Další náhodně

Aktuálních 5 nej:

VÝZVA
Pošlete nám příběh Vašeho mazlíka, do článků na web! mail: pegas(zavináč)pinknet.cz

AKTUALITY
28.2.2010
JAXE má svou skupinu na Facebooku!
5.2.2010
Založeno JAXE fórum!
4.2.2010
Doplněna další parta smajlíků. Tentokrát se otevírají v novém okně.
Petr Gašparík

Bobošík na útěku
Zaslal/a: IPK

Komentáře

Chmelík: Bejvávalo, Marcelko, bejvávalo..... (11.3.2019 11:31:51)

Marcela V.: Jé, hezký, Chmelíku, jsi romanopisec. (11.3.2019 10:06:48)

Jana: Tak to je super minipovídka (28.10.2010 14:42:16)

al.: Hezký příběh,konec dobrý,všechno dobré .Bobošík si užil a o nějakých nervech s jeho hledáním neměl ani ponětí (28.10.2010 9:25:23)

Dáša: IPK je to záhada jak se dostal Bobošík ven jinak je to moc krásné počteníčko (27.10.2010 15:20:29)

IPK: Ireno, obelstí, neboj. Já doteď netuším jak se Bobošík dostal ven. jediné možné vysvětlení je to, že Jimmy vešel kočkovlezem odstrče přitom štokrdle, Bobo prchnul vzniklou dírou a Jimmísek štokrdle zase hezky zastrčil zpátky. (27.10.2010 15:14:20)

Irena: Ti zrzaví jsou vyčůraní, náš nejmladší Zrzík už také prchá dvířky. Protože je ale podle nás ještě malý tak mu na noc bráníme ve výletu. Moc se mu to nelíbí a snaží se nás obelstít. (27.10.2010 14:23:23)

Lu: (27.10.2010 13:56:13)

IPK: SLíbil jsem něco kratochvilného čtení, tady je: Bobošíka jsem přivezl od Lapáčka domů v půl jedenácté, v přepravce jsem si ho položil na stůl vedle počítače a dal se do práce. Před dvanáctou hodinou se poprvé pohnul, tak jsem přepravku jistotu položil na zem. Za deset minut se Bobo probral a hned se lehce vrávorajíc hnal ke dveřím pracovny a dál do předsíně a ke kočkovlezu. Tak to tedy ne, kamaráde, ještě jsi v limbu. Popadl jsem štokrdle a vzduchotěsně a hlavně kočkotěsně jsem ucpal cestu ven. Bobo se uvelebil pod štokrdletem a že zpátky do pracovny nepůjde. Po chvilce pozorování jsem ho tam nechal, nic mu tam v předsíni nehrozilo. Za dvacet minut se jdu na něj podívat, Bobo hnípe, Jimmísek se dobývá ven. Jima jsem pustil dveřmi, po kontrole těsnosti kočkovlezu i dveří jsem šel chvíli pracovat. Asi za deset minut zvednu oči, na zemi vedle mne sedí Jimmísek a kouká na mne. Hned mi to nedošlo, ale náhodou jsem zvedl oči k oknu a zahlédl jsem v křoví mizející zrzavý ocásek. Moc možností nebylo: Faust utekl, Bobo utekl, sousedů poslední zrzavý kocour se k nám chce také nastěhovat. Druhá možnost byla správně. Vyběhl jsem ven, v tílku, kraťasech (kočkovlez byl stále těsně ucpán !!!) a hurá směrem do vsi, protože mne jako první napadlo, že Bobošíkovi se u nás už nelíbí (bodejť by jo) a vrací se zpátky do vsi. Na cestě ke vsi nebyl, kouknu na opačnou stranu a zahlédl milého Boba, jak jde klidně po cestě pryč od nás. Tryskem jsem vystartoval, po deseti vteřinách jsem slevil na rychlejší chůzi (hrozila klinická smrt z nepřiměřeného pohybu), po minutě jsem nechal Bobošíka daleko před sebou, jenom jsem zahlédl cosi zrzavého v křoví. Bezva, hledejte zrzavého kocoura v zrzavém podzimním křoví, na zrzavém posečeném poli, nebo na zrzavém stohu slámy. Vlastně okolo nebyla jiná barva, než zrzavá. Po půlhodině hledání (stále nalehko) kouknu na stoh, Bobošík se tam blaženě rozvaluje ve výšce a užívá si krásného podzimního dne. Ke mně odmítl jít, sám dobrovolně domů také že nepůjde. Půl hodiny jsem ho sledoval, jak živě rejdí po stohu a snaží se chytit jednu z hojných myší. Po narkóze ani stopy. Pak se uvelebil a že si odpočine. Využil jsem toho, vyrazil domů, popadl přepravku, oblékl jsem si kabát a hurá ke stohu. Bobo nikde. Po hodině hledání jsem to vzdal, a šel si domů pro hledací výbavu - teplé oblečení, silnou svítilnu, dalekohled, foťák. Tma nastane za pár hodin a vše se bude hodit. Po hodině hledání jsem vylezl na stoh a s docela dobrým přehledem po okolí pátrám dalekohledem. Nic, žádný kocour v okruhu deseti kilometrů se tady nevyskytuje. Kouknu na úpatí stohu a tam sedí Bobošík a kouká nahoru na mne, co blbnu. Slezl jsem, Bobošík za mnou. Jdu domů, Bobošík za mnou. Ještě se po cestě nalohnil z kaluže a vypadalo to, že už domů dojdeme. Nedošli jsme. U nejhustšího křoví zaskřehotal jakýsi přiblblý opeřenec a Bobo už zase nebyl. Nebyl další půlhodinu, já ji strávil opět ve výšce na stohu. Pak se můj milý zrzavka přibatolil, lehl si vedle přepravky a čekal, až se uráčím ho odnést domů. Což jsem udělal s radostí. V šest večer, kdy jsem jel nakrmit vedle do vsi malého černého kocourka (něco o něm příště) mi sice opět Bobo utekl, ale jen se šel vyvenčit a hned se vrátil. Teď se mi blaženě rozvaluje po klávesnici, že každé slovo z tohoto povídání píšu alespoň dvakrát. Ale mne to těší, Bobošík je doma a stále náš !!! (27.10.2010 13:52:38)

Zašli komentář! Tvé jméno: Ověřovací otázka - kolik je čtyři plus šest? (číselně))

Smajlíky (emotikony) Zobrazit další smajlíky (emotikony)