Další náhodně

Aktuálních 5 nej:

VÝZVA
Pošlete nám příběh Vašeho mazlíka, do článků na web! mail: pegas(zavináč)pinknet.cz

AKTUALITY
28.2.2010
JAXE má svou skupinu na Facebooku!
5.2.2010
Založeno JAXE fórum!
4.2.2010
Doplněna další parta smajlíků. Tentokrát se otevírají v novém okně.
Petr Gašparík

hruštička pro Jíťu
Zaslal/a: Beda

Komentáře

Beda: Jarko, tak tohle mají v tom krematoriu vyřešené dobře - zvířátko ti "nastrojí" do rakvičky, přesně podle toho jak si řekneš, s čím si řekneš, a potom máš 45 minut na rozloučení, hraje tichá hudba (já si přinesu vlastní) a ty si můžeš asi dělat co chceš a potřebuješ... nabídla se mi Kačka, že půjde se mnou, ale potom druhý den se mi to nějak rozleželo a napsala jsem jí, že pokud neunese že to nejspíš (možná) celé probrečím a taky že se jí budu chtít dotknout, pohladit ji po hlavičce - tak raději půjdu sama... ano, nevydýchala to a já si to tam aspoň budu moct vyřešit sama a zcela po svém... jenom mě tam ráno zaveze... vše už mám domluvené, objednané, vybrané - i urničku (18.12.2015 11:42:27)

al.: No Jarko, my máme dva psy pohřbené na chatě a stále koketujeme s myšlenkou ji prodat, ale s nimi to prostě nejde. Snad bychom museli vykopat alespoň nějaké ostatky a převézt je sem..Ponechat je tam je úplně nemyslitelné. (18.12.2015 11:39:32)

Jarka: Toho se taky bojím, že nebude nikdo, kdo by si je vzal, kdyby se mi něco stalo. Uvažuji o poslední vůli a odkazu finanční částky, ale stejně - komu? A co se týká toho rozloučení, já musela odpovídat na otázky, proč si ji nepohřbím na zahrádce a jedu 80 kilometrů do rodinného baráku. Jenže já si pořád říkala, že na zahrádce by byla sama, hlavně celé ty dlouhé zimní měsíce, kde není nikde nikdo. Doma u mamky v tom baráku někdo bydlí. A má tam společnost bratra Kryštofa a taky Bartíka. Jestli ho jednou brácha prodá, tak nevím, co budu dělat. A dodnes mám pocit, že jsem se s nimi nerozloučila. Kryštofa jsem našla mrtvého, ale při manipulaci s ním z něho vyšel hlasitý zvuk, že jsem pádila k vetovi. Taky jsem mu nechala dělat pitvu, chtěla jsem vědět příčinu smrti, ale vet nic pořádně nezjistil. Dnes si myslím, že to bylo podobné jako u Sandry. Určitě měl špatné ledviny a šelest na srdíčku - to u Sandry ten šelest ani nebyl, přesto měla kardiomyopatii a odešlo jí srdíčko. Sandra ještě nebyla ztuhlá, tak jsem taky měla jakousi iracionální naději, že to ještě není úplný konec. A chybí mi rozloučení, než jsem ji dala do země. Potřebovala jsem chvíli o samotě, ale mamka kolem mne kroužila a věcně už hledala místo a kopala hrobeček, šlo to moc rychle. (18.12.2015 11:34:58)

al.: Jo, vím, taky jsem řvala .Já to nemohu ale úplně detailně popisovat, já to mám schovaný vevnitř. Jen lituju, kdo nemá možnost, opravdu žádnou a musí zvíře nechat na veterině, to bych snad neunesla vůbec.. (18.12.2015 10:38:41)

Beda: a víš jak já jsem řvala, když tu byl ten veterinář??? ale bylo mi to úplně fuk a on byl teda velice jemnej a soucitnej... když usínala, měla jsem ji ležet na prsou a šeptala jsem jí že to budeš dobrý, že to spolu zvládneme... a když jí pak dával do žíly ten thiopental, tak jsem ní držela ruce, a následně pak dostala ještě tamtéž koňskou dávku draslíku - normálně jsem si vzpomněla na tu sestru z Rumburku... no a pak nastala ta přetahovaná o to tělíčko - pořád měl tendenci balit ji do nějakýho blbýho plastovýho pytle, což bych prostě neunesla, a pak mi říkal že ji mám dát na balkon, tak jsem mu řekla že jo, že ji tam dám... a zatajila jsem tu kremaci (u nich!!!!), tvrdila jsem že ji pochovám u kamarádky na zahrádce... komedie? možná, ale já ji tu prostě chtěla mít!!! a musím říct, že mi ten den kdy jsem se na ni pořád dívala a ono se mi to tak nějak postupně probojovávalo do mozku, hodně pomohl - asi bych se zbláznila, kdyby mi ji rovnou vyrval z náruče a odnesl (18.12.2015 10:15:31)

