|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
„Co to bylo za ránu?“ „Ale nic, táto, jen nějaká kočka, jeď prosím tě, spěcháme“
Ahoj všem lidem, panička říkala, že vám mám něco nadrápat o sobě, tak jsem se jí ptala, proč by vás to mělo zajímat, říkala, že bych se možná divila, kdo všechno se nad mým příběhem zamyslí…
( | poslal: Markéta Matějková | 20.07. 2011 | čteno: 13008x | komentářů: 11 )
|
Komentáře:
Boží mlýny (2011-07-20 12:46:59, Aristokočka ) Odpovědět
melou, pomalu, za to furt. U nás byl taky jeden takový týpek, co rád najížděl do koček, psů, ježků atd. Skončil velmi špatně,po těžké autonehodě umíral v nemocnici dva týdny. Za tu dobu nebyli doktoři schopní najít nějaký dryják, tterým by ho utišili, prý se jim probíral i z umělého spánku. Museli vystěhovat půl patra, protože ostatní pacoši nemohli jeho řev poslouchat - dobře mu tak. Jak říkám - pomalu, ale furt
Tonička (2011-07-20 15:44:52, Dáda) Odpovědět
je v depozitu u dcery.Je to nesmírně milá,mazlivá, klidná a pohodová kočička. Nemá problém ani s ostatními devíti kočičkami ani s malou hodnou fenečkou Betinkou-taky nalezencem.Pokud se nepovede pro ni najít dobrý domov, může zůstat. Jenže mi bychom jí nový dobrý domov přesto rády našly. Uvolnilo by se tak místečko pro dalšího potřebného tvorečka.
zvířata u cest (2011-07-20 16:41:36, Brněnský Max) Odpovědět
Jezdíme denně 36 km do práce a 36 km zpět a to po hlavním tahu z Brna na východ Moravy. Provoz je zde mohutný, hodně kamionů. Za ty dva roky již místa tahu zvířat známe, ale i tak se děsím, že i při maximálni opatrnosti nám jednou nějaké zvíře pod kola skočí a neuděláte nic. Ostatně již se vlastně stalo, šlo o velkého psa, ubrzdili jsme to a vydali se jej hledat. Pes měl ale velké štěstí, že jej nevzal kamion v protisměru, ten se totiž brzdit nesnažil a to ani za okolností, že jsem v cestě stála já. Před dvěma lety jsem musela vystoupit z auta, abych rozehnala skupinku kun v říji, které běžely po cestě a nic je od toho neodradilo. Snažila jsem se odchytit v noci kočku, která pravidelně chytala myši u krajnice, nezdařilo se, jedno ráno jsem ji našla mrtvou. Za ty dva roky již tak desítka lišek, které jsme našli sražené, hodně koček, bohužel, zajíci a koroptve. Je to smutná bilance. Dá se říci, že většina koček, které jsme vídali u cesty, již byla za ty dva roky nahrazena jinými kočičími adepty na srážku s autem.
Nejsem si tak jist. (2011-07-31 12:38:02, Radek O) Odpovědět
Říkáte že vinu nese ten kdo vypouští zvířata v nevhodné lokalitě. Ale co je to vhodná lokalita? Sám mám tři kočičky v domku se zahradou. Jenže z jedné strany trať a z dalších dvou silnice. Nesmí proto ven? Ano mám o ně strach každý den. Protože tu silnici občas přeběhnou. Ale jak to řešit. Držet je doma a poslouchat jejich pláč? A nebo jim dopřát plný život i přes riziko, které to nese. Mají sic známku, kde je na mě telefon a jejich jméno. Ovšem život jim to nezajistí. Jen doufám, že když už by se něco stalo, tak někdo aspoň zavolá a já to mohu řešit. Ale držet je doma, je pro mé kočičáky největší trest. Sám jezdím denně autem. A safra dávám si pozor nejen na lidi. Ale stále to není odpověď na otázku co je to vhodná lokalita? Snad samota u lesa v nedostupných horách. A takových míst asi nebude zrovna hodně. Takže jak to řešit?
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
