !
klokánek (2003-06-09 23:12:00, Milada Vejvarová) Odpovědět
Ráda bych taky přidala článek,ne moc veselý, možná prosbu o radu.
Jsme Pražáci, kteří se před 1,5 rokem přestěhovali kvůli našim tehdy 3 kočkám na vesnici u Kolína do venkovského domku s velkou zahradou. Kočičkám venkovské prostředí velice svědčí, naše sice byly kastrované, ale rychle jsme se ujali "přebytků" od sousedů, kteří by jinak koťata utratili. Takže teď je koček 8 a jeden pes. Teď přijde ten horor. Sousedce, která bydlí o 200 m dále, se údajně dostala kočička do želez, prostě týden nebyla, pak přišla celá zubožená, noha zedřená na kost a visící tlapka. Dlouho jsme sousedku přesvědčovali, že by číča měla jít na veterinární ošetření, nechtěla o tom slyšet. Pak koupila za 60,- Kč údajně penicilínovou mast a tím ji ránu asi další týden mazala. Nakonec se nám ji minulý pátek podařilo umluvit, aby nám ji nechala odvézt na naše náklady na veterinu a číču ošetřit. Kolínský pan doktor, jinak dost protivný na lidi, ale miliónový ke zvířatům, byl vzteky bez sebe, že to ti sousedé takhle zanedbali, kdyby přišli hned, mohla se noha bez problémů zachránit. Tím naznačuji, k čemu muselo dojít - k amputaci levé přední nožičky. Je to hrozný pohled, kočička už předtím byla takový podvyživený chudáček, protože byla krmená pouze tak, jak je na vsi zvykem - mléko s houskou, maso si prý mají kočky nachytat. Po údajně týdenní nepřítomnosti, pak po dalším týdnu "léčení" vypadala ještě ubožeji. Navíc se sousedka, když nám milostivě dovolila nechat číču ošetřit, rovnou řekla, že kdyby mělo dojít k amputaci, tak ji raději nechá zastřelit. Ať ji doktor radši uspí. Jenže ten si do své práce nenechal mluvit, rozhodl se takto. Číču jsme si tedy v pátek odváželi domů s tím, že si ji k našim 8 kočkám necháme a sousedce řekneme, že ji doktor uspal. To jsme taky udělali, žádná lítost z druhé strany. Jenže s čím jsme nepočítali, byla neskutečná "věrnost" kočičky, která se u svých původních majitelů nikdy neměla dobře. V létě v zimě venku, do baráku se tady kočky téměř nepouští, strava špatná atd. Číča i po amputaci byla nesmírně statečná, baštila u nás jako nezavřená, už od pátku do (bohužel) dnešního rána se zdálo, že se začíná spravovat. Odblešili jsme ji současně, odčervili a plánovali do budoucna kastraci. Jenže co se nestalo. Přes naše ostražité hlídání (udělali jsme totiž při adaptaci baráku do zdi díru, kudy mohou naše číčy volně procházet kdykoliv ven a zase domů, takže teď jsme díru přechodně uzavřeli a v noci (protože bylo teplo), musely naše holky a kluci spát na seně na půdě. Jim to ale momentálně nevadilo a my se aspoň trochu vyspali. Jenže kočička -klokánek (tak teď trochu vypadá) se probouzela ve 4,00 ráno a mocí mermo ven. Takže jsem s ní pobíhala v noční košili po zahradě a hlídala, co bude dělat. Neomylně se zorientovala směrem na barák sousedky a projevovala přes absenci jedné tlapky vehementní snahu dostat se přes plot. Takže domů a opět uzavřít do pokoje. V pátek byla operovaná, v sobotu a v neděli se opakovalo její ranní toužení (zajímavé, že přes den ležela za gaučem a ani se nehnula). Dnes ráno byla její touha asi tak veliká, že se jí podařilo - nechápu jak - odstrčit zábranu a dostat se přes plot ven. Museli jsme s pravdou ven a sousedce jsme se kajícně přiznali, že její kočička žije, ale situace je taková a taková. Mysleli jsme, že už je u ní. Jenže nebyla a nebyla nikde ani celý den. Prosila jsem sousedku, aby se ozvala, až číča přijde, protože je ještě pod antibiotiky a zítra jedeme na další injekci, 16. 05. mají být vyndány stehy. Dnes večer volala (kolem 22,00 hod), že kočička dorazila. Nadšená vůbec nebyla a tak se bojím, že se zítra dozvím, že číča zase utekla a přitom bude vše jinak. Přemýšleli jsme s manželem horem dolem, jak situaci vyřešit, ale zdá se, že neexistuje uspokojivé řešení. Přílišná blízkost sousedovic chalupy by zřejmě vždycky byla neodolatelným lákadlem, navíc se silně nepřátelsky stavěla vůči našim kočkám, což mě překvapilo,spíš bych očekávala opačnou reakci - nepřátelství ze strany starousedlíků. Někde vzadu v mozku mám takovou myšlenku, že by někdo toužil po vychrtlé, naprosto nejobyčejnější mourince na světě, s velkýma očima ve vyhublé hlavičce, neobvyklého exteriéru se třemi nožkami. Vůči člověku je nesmírně mazlivá, asi by nesnesla společnost cizích koček, i když u nich na dvorku se s dalšími kočkami snesla bez problémů. Možná by si časem zvykla i na naše, ale určitě by stále prchala přes plot k těm svým "hodným" majitelům.