Beda: Dádo, a tak to jo, rozhodně!!!!! .. umřela bych, kdybych umírala a ony po mně zůstávaly. a já nevěděla co s nimi bude... k čemuž stejně jednou dojde - já nemám stoprocentní jistotu že Kačka to vyřeší dobře... můžu po ní chtít, aby si je vzala, ale úplně mi to neslíbí, jednak je až zas tolik nemusí (třeba nechlupatý byt je pro ni důležitější) a druhak má skutečně mírnou alergii... leda snad že by to přehodnotila jestli bude mít ty děti, že pro ně by to bylo fajn (18.12.2015 10:05:28)

Dáda: Brečím jen když to čtu Já se vždy jen utěšuji, že je dobře, že jsme my přežily je. Že jsme je mohly s láskou dochovat. Že nemusely trpět bůhví jak po naší smrti!!! (18.12.2015 8:36:27)

al.: Bedo, já Šotouška taky učesala a Iva Máju taky.Oba měli tak krásnej kožíšek, řvala jsem, když jsem je balila do deček a dávala do krabice .To loučení je těžký a fyzickej kontakt chybí . Měla jsem ho tak nahlazeného, že ho stejně pořád cítím v dlaních (18.12.2015 7:18:24)

Beda: holky, já tu dnes celé odpoledne a večer až doteď vybírám hudbu na to pondělní rozloučení... ono to možná vypadá že jsem s tím nějak srovnaná, ale opak je pravdou - jenže "po mém" je to právě tak, že mi to neustále víří hlavou, možná až moc, proto i ty fotky, obrázky, já ji úporně chci a potřebuju vidět... však i proto jsem si ji tu ten den nechala, i když to pak byl docela problém, a asi jenom tady to můžu napsat, že na noc jsem si ji položila vedle polštáře, na to místo kde spinkávala... a pak ještě celé dopoledne jsem se jí úplně fascinovaně dotýkala - a nechápala jak je možné, že už tam není, ale přitom na omak je její kožíšek pořád úplně stejný (teda chladnější, to je jasné, ale jinak, no prostě to samé), ba i ten střapatý kožíšek se jí přes noc úplně krásně slehnul, i když tomu jsem možná taky pomohla tím, že jsem si ji naposled učesala... no, asi jsem holt magor (18.12.2015 0:23:22)

Dáda: U Bedy bych se taky nebála. Vím, že se Zuzankou První , taky žije stále! NO já si nakonec vyčítám vždy všechno! I to depozitování. Šíša třeba díky němu šla až na druhou kolej! (17.12.2015 22:47:44)

al.: Dádo, to já mám s Lotynkou. Za 8 let jsem se vnitřně nesrovnala a jejím odchodem a stále mám nějaké vnitřní pochybnosti, jestli jsem všechno udělala správně. Mám vůči ní nějké výčitky a chce se mi brečet při každý fotce. S Lordem to mám vyřešené, vím, že jsme udělali všechno i to nemožný (bylo to stejně k ničemu). U Šotouška jsem taky smířená. Stálo mě to hodně sil, hodně přemýšlení, ale jsem smířená a nedělá mi problém koukat a fotky.Ale rozumím tomu, že vždycky to nejde. U Bedy jsem věděla, že to přijme, jinak bych si to nedovolila. Znám ji a ona mě taky . (17.12.2015 22:41:10)

Dáda: Děvčata a já právě tohle dělat nemohu. Raději fotky nevyhledávám! Drásá mi to srdce (17.12.2015 22:31:38)

jířa: (17.12.2015 2:55:38)

Beda: však i Nyny tu má potom ty pohublé fotky - začala hubnout po tom excesu s tou nohou, achjo... a mám ještě ve foťáku úplně poslední fotky vůbec, ani nevím jestli je sem mám dát, ještě uvidím... když jsem Šotouška o prázdninách viděla, byl už hubený, ale ne tak vychrtlý jako byla poslední tak měsíc nebo dva Nýna (16.12.2015 23:24:26)

al.: Bedo, já si tu vytahuju i fotky Šotouška a taky nemůžu uvěřit, jak vypadal ještě před rokem...ještě na jaře, co všechno dělal a jak strašně rychlý to vzalo spád a byla z něj troska.Je to moc bolestivé (16.12.2015 23:19:17)

Beda: ach ano!!!! taková bývala, dlouho... (16.12.2015 23:07:22)

al.: (16.12.2015 20:08:06)

Nyonka: děkuji al. (24.9.2011 10:26:52)

al.: Nyonko,toto je tvá snad nejkrásnější fotka (24.9.2011 7:59:55)

Míla: (22.9.2011 15:30:59)

Chmelík: No, jestli vám jde o opravdovou hruštičku, mohu posloužit Berenikou. Ale focenou před půl rokem, protože nyní je z ní krásná, štíhlá (trošičku přimhouříme oči, že), čisťounká a sebevědomá dáma. (22.9.2011 13:24:09)

Beda: Jíťo, TOTO je hruštička (22.9.2011 11:16:51)

Zašli komentář! Tvé jméno: Ověřovací otázka - kolik je čtyři plus šest? (číselně))

Smajlíky (emotikony) Zobrazit další smajlíky (emotikony)