|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Proč to vlastně dělám?
Aneb povídání o lásce ke zvířatům, úctě k životu a březích kočkách, které nemají kam jít.
( | poslal: Hanka Kubantová | 03.05. 2005 | čteno: 9044x | komentářů: 27 )
|
Komentáře:
Nebojte, (2005-05-05 18:47:17, Olga) Odpovědět
kočky to v naprosté většině případů zvládnou bez problémů samy. A zvlášť ty obyčejné - nepřešlechtěné. Hlavní je nechat je pokud možno v klidu a nenakukovat k nim do krabice každou chvilku, nerušit je. Kočička, kterou jsme měli doma byla prvnička a zvládla to naprosto brilantně. Ráno jsem odešla do práce nervozní tak, že jsem se každou chvíli chtěla rozjet domů abych mohla být nastávající mamině po tlapce. Z práce jsem utíkala domů jak nejrychleji to šlo, se srdcem až v krku. No a když jsem v podvečer dorazila - koukla na mě novopečená mamina pěti koťat výrazem "Co tak koukáš - vždť je to ta nejběžnější věc na světě...". Takže nebojte a důvěřujte jim :-)
P.S. Číslo na veterinu a na zkušenějšího člověka z útulku by ale mělo být připravené.
kočky to obyčejně zvládnou (2005-05-06 11:24:44, bea) Odpovědět
Nechci strašit, ale vždycky ne. Sousedi loni chytali prvorodičku - divokou kočku, protože se jim zdála divná, mńoukala a obcházele kolem, nakonec se chytit dala a sotva stihli cisařský řez. FDopadlo to dobře - kočička byla extrémně malá a možná i mladá. To jen jako upozornění - fakt nechci nikoho strašit a jsem přesvědčená, že to bude v pořádku.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