Tak jsem z toho nešťastná, nevím, co dělat. Když aspoň do zítřka vše dobře dopadne, číča ještě bude žít a my ji alespoň budeme smět odvézt do Kolína na injekci. Co bude dál, je ve hvězdách. Tady ve vsi jsme za blázny, což vydejchám, ale teď mám pocit, že se nám to už vymklo z ruky a nemůžeme pro záchranu číčy už nic udělat.
"klokánek" (2003-06-10 07:01:45, Mirka) Odpovědět
Dojemný příběh.... Nemám s venkovními kočičkami moc velké zkušenosti, ale co jsem si přečetla a co vím od zkušených kočkomilů...... Když se kočička přestěhuje z jednoho domku do druhého, měla by zůstat minimálně 4 týdny zavřená uvnitř, aby si zvykla, kde je její nový domov. Její původní domov byl dost blízko, takže nevím, jestli to nebude prd platné :o), ale zkusila bych to, aby si čičina zvykla, že teď je doma u Vás....a když budete pokračovat v tom rozmlsávání :o)), na které byla zvyklá, tak by to mohlo vyjít.... ??? Určitě (doufám) se Vám ještě někdo ozve, co s tím.....
Přeju hodně štěstí!!!
PS (2003-06-10 07:02:51, Mirka) Odpovědět
....rozmlsávání, na které NEbyla zvyklá! ...... :o))))
Klokánek (2003-06-10 09:07:09, Jitka M.) Odpovědět
Tak jako každé pracovní ráno jsem dneska jako první jukla na kočky-online a už jsem zase rozhozená na celý den....Tak strašně ráda bych si tu chudinku vzala, ale už fakt nemůžu, mám čtyři, z toho tři z útulku, a manžel a synové už mi další nedovolí. A zdravý rozum a finanční možnosti taky ne, a moje kočky jsou ne příliš přátelské i vůči sobě, takže by jí ubližovaly...Tak si to takhle opakuju, a přitom před sebou vidím tu kočičku o třech tlapkách, jak se snaží dostat tam, kde ji nechtějí. Nenapadne někoho, jak jí a paní Vejvarové pomoci ?
Klokánek, Vojtíšek (2003-06-10 09:24:58, Irena) Odpovědět
Tak přesně ty samé pocity mám taky, taky už nesmím tu naši rodinu (3 číči) rozšiřovat, ale myslím na tu kočičku. Zrovna tak prožívám ztrátu Vojtíška a doufám, že jednoho dne až otevřu Kočky-online najdu happyend.
Pokus o radu (2003-06-10 11:50:58, Marcela P.) Odpovědět
Tak jste mne pěkně dostali,jsem zase pěkně na měkko a nějak se mi nedaří to rozdejchat.K tomu abych řekla,že si tu mrňavku vezmu k sobě,moc nechybí,ale zdravej rozum říká: neblbni!.Tak se holt nedá nic dělat,ale pokusím se Vám poradit.Dle mého názoru a vlastní zkušenosti ,máte jedinou možnost jak toho prďolínečka zachránit.1.nasadit kšíry a ven pouze na kšírách a vodítku(doporučuji samonavíjecí určené pro malé psi,hlavně né moc dlouhé 2-3metry bohatě stačí),bez kšírek ani na krok.My to u nás řešíme tak,že okna která nejvíce otevíráme mají sítě,ráno ten kdo první vstane nasadí okamžitě kšíry a připne vodítko,druhý konec je upnut u nejoblíbenějšího Matýskova místečka(v jeho případě na škrabadle,samozřejmě na dosah má misky s baštou a vodičkou,včetně toalety).Domnívám se,že bude dále nutné hledat pro kočulinku nový domov,protože ten minulý ne slavný je moc blízko a bude ji to tam stále lákat.Tudíž Vaše neutišitelná situace se bude neustále opakovat.mám takový pocit,že Vaše "hodná" sousedka je přesně ten typ jak honazval dr.Štrosmajer v Nemocnici: "KDYBY HLOUPOST NADNÁŠELA , TAK LÍTÁ JAKO HOLUBIČKA!",prostě je to kráva nebeská ,která si nevidí na špičku vlastního rypáku.Hlavně se nedejte a VYDRŽTE!!!Zdravím a držím palce,ať to dobře dopadne.
Pokus o radu (2003-06-10 16:08:02, Jitka M.) Odpovědět
Milá paní Marcelo,je super, že se snažíte poradit, ale ty kšírky a vodítko, to bude problém, protože paní Vejvarová má, jak psala, ten kočičí tunel s dvířky. Mám to doma taky, je to super, kočky chodí volně , vždycky jim říkám, že si toho ani neváží, co by za to paneláková číča dala ! :-)) Svízel nastane v momentě, kdy jedna z koček z nějakých zdravotních důvodů nesmí ven a dvířka se musí uzavřít. Ostatní kočky, které se do té doby rozvalují někde po domě na postelích apod., musí najednou všechny a okamžitě ven. Takže se sesednou před dvířky a hrabou a prostrkují pacičky a naříkají tak dlouho, až se dvířka zase otevřou a kočka, která nesmí ven, je zavřena do izolace - do pokojíku. Pro změnu zase spustí koncert ona... Pro kočičku Klokánka by bylo fakt nejlepší, kdyby se jí někdo ujal, ale to by byl asi zázrak. Ale někdy se dějí i zázraky, jako třeba u Staříka, ne ?
Pokus o radu II (2003-06-10 12:14:23, Marcela P.) Odpovědět
Osobně bych ji udala na všech možných místech poraďte, se se např. se
Sylvií Sopčákovou z OS Podbrdska meil : Sylvia_S@seznam.cz ,nebo Zuzana Fenclova ,
popř. s lidmi kteří bojují proti týrání zvířat boj-proti-tyrani.zvirat@seznam.cz .Rozhodně bych to nenechala jen tak a udělala
takový cambus ,že by se před Vámi celá vesnice stavěla do pozoru!Když se Vám vysmívají tak jim ty jejich huby zacpěte.
klokánek - pokračování (2003-06-13 20:08:21, milada Vejvarová) Odpovědět
Děkuji všem, kdo zareagovali na moje vyprávění o třínohé kočičce -klokánkovi. Momentálně je situace jaksi patová. Abychom kočičku nestresovali a nevystavovali ji riziku poranění při jejích dalších potenciálních návratech, dohodli jsme se s jejími majiteli, tedy uprosili jsme je, aby nám ji dovolili ošetřovat takto "na distanc". Každý den jí nosíme jídlo, které předtím nikdy neměla (whiskasky, šunku, mléko s lučinou atd.), proto má takový vypelichaný kožíšek, omýváme ji ránu desinfekcí a vozíme na antibiotické injekce, než budou vyndány stehy. Pak ji zase s těžkým srdcem vracíme do baráčku, kde je slovo hygiena neznámým pojmem, další kočičky vypadají jak přerostlí potkani. Ale kočička se tam zřejmě opravdu cítí doma, kdežto u nás reagovala nepřátelsky na ostatní kočky. Klokánek prý celý den leží pod stolem a spí, ani ven už nechodí, ráno jsem ji zase ošetřila a srdce mi usedalo. Kdyby se rána včas ošetřila, nemuselo to takhle dopadnout. Myslím, že majitelé by neprotestovali, kdyby měli o jednu kočičku méně. Ke svým se totiž chovají přesně tak, jak je to popsáno v článku o pověrách, které na vesnici přežívaji. Myslím, že klokánek by si za to všechno, co už prožil, zasloužila něco lepšího, když na to takhle doplatila. Majitelé by ji nechali umřít - doktor říkal, že by umírala v krutých bolestech. To ale ti lidé necítí, taky to není první kočka, o kterou by přišli. Pro mě ten případ uzavřený není, zatím máme klokánka alespoň pod dohledem. Vím jistě, že jakmile by se ale zdravotní situace horšila, musela bych jednat rychle, protože by s kočičkou zřejmě udělali rychlý konec.
Ještě jednou všem díky za účast a rady.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
